Zatímco daleko odtamtud se dějí velké věci, na Akademi pokračuje výcvik nové generace Fidohalerků.

Čenda a Lucka se nepřestávali při přesunu navzájem krýt. Vtom se přímo před nimi objevila celá skupina Nočních vlků. Ještě dlouho po tom, co byli zbaveni života, jejich ukazováčky tiskly lučík spouště a automatické brokovnice zalévaly okolí broky.

Oba dva se okamžitě reinkarnovali na Heptahydrátskou základnu. Navolili si opět brokovnice a vyběhli ven hledat svou skupinu.

„Proč se ti dva pořád neozývají,“ přemýšlel Lambda nahlas.
„Kouknu se,“ řekl Lucian.
„Ne, vyjdeme všichni.“
A tak Lucian vyšel s ostatními. Když vyhlédl, spatřil těsně před sebou skupinu Nočních vlků. Jedině on s Myslivcem měli dostatečně rychlé reflexy na to, aby stihli uskočit zpět za roh. Karel, Lambda, zraněná Lenka a Standa Epsilon nebyli tak pohotoví a proud žhavého olova je srazil zakrvácené k zemi. Prakticky všichni to měli rychle za sebou, jen Karel ještě žil.
„Musíme mu pomoct!“ rozhodl Myslivec.
„Jasně,“ kývl Lucian a vyskočil.
Když vyletěl zpoza rohu, za letu vypálil dvě kulky. Jedna neškodně odletěla, zato ta druhá amputovala jednomu z Nočních vlků hlavu. Za Lucianem letěl Myslivec a také střílel za letu. Tak padli další dva Nočníci (slangový výraz pro Noční vlky mezi ostatními týmy). Lucian využil chvíle, kdy se vystrašení Nočníci kryli, aby odtáhl Karla do bezpečí. Myslivec zatím dokázal přesnou ranou oddělat dalšího z nich. Nyní měli Heptahydráti sice dvanáct bodů, ale Nočníci s pěti body byli hned za nimi.

V tu dobu došlo ke kruté přestřelce mezi Darionovými Draky a Markétiny Ničiteli. Z Ničitelů zbyla jenom Markéta, Draci měli jedinou ztrátu. Markéta, ozbrojena jen Golden Eaglem, se odplížila do velkého domu uprostřed města. Do domu, jehož zadní vchod, ke kterému právě běžela, ústil do ulice, ve které…

…zrovna Lucian prohlížel Karlovo zranění. Bylo opravdu vážné.
„Volové, nechte mě chcípnout, ať se obnovím!“ křičel Karel.
„To jo, a budou mít bod,“ odporoval Lucian, jehož srdce nechtělo mozku dovolit logičnost.
„Tak ho tam hoď!“ nakázal Myslivec.
Vzápětí se rozrazily dveře jednoho z domů a Myslivcovi přímo do náruče vpadla Markéta. Myslivec si vzpomněl, jak se s ní minulý den při svitu falešných hvězd vášnivě líbal a už ji chtěl říct „neboj, tady jsi v bezpečí“, když si náhle uvědomil, že je z jiného týmu.
„Promiň, je to jenom hra,“ řekl a vystřelil.
Její tělo dopadlo vedle ležícího Karla. Karel se chytil pouliční lampy a odrazil. Po břiše vjel do ulice ohrožené palbou Nočníků. Dřív než byl ale resetován, vyslal kulku za dalším Nočníkem. Jeho výkřik byl pro Luciana s Myslivcem znamením, že kulka neminula cíl.
„Kolik jich zbývá?“ zeptal se Myslivec.
„Tři, jestli počítám správně,“ řekl Lucian a podíval se na Myslivce zkoumavým pohledem.
„Bezva,“ zamumlal Myslivec a rozbil pažbou okno vedle něj. „Nečum tak, je to přece hra.“
Sebral ze země tři ostré střepy, vyskočil zpoza rohu a dřív, než si ho zbývající Nočníci stačili všimnout, měli všichni ostrý střep mezi očima.
„Dobré!“ uznal Lucian.
Vzápětí se však dveře, ze kterých vyběhla předtím Markéta, znovu otevřely a tlačilo se z nich celé družstvo Draků. Lucian hleděl zlomek snímku do pomstychtivých očí od Dariona. Potom mu mezi ně podruhé poslal kulku a utíkal rychle pryč.
„Co je?“ otočil se Myslivec, ale uhnout palbě Draků už nestihl.
Lucian byl osamělý a krom toho byl v celém neuru jediný, který ještě nepadl. Věděl, že by měl rychle vyhledat svůj tým. Jenže mu v patách běželo sedm mužů. Těch se ale naštěstí zbavil. Skočil totiž za roh a najednou slyšel mohutnou palbu. To Ničitelé stáli s kulomety v oknech po obou stranách ulice a opláceli Drakům svou porážku. Brzy padlo všech zbývajících šest Draků k zemi, ten den už podruhé.

V této chvíli vedli Heptahydráti se 17 body, na druhém místě byli s 8 body Draci a Ničitelé, předposlední byli Nočníci s 6 body. Nejhůře na tom byli Amoniakové, kteří nedostali ještě nikoho, neboť se, ve snaze udělat bezva fintu, rozdělili a potom omylem navzájem postříleli. Jejich skóre tedy bylo -8 (neboť za zabití sebe či příslušníka svého týmu je bod dolů).

Když si Lucian spočítal, že jim stačí jen tři body k vítězství, rozhodl se jednat. Vběhl zezadu do jednoho z domů obývaného Ničitelskými kulometčíky. Ve chvíli, kdy zastřelil jednoho, se však otočil druhý a vystřelil na Luciana. Kulka ho zasáhla do nohy a on se skácel, stále však žil. Zamířil a vystřelil. Druhý Ničitel padl. Lucian si oddechl a ulehl si pohodlně na zem. Hýbat se nemohl a byl si jist, že udělal maximum, že teď je čas na oddech. Z tohoto omylu jej vyvedla hlaveň, kterou mu přiložila k obličeji Markéta – Myslivcova holka. Ale nevystřelila. Ohnula se a zvedla Luciana na nohy. Neměl zbraň a nemohl se bránit.
„Chtěla bych ti něco říct a teď jsme konečně chvíli o samotě,“ řekla.
Luciana napadlo, že to asi není zrovna vhodná chvíle, ale její zbraň ho nutila mlčet.
„Sice jsem s Myslivcem, ale mé srdce mě táhne k tobě,“ pokračovala. „A nemyslili si, že to je jenom proto, že mě teď tak oddělal. Líbíš se mi a chtěla bych být s tebou.“
„Jo, ty se mi taky líbíš… …a není to kvůli té pušce,“ řekl Lucian.
A potom se začali líbat. Lucian si ani nevšiml, že byla během toho Markéta zabita, myslel si jen, že to její trhnutí je pohybem lákajícím k…

„Na to ani nemysli!“ zavrčel Myslivec.
„Jak, nemysli?!“ vykřikl Lucian. „Ty jsi svojí holku už podruhé za dnešek zabil!“
„Proč jste to udělali?“ ptal se Myslivec zoufale.

To už ale byli odpojeni – Heptahydráti totiž zvítězili.

„Gratuluji Heptahydrátům, vedli si skvěle, s dvaceti body vyhráli a všichni dostávají za jedna. Na druhém místě jsou spolu Draci a Ničitelé po osmi bodech – mají šestky. Na třetím jsou Noční vlci s šesti body a sedmičkou a poslední Amoniakové – no to byla vážně bída. Amoniakové se totiž postříleli navzájem,“ volal Cyril Kečetrk. „A mají tedy osmičky.“
Amoniakové jen sklonili hlavy a ostatní se jim vysmáli. A vítězství Heptahydrátů bylo všem prakticky jasné už od začátku, když viděli, jací lidé se dali dohromady. Poté všichni odpochodovali do sprch. Po cestě se Myslivec připojil ke Karlovi.
„Ten Lucian mě teda pěkně štve,“ řekl.
„Proč?“ zeptal se Karel.
Karlovi neuro náladu nijak nezlepšilo. Byl to vskutku strašný zážitek.
„Líbal se s mojí holkou. Měl jsem je oddělat oba, ale to bychom nevyhráli.“
Karel se přece jenom trochu pousmál. Věděl, že Lucian sice není tak dokonalý jako Myslivec, ale že je to správný chlap, se kterým se dá dobře pokecat.

Jeho nálada ale klesla hodně nízko, když mu po sprchování řekl Cyril: „Stav se neprodleně u mě, musíme vyřešit důležitý problém.“
Přitom se tvářil děsivě vážně.
„Ale, ale, co to bude tak děsného?“ podivil se Myslivec.
„To se nechci ani dozvědět,“ řekl Karel.