"Jsme jen obětí módy" je hodně špatný název. Zavání dětskou formulací naivně viděného problému a nevyspělou zuřivostí nezralé kritiky. Ale jeho hlavním rysem je něco jiného - a v tom se právě nejvíce liší od vlastního obrazu - totiž srozumitelnost. Název je jasným (až příliš jasným) sdělením, obraz přímo naopak. Dva spodní kousky bych dokonce označila za vysoce nekomunikativní. Jejich obsah musím luštit, což jistě není správně. Zajímavé provedení tu bohužel příliš utápí myšlenku, chybí vypovídající detaily (což neplatí o horním pravém - nápis v jeho horní části mě nadchl), přílišná zmatenost spodních dvou děl navozuje pocit tupé plošnosti.

Nejvíce ovšem věci škodí náhled, kdy jsou všechny čtyři tvé obrazy viděny tolik blízko sebe. Navzájem se ruší, chaotizují, odvádějí pozornost jeden od druhého.

Bohužel mám i po čtvrt hodině pozorování pocit, že mi to nejdůležitější stále uniká.

Trochu se v tom ztrácím, ale přesto je mi to nečím sympatické. Možná to vyzařuje trochu chladně nebo ironicky, ale je to hodně osobité. Název mi nepřijde špatný, naopak dost dobře zvolený. Takový hodně říkající, dnešní.. :-).