...pro poslední Dexy. Heptahydráti se loučí s Karlem, čtou si jeho dopis na rozloučenou a opouští zničenou zemi přesliček.


Mí drazí Heptahydráti, největší přátelé, jaké jsem kdy měl. Bez konců by nebylo začátků.  Čtete-li tento dopis, znamená to, že jste mě přežili. Chci vám hlavně říct, že vás mám rád, že jste dobrá parta. Taky bych se chtěl omluvit Myslivcovi, snad mi teď promine. Chci vám taky sdělit věc, kterou možná nevíte a to sice, že já, Lucian, Lidius a Myslivec jsme tři bratři. Všichni máme stejnou matku, zeptejte se Kečetrka, ten vám to vysvětlí. Dále bych chtěl, abyste řekli Ni'ji a Linkovi, že je mám nejradši ze všech lidí a že jsem na ně vždy musel myslet. Postarejte se o ně, utěšte Ni'ju, pomožte Linkovi (věřím, že to bude velký muž a lituji, že to nebudu moci spatřit). Vám přeji, ať v pohodě dokončíte Akademii (škoda, že já se toho velkého okamžiku nedočkám, ale snad mi nebylo souzeno být Fidohalerkem). Evě vzkažte, že i když jsem vždy miloval jen Ni'ju, měl jsem ji také rád, jako přítelkyni. Omlouvám se řediteli Akademie, Kečetrkovi a všem, že jsem je tak zradil. Chtěl jsem pomáhat Dexům, ale hodně jsem přitom myslel taky sám na sebe. Poslední dny jsem měl velké výčitky svědomí a když už jsem se rozhodl, že to vzdám a zkroušeně se vrátím zpět (a budu doufat, že mi odpustí a přijmou mě), přišli jste vy a dodali mi novou sílu. Za to vám velmi děkuji. To je asi tak vše, co jsem měl na srdci. Ni'jo, miluji tě. Heptahydráti, buďte silní a vždy v sobě hledejte odvahu, protože ona tam vždycky někde je. Allus, mesto, inoitis.

Lucian odložil papír a složil hlavu do dlaní. Možná i brečel, to nikdo neví. Otevřely se dveře a dovnitř vešla Ni'ja, obličej celý rudý od pláče. Beze slov objala Luciana a znovu se rozeštkala.
„Byl to hrdina,“ řekl pomalým, těžkým a zadrhávajícím se hlasem Lucian.
„Zhroutil se mi svět,“ škytala Ni'ja.

„Nemůžeme si tady nechat ostatky Vyvoleného, my, jako Dexové už neexistujeme. On zemřel a my s ním.“
„Ano, jeho ostatky budou slavnostně uloženy na naší Akademii.“

A zatímco přesličky vadly a upadaly, z dálky zněla tichá hudba, při které Fidohalerkové odjížděli a Dexové truchlili. Byla to hudba umíráčku, hlásajícího, že Dexové odcházejí a že si s sebou berou mladého Christiana.
„Ta tichá hudba, hraje krásně,“ řekl Cyril a nastoupil do Krtka.
„Ano, hraje krásně, protože je to poslední hudba, která kdy bude Dexům hrát,“ řekl Metoděj.
Lucian řekl posledních pár utěšujících slov k poslednímu Dexskému shromáždění, v jehož prvních řadách stála Ni'ja s Linkem a potom, když domluvil, když dohrály poslední tóny hudby, nastalo ticho. A v tom tichu, které už v těchto mrtvých krajinách mělo být navždy, Lucian odcházel; a jeho každý krok zněl tak hlasitě, jako údery, které zasazovali cyborgové Dexům. Když Fidohalerkové odjeli, dlouho bylo ticho, teprve za nějakou dobu se začalo shromáždění rozpouštět. Nikdo nepromluvil.

Dexové sice definitivně přestali existovat, ale pro ostatní pokračoval život dál. Na Akademii vládl velký smutek, když se tam rozneslo, jak dopadl Karel a Myslivec. Avšak Heptahydráti pokračovali ve studiu. Celá kategorie B utekla jako voda. Stejně tak i C, kde se učili především anatomii různých druhů života, technologii, chemii a podobným vědám. Nakonec přišlo i to Déčko a Lucian se ani nenadál, a byl v desáté třídě. Teprve teď začínal podvědomě cítit, že bude muset brzy opustit bezpečí Akademie a jít vstříc životu.

Dexové odešli do různých končin země a nadále žili putovně a samotářsky. Jejich počet se velmi rychle redukoval. Díky jejich boji byli však Neodexové natolik oslabeni, že nemohli přímo zaútočit na Metal nebo Maxxálsko. Nechali se tedy Kirelilakem, který vylezl z trosek hlávky, vést až do Starého Metalu, kde se spolčili s temnými démony a naučili základy nekromantie. Tak zjistili, že můžou za pomocí jejich zvláštních schopností oprostit svá těla implantátu, oprostit se závislosti na počítačích a mnohokrát zesílit. Bylo jich tehdy jen osmnáct, a začínali se stávat děsivě silnými a temnými mágy. A nejmocnější z nich byl Kirelilak. A ten měl zlost a touhu po pomstě v srdci. To ale nikdo v Metalu zatím netušil. Snad jenom Fidohalerkové, kteří vědí skoro všechno.

Qersey a Aeria zprvu propadali zoufalství ze ztráty synů, ale pomáhali všemožně Ni'ji a Linkovi snášet jejich osud. Byly to pro ně těžké časy plné zoufalství, kdy neměli nikoho nablízku a kdy jedinou jejich útěchou byl fakt, že Karel i Myslivec zemřeli, aby jiní mohli žít. A že Lucian byl ochoten také zemřít, aby jiní mohli žít… …ale přežil.