V zemi přesliček začíná stoupat moc a vliv anarchistických organizací.

Desetiletému Linkovi se trpělivost vyplatila. Naaxie se mu konečně dostal tam, kde ho chtěl mít. Vystřelil. Šipka se zarazila do zeleného masa a mlok sebou praštil na zem. Už chtěl vylézt z křoví, když tu uslyšel hlasy. Mluvily Metalsky a on byl rád, že ho babička naučila této řeči. Nyní tak mohl vyslechnout hovor dvou mužů v Metalských uniformách vystupujících zpoza mohutné přesličky. Byli to oba muži a nebavili se o ničem důležitém nebo podstatném. Najednou Link zaslechl nějaký podezřelý zvuk nedaleko od nich. Někdo se rychle prodíral křovím. Ti dva to asi také zaslechli.
„Slyšel’s to?“ ohlédl se starostlivě jeden.
„Co?“ podivil se ten druhý.
Vzápětí se rozhrnulo křoví, po okolí se rozlehl dvojitý výkřik strachu, něco tmavého se prohnalo kolem a potom už bylo ticho. Po mužích či po tajemném neznámém nebylo ani vidu ani slechu. Linkovi strachem tuhla krev v žilách. Pomalu se vyplížil ven z křoví, k mrtvému mlokovi. Postavil se a rozhlédl kolem sebe. Asi padesát kroků před ním se z křoví ozvalo další zašelestění. To něco ho vycítilo. Projelo to křovím jako blesk a teprve na poslední chvíli skočil Link kupředu, svou dlouhou mačetou napřed. Ucítil tupý náraz, jak do něj plnou váhou vrazilo něco o váze dospělého muže. Zprvu mu to tisklo paži jako svěrák, potom to však začalo ochabovat. Nůž byl až k jílci ponořen do živé tkáně obalené moderními implantáty. Byl to cyborg. Link s výkřikem vytáhl z jeho těla nůž a znovu bodnul. Tentokrát se mu podařilo zarazit čepel cyborgovi do ramene. Cyborg se sice trochu přikrčil, ale zjevně ještě nebyl odepsán. Mocným úderem dlaní odhodil Linka do křoví. Link byl sice desetiletý, ale svou silou a mrštností proslul i mezi dospělými lidmi. Přeci jenom ale jeho stavba těla nebyla natolik odolná, aby něco takového rozchodil bez zranění. Věděl, že se v něm něco zlomilo. Mačeta mu vypadla z ruky. Cyborg už běžel k němu. Nebyl to klasický typ cyborga, tenhle byl…

„…mnohem obratnější, odolnější, silnější a využitelnější. Je vybaven arzenálem nejmodernějších zbraní. A to vše díky tomuto krystalu!“ vedl v maxxálštině svou řeč vůdce Dexských teroristů – anarchista Kirelilak, s popálenou tváří.
Stál před tajnou skupinou zasvěcenců, kteří věřili, že vítězství Dexského národa je v krystalu a v jeho moci, před kterou je tolikrát varoval Tix i Kečetrk.
„Můžete tvrdit, že autority jsou proti, ale výsledky nedávné války znáte moc dobře. Nebyli jsme to my, kdo porazil Rederny, byli to cyborgové! Redernští cyborgové! Rederni udělali cyborgy sami ze sebe. Jenže byli pod vládou krystalu a ten tehdy ovládali Fidohalerkové. Takže Redernové se obrátili proti vlastním armádám. Teď máme krystal opět my, my jsme jeho pány a kdo se jím nechá přetvořit ve vyšší bytost – cyborga, ten bude silnější a jediný přežije v konkurenci jiných národů. My, Dexové, jsme příliš malí a slabí, abychom mohli být důstojnými sousedy třeba Metalu nebo Krajům. Metalští Fidohalerkové sice předstírají, jako by nám chtěli hodně pomoci, ale není to pravda. Chtějí krystal pro sebe! Chtějí nám vzít naší sílu! Naší moc! Moc, jenž nám dal Metalský otec Fidohalerkského studenta. Proč bychom ji měli zahodit a nepoužít? Já říkám, vyžeňme Metalce a ukažme jim pravou sílu Dexů! Ukažme jim Neodexy, ukažme jim nás. Já říkám: kdo je vlastencem a má srdce na pravém místě, kdo miluje svou Dexskou vlast alespoň z poloviny tak, jako já, ten ať se stane tímto svatým vojákem a zahájí džihád za lepší zítřky našich dětí!“
Demokratický špion, který jejich schůzi sledoval ukrytý ve větrací šachtě, nesdílel nadšení ostatních účastníků. Jen si potichu zašeptal: „Je to fakt…“

„…svinstvo!“ odplivl si Link a přejel pohledem plazícího se cyborga.
Cyborg měl doslova sešrotovanou nohu pastí na neomloky. Link děkoval tomu, v co věřil, že on se té pasti vyhnul. Cyborg už dolezl skoro k němu. Link vzal těžký kámen a ze všech sil třikrát udeřil. Stačilo to, zápas byl u konce. Protentokrát. Link se vydal směrem kterým cyborg odnesl ty dva v uniformách. Našel je mrtvé na zemi.

Došel k hlávce, jejíž hlavní vstup byl pacifisticky otevřen. Vešel dovnitř a proběhl chodbou. Stlačil spínač na dveřích a vstoupil do místnosti. Matku nalezl u digitálního papíru, jak píše dopis jeho otci. Doufala, že ho Kečetrk opět odveze na Akademii, Kečetrk však dlouho nepřijel.
„Mia,“ zašeptal přiškrceným hlasem.
„Viso imo?“ podívala se na něj Ni'ja a okamžitě vytušila, že něco není v pořádku.
„Hualk eridia…“ začal, ale potom mu hlas selhal.
Když se konečně vzpamatoval, řekl matce, co viděl venku a co se mu stalo. Ni'ja okamžitě vyhlásila poplach, bojovníci vyběhli ven a Ni'ja už věnovala pozornost jen jeho fraktuře.

Link se mnohokrát ptal své matky na otce, ta ale měla ohledně Karla v srdci úzkost. Nebyla si jista, jestli si na ni ještě pamatuje. Ona si na něj pamatovala naprosto přesně, jako by to bylo minulý den, co s ním byla. Jejím největším snem byl jeho návrat. Chtěla mu ukázat syna, o kterém vůbec nevěděl, chtěla mu říct, jak strašně se jí stýskalo… …ale Karel nepřijížděl, a kdyby vše šlo správně, dalších třicet let by ani přijet nemohl. Svému synovi říkala vždy pravdu, protože věděla že je to silný a moudrý chlapec, a to i přes svůj nízký věk.

Události, ohledně dvou mrtvých Metalců, by nebýt tří důkazů, byly přisuzovány neomlokům. Prvním důkazem byl Link a jeho výpověď, druhým tlakové kulky v hlavě obětí a konečně třetím cyborg. Nejhorší na tom bylo, že cyborg měl přes celou hruď vymalován státní znak Dexů.
„Obávám se,“ řekl maxxálsky Lidius, největší autorita v hlávce, „že proti nám stojí nepřítel z vlastních řad. Jedná se nejspíš o skupinu takzvaných Neodexů, lidí zneužívajících moc krystalu. Už delší dobu je Tixovi špioni sledují.“
„Věděl jsem to, neměli jsme ten krystal přesouvat do F16, tady by byl v bezpečí!“ vykřikl kdosi a ostatní mu přizvukovali.
„Neměli jsme jej přesouvat. Jak jsme jen mohli být tak naivní a uvěřit řečem těch vlastizrádců! Já vám říkám: za chvíli bude na všechno příliš pozdě! Neodexové nás buďto předělají na cyborgy, nebo vyhladí! Teď si jenom zkoušeli svou sílu.“
„Neměli jsme nechat odjet Vyvoleného!“ zvolal někdo.
„Cha, cha, Vyvolený…“ hystericky se smál někdo jiný, „…ten tvůj Vyvolený ten krystal taky zapnul a nikdo jiný ho nemůže vypnout!“
„No právě!“ vykřikl Lidius. „Potřebujeme Vyvoleného, je to naše jediná naděje. Musí ho vypnout.“
A Ni'ja si pomyslela: Potřebujeme ho tady všichni, ale já tisíckrát víc než ostatní.