.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čtou 4 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Brianův proslov nad Axelovým hrobem

Jakub Raida - Zpovědi, pocity - 12. 04. 2007 - 2412 přečtení

Řeč Briana Lonelaka z pohřbu jeho mladšího bratra, který zemřel ve věku pouhých 27 let, Axela. Snad o to smutnější, že to byl ve skutečnosti opět Axel, který nejvíc promluvil lidem do duše.

„Víte, nikdy by mě nenapadlo, že budu stát v téhle situaci a že budu muset říkat něco takového – vám všem. Dlouho jsem uvažoval a popsal hodně papírů. Vymýšlel jsem teskné řeči, abych vám všem dokázal říct, jak jsem smutný. Pak jsem někde našel takový zmuchlaný papír – znali jste tady všichni Axela – víte, jaký byl, něco napsal a pak to zmuchlal a zahodil. A já jsem si to přečetl a najednou jsem zjistil, že se směji a uvědomil jsem si, že všechny ty papíry které jsem popsal smutnými řečmi nestojí za nic, protože když jsme my dva něco psali, tak to bylo vlastně jenom to jeho, co nakonec dávalo smysl. Jeho odkaz. Něco, čím by se možná chtěl rozloučit, kdyby měl tolik času.

Tady jsem si to donesl, jenom jsem tam opravil hrubky, no, já vám to přečtu, protože bych vám chtěl připomenout, jak se na svět díval Axel a že on by tady asi nechtěl vidět, jak jste smutní a pláčete, chtěl by vás potěšit. Takže:

Když mi bylo třináct let, uvědomil jsem si, že jsem toho ve svém krátkém dosavadním životě neskutečně mnoho zažil, protože jsem si všeho všímal a o všem přemýšlel a vše nějak měnilo mou osobu a můj pohled na svět, s každou novou zkušeností se všechny ty ostatní jevily v jiném světle. Když jsem za pouhých třináct let zažil tolik, co mě ještě čeká na další dlouhé cestě životem? A jaký to má všechno smysl, co je dobré, co je špatné, co zlé a co správné? Trápil jsem se tolika věcmi a teď zjišťuji, že se jim člověk může jenom smát. Všichni usilují o to, aby toho měli nejvíc, viděli nejvíc a dosáhli nejvíc. Aby splnili své závazky. Ale nevidí, to co vidím já, nejdou kolem obyčejného zábradlí a nepřemýšlí o jeho neskutečné složitosti, mysl jim nenabízí všechny ty možnosti a podoby, všechno co by se mohlo s tím zábradlím stát. Jak bych mohl žít bez sbírání zážitků, třeba těch nejprostších, ale všech, malých i velkých, bolestivých i dobrých.

Jsem zvědavý a přemýšlivý a ve všem vidím poetiku a krásu. Krása je v tom, když se chvěji zimou, krása je v tom, když mi selže srdce a cítím všechny ty nové pocity, krása je v zoufalství, když někoho ztratím, krása je ve válce, ve které umírají lidé, krása je v tom, když otevřu okno a vidím krajinu k druhé hodině ranní, ve světle pouličních lamp, krása je v tom umírat na rakovinu, krása je v tom hladit malé kotě, krása je v tom, když mám svaly v křeči, krása je když nemůžu dýchat, krása je když vidím úsměv, krása je když prší, krása je, když se lidé mají rádi. Někteří řeknou to je pro mě málo, pro mě není žádný zážitek větší nebo menší.

Každý si s nekonečnou pečlivostí utřídím v mysli a uvědomím si, že kdybych rozebíral jakýkoliv jev donekonečna, do nejdrobnějších kousíčků, pořád bude ten malý zbytek tak velký a neskutečně svou velikostí a ušlechtilostí zdrcující, že musím jen žasnout nad jeho krásou a protože jsou takové všechny věci, potom je pro mě celý svět stvořen jen z krásy, stačí jen, když to tak člověk chce a když dokáže ze všeho toho proudu krásných věcí zachytit byť malý kousíček a tím se těšit třeba celý život. Bál jsem se smrti, o které jsem věděl, že přichází, i když si nepřipouštíte, že by mě to mohlo napadnout. Smál jsem se, ale pod tím byl ztuhlý tou hrůzou. A pak jsem si uvědomil, že v každé vteřině mám století a v každém centimetru všechny krásy světa a že když si dojdu ze svého nemocničního pokoje na záchod, je to jako kdybych cestoval do Austrálie a zpátky.

Věděl jsem, že někteří lidé jsou padesát let dospělí a pořád slepí, jiným je patnáct a znají svět. Pak mi došlo, jak je ten strach a všechny starosti a všechno rozumování zbytečné a povrchní. Trápil jsem se dlouho za všechny, ale teď jsem se začal smát a radovat za všechny. Ve všem co děláme a co je nám děláno, je krásné téma. Uchopil jsem ho a chtěl bych o něm Brianovi diktovat, aby to napsal, protože nevím, jestli v těch prstech ještě něco udržím, když mi tak zkřehly, pohubly a zeslábly. Zatím jsem udržel a napsal tohle, ale už teď mě to pero tíží. Bolí to a já jsem za to vděčný. Jsem vděčný za všechno, co bylo na tomto světě jedinečné. Tohle někam zahodím. Končím, jde sestra, asi mi nese oběd.


Související články:
Jedenáctiletý Axel Lonelake (22.08.2007)
Desetiletý Axel Lonelake (30.06.2007)
Devítiletý Axel Lonelake (21.06.2007)
Osmiletý Axel Lonelake (17.06.2007)
Sedmiletý Axel Lonelake (10.06.2007)
Šestiletý Axel Lonelake (08.06.2007)
Pětiletý Axel Lonelake (06.06.2007)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 11.04.2007 22:57:27     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
Perfektní, nápadité, moudré, inspirované, inspirující.
Hodnotím 1.3 a vzdávám hold Jakubovi R.

Komentář ze dne: 12.04.2007 02:30:56     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek:
osvobuzující od zdánlivých povinností, prává krása je utrpení...

Při čtení prvních řádků jsem měl trochu obavy, zda to nebude kýčovité, ale podle mě nebylo. Líbilo se. I způsob, jakým se k tomu dostáváš (zřejmě připomenutí vlastností pohřbívané osoby...).

Já dávám 1, protože velmi těžko vzpomínám, co tady bylo lepší.

Komentář ze dne: 12.04.2007 09:44:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Souhlasím s tím,co bylo řečeno oběma pány přede mnou....není co dodat.

Komentář ze dne: 12.04.2007 23:33:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - GreenEyes (@)
Titulek:
Stejne jako Rohoz, jsem se domnivala, ze to snad ani neni Tvuj text..
Nemam k tomu zadny duvod, ale vrtalo mi to hlavou.

Je to neuveritelne dobre zachyceni pocitu. Opravdu se to povedlo.

Asi jsou otazky zivota a smrti (opravdove smrti) tolik privatni, ze se k nim nemohu vyslovovat. I toto jsem se naucila z Tveho clanku. Vlastne si kazdy proziva svoji smrt - stejne jako svuj zivot si zijeme o samote.

Clanek se Ti povedl.
Mam ale drobne gramaticke a stylisticke vyhrady.

Fakt dobra vec -)

  
Komentář ze dne: 12.04.2007 23:41:36     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re:
Jakub vynikal už na základní škole, což můžu potvrdit jako spolužák a pochybnosti, proč by to nenapsal on, nemám žádné.

Komentář ze dne: 13.04.2007 14:36:02     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Mors] - Petr Čermák (mr.cermi@seznam.cz)
Titulek:
No... Tohle nejsou věci pro kritiku od široké věřejnosti. Buď je to zažité a pak je to opravdu velmi osobní a mně je třeba proti srsti do toho rejpat a hledat v tom mouchy a nebo je to opravdu jen smyšlené, a pak je to trochu rána pod pás, když nás autor nechá takhle tápat...

  
Komentář ze dne: 13.04.2007 21:27:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Autor (ICQ je 213-261-633)
Titulek: aby to nebyla rána pod pás
Je to fikce.

    
Komentář ze dne: 14.04.2007 00:15:49     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Mors] - Petr Čermák (mr.cermi@seznam.cz)
Titulek: Re: aby to nebyla rána pod pás
V tom případě.(jsem po vínku, ale chci rychle sodpovědět)

Nápad - moc dobrý, přílišný nával inspirace
Provedení - povedené, ve velmi široké míře využitý nápad a stylistika je dobrá, nejsem natolik znalý, abych si mohl stěžovat.... Skoro básnická próza, protože jinak to nejde, pokud se zde střetává tolik významů a metafor, které v tom vidím.

Ale... Je tu to klišé... Člověk na sklonku života si začíná hledět okolí kolem sebe. Vnímá toho víc než ostatní, kteří jsou jenom loutky, což je trochu více povrchní...

Když nemůžu dýchat, tak to není krása, ale zoufalství... Pudy jsou v nás, i když jsme nemocní a tedy stále chceme žít, když ve všem vidíme krásu ještě k tomu. To spíš musí být okamžik hlubokého strachu. Boj.

Nakonec na ten strach navazuješ, ale jenom pro jiné... Všichni jsme v jádru stejní, narodili jsme se se stejným počtem rukou a nohou a potřebama. Že umírám, neznamená, že se od všeho odprostím, pokud jsem zrovna začal žít.

Jinak, je to samozřejmě vinikající povídka, velmi nevšední. Přečetl jsem si to dokonce víckrát a na to jsem docela línej, ale stejně mne to donutilo, abych tu neplácal játrama, i když stejně plácám>... Tohle všechno je subjektivní názor samozřejmě. Opírám se jenom o pár svých chabých zkušeností a pocitů, ale kdo ví, že se zrovna netrefim...:o)

Komentář ze dne: 09.11.2010 21:53:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: simply the best
Ano, tohle jsem hledal. I po letech to působí stejně silně, nemluvě o sérii, které toto dílo následovalo. KLOBOUK DOLŮ.

Komentář ze dne: ..     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný -
Titulek:



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz