.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Květen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Hádejte osobnost

Jakub Raida - Historie - 30. 09. 2007 - 2419 přečtení

Slavné a významné osobnosti světové historie. Kdo pozná, o koho se jedná? Dneska to bude lehké...


Milý deníčku. To byl zase jednou den. Už od rána to všechno začalo nějak divně. Sotva jsem vstal, praštil jsem se hlavou o strop. Nevím, buď já v noci rostu, nebo se ten můj skrovný pokojíček zmenšuje. Jako každé podobné ráno jsem si pohrával s myšlenkou, že se definitivně odstěhuji. Není přece důstojné pro tak významného advokáta, jakým jsem já, aby musel bydlit v jednom domě s nevzdělaným truhlářem, který zase celou noc nehorázně intenzivně tloukl na obruče, čímž mě spolehlivě vytrhával ze spánku. Vata do uší nepomáhá, vždyť ty jeho údery rezonují celou místností a onehdy na mě dokonce ze zdi krom pavouků spadl i obrázek Louise Davida, mého přítele, také člena Výboru pro veřejnou bezpečnost. Avšak, úvahy jsem rychle zavrhl, neboť stav mých financí ani zdaleka neodpovídal mé důležitosti a věhlasu. Krom toho pohled z mého okna, byť jen přízemního, do malebné ulice Saint-Honoré, je vskutku neodolatelný. Oblékl jsem si svůj ošuntělý olivově zelený frak a šel na snídani se svými kamarády z Artois. Jsou to fajn kluci – kdysi mě dokonce zvolili jako zástupce provincie do generálních stavů. Po snídani jsem šel do Konventu na Národní shromáždění a předvedl jim jeden ze svých bombastických výstupů. No, co mám povídat, dopadlo to jako všechny jiné mé proslovy – jedna půlka posluchačů cenila zuby a vytahovala nože; druhá naopak bouřlivě tleskala a poskakovala. Na oběd jsem šel s jakobíny, ke kterým se bezostyšně hlásím. To takhle najednou povídá Marat: „Což takhle provést revoluci?“ a Danton na to odvětí: „No proč ne; Maxi, půjdeš s námi?“ Načež oba pohlédli na mě. Zrovna jsem jedl výbornou svíčkovou, nechtěl jsem být rušen, tak jsem jen zahuhlal: „Ale to víte, že jo.“ Dojedl jsem skvělou svíčkovou, vytřel omáčku knedlíkem a šel svrhnout absolutismus. Chudák Danton skončil pod gilotinou a Maratovi kdosi vrazil dýku do oka. Avšak mně se dařilo výtečně – revoluce proběhla, Francie byla na vrcholu a já jsem byl, jak říkají zaoceánští kolegové „těžký king“. Už jsem si chtěl k večeru říct hop, ale bohužel, ještě jsem nepřeskočil. Proradní thermidorové, vedoucí protijakobínské povstání, vykopli dveře od mého bytečku, kteréž to nevydržely a vypadly z pantů. Krvežízniví thermidorové mě odtrhli od mého vejce, které jsem měl k večeři, sotva jsem si ho stihl posolit. Pravili, že jsem tyran, despota a vrah malých dětí, načež mi stanovili datum popravy na 28. července 1794. „Dobře!“ vykřikl jsem. „A teď už jděte a nechte mě dojíst mé vejce!“ Když odešli, začal jsem se nekontrolovatelně jídlem ládovat, doufaje, že se tak udusím ještě před svou popravou. Nepovedlo se, jen jsem si přivodil vysoký cholesterol. Ale když se na to dívám z té lepší stránky, lepší umřít teď pod gilotinou, než za pár let na infarkt.

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 30.09.2007 08:20:19     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Jaroslav Ferst (jferst@centrum.cz)
Titulek: Tady se hlásím!
To skutečně není těžké, Maximilien Robespierre. Kdyby se tak usilovně nezviditelňoval a zůstal malým hovnem ve vysoké trávě, jak takovou pozici označoval Mistr Vladimír Komárek, nejspíše by ho nepopravili a dnes by ta hádanka byla daleko těžší, pokud by se ho vůbec nějaká týkala.
Samotný článek odpovídá mé krevní skupině, tehdejší uvažování současným jazykem. Styl 1, obtížnost nic moc.

  
Komentář ze dne: 03.10.2007 14:50:43     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo Hary (@fofr)
Titulek: Re: Tady se hlásím!
Jako kdysi fanatický čtenář Dumase a Hugyajsem se hned po přečtení prvních řádků řehtal, ne stylu článku, který je umný, ale obtížnosti hádanky (a nahlásil interně autorovi 29.09.07 21:24:06, ještě z Preview). A nakonec reaguji až na tento Hillův komentář, který vhodně Jakubův článek korunuje.

Komentář ze dne: 30.09.2007 13:28:51     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Hill mě předběhl, osobnost je opravdu velmi poznatelná. Souhlasím s jeho vyjádřením. Maxmilien de Robespierre - přezdívali mu "krvavá zrůda", ale už 3 týdny po jeho popravě došli někteří k závěru, že jeho smrt byla veliký omyl. Malíř David, Robespierrův současník, jeden z jeho přívrženců, který svého velkého přítele v kritickém okamžiku zapřel, aby si zachránil život, prohlásil ve stáří:
,,Budou vám tvrdit, že Robespierre byl zločinec, vymalují vám ho nejošklivějšími barvami, nevěřte jim. Přijde den, kdy mu dějiny poskytnou skvělou spravedlnost."



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz