.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Za žaluziemi

Marion - Poezie v próze - 02. 01. 2008 - 2279 přečtení

Nebezpečí řadových domků.

Možná žiju o den dřív, než bych měla.



Roztahuji žaluzie. Do očí mi stříkne bílé světlo. Bez úhybných manévrů se mu postavím a rozvlekle mrkám jako zpomalená mrkací panna. Vnímám černotu mezi jednotlivými mžiky očí. Otevírám okno. Vzduch chutná studeně a vláčně jako včerejší zákusky.

Jestlipak-? Ano. A neměla bych-? Ne. Jsem už velká holka, obejdu se bez vycpávek. Ale co když je to jeden z těch kluků, kteří mají srdce bez uší? Jejich oči plavou v polévkách estetiky a touží po bujné úrodě. Zazděné lentilky, žabí očnicové oblouky, pěnové bublinky, kolikrát jsem to už slyšela. Proč jen nemůžu mít jedno normální rande.

Pozoruji mladou slečnu odnaproti, jak si strká za výstřih a znovu vytahuje jeden gumový míček rozřezaný v půli.

Vrba, stojící u jejího domku, zpola zakrývá šeptající páreček. Ovíjí okolo jejich těl hadovité větve, jsou slizké a potetované nedůtklivostí. Dvojička se tváří, že má mezi zuby kostřavu s jetelem.

Chtěla bych Tě líbat navždycky. Dobře, ale zabal mě do želé. Už jsi byl za Martou? Hráli jsme karty. Nemocnice ještě není přemalovaná na oranžovo. Myslela jsem, že má zlomené obě ruce. Cukroušku. Učí se teď manipulovat věcmi pomocí nohou. A co ty a včerejší bruslák, Lucinko? Miluji tě. Miluješ mě? Jasně. Nebylo tam hodně lidí? Ani nevím. Koupíme si jachtu?

Mají znásilněné svatozáře a černé oči. Okolo nich poletuje deset šedivých kuřat. Popelavých a prchlivých, chlupatých a plyšových. Něco mě na nich vzrušuje, asi ten průzračný švindl. Vlhnu.

Chtěla bych bydlet v korpusové zahradě pod zasněženými lesními plody, a pozorovat, jak prokletí básníci zunkají hořící absint a zkaramelizovaný cukr, pak se přesypat o pár časových zrníček dál, být chvíli Ginsbergem a obhajovat Velký marihuanový mejdan a cítit to slunné a semenné, co je smyslem života.

V peněžence mám husí brko, je agresivní, což člověka omrzí. Chtělo by pořád jen šukat.

Zvoní mi mobil.

Ovečko. Zná mamka telefonní čísla na ty kamarády? Zprávy. Vlaky. Silvestr. Umrlý a nestydatě pohozený řidič kamionu. Abych nedopadla jako on. Znát nemůžeme nikoho. Vzít si občanku a nabitý mobil. Už ji to ani nepřekvapuje. Ríša teď vyrazil do ulic, ve 21:43, to je hrozné, hrozné. Aby pravdu řekla, vůbec se jí to nelíbí. Tak ahoj, babi.

Vytahuji z pokoje proutí a jiné větrem naváté smetí a zavírám okno. Polykám korek včerejšího vína a představuji si korkovou sochu Ježíše Krista. Zatahuji žaluzie a bílé světlo mizí. Svět se od včerejška nezměnil a co je horší, já jsem se nezměnila. Můžu znovu s ne/klidným srdcem usnout.

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 02.01.2008 06:13:54     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek:
ani nevím, co mě to popadlo ujmout se vydání této poezie v próze, ale možná to bylo tím, že mě to zaujalo tolik pohledy v jeden okamžik, snad mě nebudou kamenovat :o)

už z předešlé prózy, kterou jsem ti komentoval, jsem si všiml tvého vztahu k impresionismu, který je patrný právě v delších textech a v klasických básních je zastírán jinými prvky než je okamžik, myslím, že tady se ti to povedlo, slovní zásoba, kterou jsi použila, je bohatá a ani při jednom pohledu jsem se nenudil, některé části mě překvapily svou absurditou, ale i tak to bylo příjemné počtení
pro mě 1,1

Komentář ze dne: 03.01.2008 01:44:22     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes [admin] (@)
Titulek: Komentář
Působí to na mne jako myšlenky vytáhnuté až ze dna klobouku. A teď si jen tak volně lítají...

"Bez úhybných manévrů se mu postavím a rozvlekle mrkám jako zpomalená mrkací panna. "
Tato věta na mne působí neohrabaně - mrkám jako zpomalená mrkací pana...

Pak taky nevím, jestli mohu jít na sklizeň do polévky.

Chtěla bych tě líbat na vždycky... tak paradoxně zrovna tímto odstavcem se začínám nudit. Bez většího zaujetí dílo dočítám a jak jsem se už přesvědčil, déle jak jeden den si jeho obsah v paměti neudržím. Hodnocení známkou opět pomíjím.

  
Komentář ze dne: 03.01.2008 18:36:56     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo-Hary (@fofr)
Titulek: Re: Komentář
"Bez úhybných manévrů se mu postavím a rozvlekle mrkám jako zpomalená mrkací panna." - se mi moc líbí, má to pěkný rytmus jako verš a lehkou absurditu.

  
Komentář ze dne: 05.01.2008 16:14:24     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Bajik (@)
Titulek: Re: Komentář
Taky se po ránu nijak ohrabaně necítím.

Komentář ze dne: 03.01.2008 18:26:49     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo-Hary (@fofr)
Titulek:
Možná žiju o den později, než bych měl.
...
Tímto upraveným citátem dávám najevo, že tomu vůbec nerozumím, že neodliším věcně, zda je to kvalitní dílo nebo jen grafomanie (omlouvám se za to druhé, chtěl jsem jen nasadit možné co nejodlehlejší mantinely), ovšem cítím z toho poctivé zaujetí sdělit nesdělitelné - a Ty si to čtenáři přeber, jestli se umíš naladit na stejnou vlnu ...

Komentář ze dne: 03.01.2008 18:47:32     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Bajík (@)
Titulek:
Děkuji, pánové, za Váš čas:o).

Komentář ze dne: 07.01.2008 15:31:42     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Opravdu jsem se snažila, sice později než ostatní, ale snažila přečíst dvakrát....jsou tam momenty, které mi něco říkají a také hodně slov a vět, které mne neoslovily. Snažím se vnímat text jako poezii, té abstrakce je tam docela dost, snažím se to pojmout jako prózu, ovšem to pak je řazení myšlenek, pocitů a slov a nějak se v tom nevyznám.

  
Komentář ze dne: 08.01.2008 00:17:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Bajik (@)
Titulek: Re:
Harr:o)...to, co je psáno kurzívou, jsou mé myšlenky a to, co vidím já. To, co je psáno obyčejně, jsou myšlenky lidí, které pozoruji a do kterých se vžívám, to, co si představuji, že říkají, nebo si myslí. Ve třetím "obyčejně psaném" odstavci to pak znamená můj rozhovor s babičkou, její stížnosti a nářky.
Jinak přiznávám značnou abstrakci.:o)

Děkuji moc za komentář!

    
Komentář ze dne: 09.01.2008 01:10:20     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re: Re:
...a já děkuji za vysvětlení.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz