Je nám ctí přinést čtenářům recenzi projektu Gramodeska 2007. -
Miroslav Holec, hudební server www.electronica.cz
Základní údaje o desce
Z hlediska žánrového spektra si přijdou na své především
milovníci popu, jazzu ale
i samotných hudebních nástrojů, jako je například
klavír. Na dvou stranách vinylu je rozloženo 15 skladeb o délkách kolem dvou
minut až po čtyřapůlminutovku. Nejvyšší důraz byl kladen na originalitu. Skladby
na desce působí celkem střízlivě a kompaktně. Nejkontrastnější jsou zřejmě
vokály, které u některých skladeb vytváří výbornou atmosféru, ale naopak u jiných
se stávají jakýmsi mezníkem kvality.
Strana 1
1. Lyosphere - The First Step (4:22)
Příjemná jemně posmutnělá skladba, ve které je kladen důraz na atmosféru. Z
hudebních nástrojů vystupují kytary a baskytara pod vedením Lukáše Kadavy. Na
jedné straně strohé a jednoduché bicí, na straně druhé příjemně naladěná
akustická kytara s mnoha příjemnými akordy.
2. Alaf - V pláči (4:35)
Začátek tracku slibuje skvělý poslech. Opět bych rád pochválil invenci, která
nemá v komerčních sférách obdoby. Zpěv Michala Pavelky (stejně jako v The First
Step) do příběhu příliš nezapadá a v prvních chvílích je mu i hůře rozumět.
Celková zvuková kvalita prvních dvou skladeb je lehce nadprůměrná. Stejně, jako v
první The First Step, snově poslouchatelná kytara a potemnělá atmosféra.
3. Milan Bátor - Noční proud (1:52)
Noční proud mě osobně o kvalitách Milana Bátora příliš nepřesvědčil. Dobrý
hudební podklad je podrážen hlasovým přednesem Davida Bátora, který napsal ke
skladbě i slova. Spolu s délkou skladby a kompozicí vystupuje vokál příliš do
popředí a chová se jako stěžjení část celé skladby. Nápad dobrý, bohužel ne
příliš dotažený do konce.
4. Milan Bátor - Pohádka (1:53)
O poznání lepší výsledek vyprodukovaly vokály Milana s Davidem společně.
Rozumně sestavený příběh za jehož pozadím hraje akustická kytara mi přijde
vyvážený a relaxační. Originalita skladeb Milana a Davida Bátora se mi zdá do
určité míry omezená. Mezníkem nalevo je kompozice, jenž působí nemastně neslaně,
napravo zase stojí sloup zvukový. Možná s větší délkou skladeb by se dala
vtěsnat i výraznější kulminace skladeb. Najít nyní v Pohádce časové místo,
označitelné jako vyvrcholení skladby, je nemožné.
5. Yummy, Tereza Pachtová - Dialog vloček (4:08)
V elektronické hudbě se snaží mnoho producentů zaujmout posluchače živými
nástroji jako jsou klavír, flétny, kytary aj. Zpěv Terezy Pachtové skvěle
morfuje s flétnou na pozadí. A právě flétna sladěná s akustickou kytarou
(mimochodem skvělá kombinace) je dominantním nástrojem Dialogu vloček. I zvukově
je znát skok v kvalitě oproti skladbám 1-4. Kompozičně je skladba přehledná,
poslouchatelná i zapamatovatelná.
6. The roads, Šimon Jelínek - She´s my cure (3:15)
I track č. 6 má svá specifika. Velkou hvězdičku si zaslouží v tomto ohledu
Šimon Jelínek a jeho čistá hra na klavír. Místy monotónnější bez výraznější
dynamiky, naopak místy nepopsatelně živě vyjádřené pocity autora. Koš
originality naplňuje i Davidova hra na housle a do příběhu zapadá i vokál Ray
Gibsona. Svým způsobem romantičtější / baladický pop táhnoucí k jednodušší world
music. Z první strany zřejmě nejlépe zvládnutá práce.
Strana 2
7. Helena Víchová - Když slunce zapadá ráno (1:54)
Druhou stranu desky otevírá klavír Heleny Víchové, bez které by kompletní
Gramodeska 2007 ztratila velký kus originality a poslechovosti. Velké plus
přikládám nejen k profesionální dynamice a nejen k originální melodii ale i ke
zvukové malbě, která dotváří komplexní atmosféru. Minoritský klášter vdechl
skladbě "druhý život".
8. Tomáš Janoška - Stars (2:29)
Zatímco Helena Víchová nabídla příjemný poslech milovníkům klavíru, Tomáš
Janoška s Milanem Bátorem obšťastňují příznivce kytary. Oceňme tedy skvělý
nápad, procítěný přednes a pochvalme i mystický dozvuk.
9. Aleš Vítek - Veselá vzpomínka (1:14)
Pomalu je cítit, že skladby s ponurou atmosférou odeznívají a nahrazují je
veselejší a rytmičtější pokusy. Přesně to se dá říci i o výstižné Veselé
vzpomínce. Klavír má opět své kouzlo... a... svým způsobem beru Veselou
vzpomínkou trochu jako retro... nicméně vlnu nostalgie velmi rychle přeruší
"délka" skladby.
10. Aleš Vítek - 2 minuty jazzu (2:11)
Už na dvou skladbách 9+10 lze poznat osobitost tvorby Aleše Vítka. Opět je
zde cítit ta jistá impulzivnost, kterou vydávají rychlé zvuky klavíru. Konečně i
délka skladby je rozumě zvolená a dovolme si v závěru pochválit originalitu.
Bohužel si nemyslím, že jazzový nadšenci budou ve většině případech nadšeni.
11. Dominik Mendrek - Perelka (3:19)
Nerad kritizuji ale Perelka je řekněme taková malá černá ovečka. Nevím proč, ale
celkově mi hudba Dominika Mendreka s přednesem Agaty Olszar nejde dohromady.
Druhým zklamáním je opětovný návrat k smooth stylu celé desky. Už už už se
zdálo, že se posunujeme k radostnému cíli, ale zpětně nás Dominik Mendrek vrací
do vln smutku. Avšak skladba jako taková by byla bez Agaty zajímavá nejen
kompozičně, ale i svou živostí. Shrnuto: nebyl to zas tak dobrý nápad vložit
přednes před klavír.
12. Vojta Hasalík - Listopad (1:37)
Listopadu nelze příliš mnoho vytýkat. Je jednou z mnoha skladeb kompilace
určené pro posluchače klasické hudby - především opět klavíru. Mínus však dejme
závěru skladby: negativně dynamickému a násilnému... nezapadajícího do celkově
krátkého příběhu.
13. Richard Vacula - Svět (2:21)
Na Světě se podílelo mnoho autorů od tvůrce Richarda Vaculy až po zpěvačku
Zuzanu Pastyřikovou. Opět si kladu otázku, proč ten přednes Davida Bátora. Možná
je to jen můj subjektivní vkus, ale vážně se to sem nehodí. Na pozadí klavír a
basová kytara utváří velice jednoduchý poklad. Vokální duet Bátora a Pastyřikové
je vyvážený a dodává Světu osobitost.
14. Richard Vacula, Milan Bátor - Přelet plachetnice (2:09)
Nazvěme to poslouchatelným hudebním rozhovorem klavíru a elektrické kytary.
Především elektrická kytara (Milana Bátora) dává v závěru skladby celému počinu
Oldfieldovskou tvář a autorům zajistí, že poslouchači u jednoho přehrání
nezůstanou.
15. Richard Vacula, Milan Bátor - Plavba sněhovou tmou (3:53)
Od Plavby jsem očekával mnoho. Z ukázek hudby autorů jako R.Vacula, M.Bátor v
kombinaci se zpěvem Z.Pastyřikové se dalo přece čekat, že by jim mohl patřit i
závěr výběru. Výborný zvuk, skvělá souhra kytary, klavíru a basy... decentní
vokál. Konec Gramodesky 2007 je již cítit ve vzduchu a děkujme, že závěr je
právě takový jaký je.
Pro koho je Gramodeska 2007 určena
Nejvíce si na novém výběru smlsnou konzumenti klasické hudby, relaxačních
žánrů, milovníci akustické a elektrické kytary, klavíru a možná i několko
jazzmanů a popíků. Celá kompilace působí uceleně i když často s poněkud
pochmurnou atmosférou. Na druhou stranu, to co se nelíbí jednomu, může druhému
připadat špičkové, a tak i známkové hodnocení přenechám na vkusu každého
posluchače.
Čeho je škoda
Mnoho skladeb je určitým způsobem handicapováno. Na některé zapůsobil syndrom
odfláknutějšího zvuku, jiným neprospěla délka (respektive krátkost), některé
počiny působily nevýrazně a jiné byly pokažené a podražené vokálními přednesy,
především Davida Bátora a Agaty Olszar.