.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Květen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čte 5 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Vyřezaní ptáci nelétají

Histes - Psychologie - 10. 05. 2008 - 2426 přečtení

Někdy si říkám, na co asi ty holky myslí, když si chtějí jen oholit nohy. Sjíždějí stejná místa, řečiště starých a nedávných šrámů. Přemýšlí, zda se zaryjí i dnes a dají světu doklad o existenci trajektorie. Publikuji s odstupem jednoho roku, v době vzniku nebyla vhodná doba pro uveřejnění. Myslím však, že článek bude aktuální i dnes.

Pomyslná čára za předmětem vykonávajícím pohyb. Za ostřím, jehož důsledky se neobrátí v bílé obláčky létajícího stroje. Tvrdé mají přistání.

„Chci cítit, že tady ještě jsem," odůvodnila své počínání patnáctiletá dívka. Po několikadenní snaze ji povzbudit mě přišla zpráva: „Ne to já jsem ta špatná, ta mrcha, u které nevíš co udělá a jestli Tě za pár minut nebude nenávidět. Svět se otočil zády a já vím, že si za to můžu sama. Tak sbohem."

Tak sbohem. Co jiného odpovědět. Začínají mě unavovat příběhy do sebe zahleděných osob, které rozhovor zakončí slovy: „Já žiji v jiném světě, který ty nemůžeš pochopit." Mám stále větší pocit, že jsem skutečně magnetem na úchyláky, nebo se toho o lidech dozvídám jen víc, než je obvyklé.

Jedna se vyvrátí z vodní dýmky a tvrdí, že to není z ní, druhá se přizná: „Včera jsem se zase pořezala." A pátá už jen přihlíží se slovy: „To je v hajzlu." Já se musím přimět neposílat je ihned na oddělení dětské psychiatrie a uvědomit si, že jim pomůžu snad nejvíc tím, když se pokusím je pochopit a dostat se k jádru problému. Ach ta zahleděnost. Proč nenabalují kluky, nesimulují náhodné setkání na chodníku.

Je to styl, je to in, ale taky průser. Sebezapírání, pocity méněcennosti a hezká postava - právě to, že si ubližují pěkné holky mě překvapuje nejvíc. Ty, okolo nichž by se točila spousta kluků, které však ověnčí nedůvěrou a dají přednost samy sobě. „Co kdyby mě opustil, zradil, ublížil mi?" A pokud někoho jen na chvíli k sobě připustí, za pár dnů se vzdálí z dosahu konverzace a pouze sdělí to jediné slovo na pozdrav: „Ublížils." Naopak dívky, které mají prdel daleko tlustší, než je ta moje, a tedy i důvody ke skepsi, si užívají každodenních  formalit a vlastně i jídla.

„Chtěla jsem zhubnout, ale vysrala jsem se na to."
Snad pro zábavu zareaguji, „cvičil jsem dva roky karate," a oddychnu si, že alespoň s někým se můžu pobavit přirozeně, bez toho abych nebyl donucen prostředím k lítosti simulovaného neštěstí.  

„Přestala jsem po pěti letech." Takže naděje zůstává. Spolu s antidepresivy.

Pojďme si taky zobnout. No tak! Jen to zkuste, není to tak těžké. Bude Vám veselo, to se nařežete.

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 08.05.2008 16:32:29     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Ještě mám v paměti článek, který tu vyšel zhruba před rokem, na jeho základě jsem pročetla příslušné www. stránky, abych se dověděla o "řezání" sebe sama více. Silně to se mnou otřáslo a nikdy na to nezapomenu.
Také jsem si kladla otázku...proč být "in" právě tímto či jiným "ubližujícím" způsobem? Dříve jsem si myslela, že je to nedostatkem lásky rodičů, přátel okolí...ale v tom to není....někdy je tam lásky až moc a přesto....a vlastně možná i proto dochází k tomu, k čemu dochází.
Psychologie člověka je velmi zvláštní a velmi zajímavá věda, její studium je nekončící seriál.
Tvůj příspěvek se mi líbí.

  
Komentář ze dne: 08.05.2008 18:22:13     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re:
Děkuji za komentář. Ano, skutečně to ve většině případů jsou děvčata, jejichž rodiče pro ně dělají první poslední. Ale ona to tak nevnímají. Jejich jednání je zjednodušeně hloupé, ubohé a nedospělé. Tak snad dospějí. Horší je to u těch, kde je to vážná psychická porucha a ne jen nějaký symbol protestu.

Komentář ze dne: 09.05.2008 10:28:56     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek:
Pche, je docela naivní myslet si, že to dělají jen "pěkný, hubený holky." Když má holka prdel jak valach, nevylučuje, že ji druhej den nepotkáš ve 30° vedru v dlouhým rukávu, případně s ofačovanýma rukama. Jeden se to snaží skrývat, nechce do svých problémů zatahovat ostatní, a pak vidíš holčenu, co si vykračuje a dává to všem na odiv, nebo to vyklopí kde komu. Věřím, že má problém, ale trochu jinýho rázu, než ta, která to skryje. A to snahu o upoutání pozornosti, lítosti. Pozéři sou všude. Chápu ten pocit prázdna, kdy nemůžeš utýct sám před sebou a je ti tak zle, že takovej roztomilej šutřík před tebou, vypadá jako lákavá příležitost k odvedení bolesti vnitřní. Znám neuvěřitelnou spoustu holek, co si někdy v životě ublížily. Nedávno sem spolupracovala s jednou slečnou na příkladech do obchodu a bylo mi zle při pohledu na její ruce. Chtělo se mi brečet, nikdy v životě, ani na obrázcích a že sem toho prošla a pročetla strašnou spoustu, sem nic takovýho neviděla ... evidentně už to bylo xx let, co to dělala, ale jizvy nezmizí .... nikdy.

Komentář ze dne: 10.05.2008 15:38:02     Reagovat    Nový komentář
Autor: [tulák] - Jarda (jarda@poetickej.net)
Titulek:
problém tranformace bolesti má různý pěšinky
a žádná z nich není rovná
a někdy patník, u kterýho se zastavíme, jen chvíli odpočinout
na sebe bere různý podoby
(dobrej článek)

Komentář ze dne: 10.05.2008 21:17:21     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Hill
Titulek:
Myslím, žes to vystihl dost přesně. Ne, že bys byl magnet, jen se dřív podobné excesy nešířily tak masivně, takže mohly zachvátit jen nepatrnou část populace. Dnes (zčásti i v důsledku rozvoje informačních technologií) to mají jednodušší.
Prostě dnes existuje mnohonásobně vyšší počet takto postižených na čtvereční kilometr, takže stejně vzrostla i pravděpodobnost, že je potkáš právě ty.
Jak čtu nebo slyším "nerozumíš mému světu" a podobné, vzpomenu slov Slávy Janouška: Kdo se má o všechno den co den starat/to přeju na čas každý z těch dorot/co vědí o světě, leda se v sobě babrat/nejvíc bolí první porod/a pak už to jde...
Miniatura dobrá.

Komentář ze dne: 11.05.2008 09:34:46     Reagovat    Nový komentář
Autor: [tulák] - Jarda (jarda@poetickej.net)
Titulek:
a jinak, protože tady nemůžu publikovat
taková drobnost, to jen že název mi to připomenul
Prolog
V zažloutlým notýsku,
na takovým jak sem si před mnoha lety psal svý poznámky
a kam sem se chodil dívat na opsaný velikány poezie
kousky německýho textu co byly pro mě zadáním:
Každý verš musí mít jiný počet slabik,
šestý verš delší než ostatní,
dvě čtyřverší, abac, abba,
první gramatická věta musí končit asymetricky v pátém verši.
Druhá bude šestý verš.
Třetí pak poslední dvojverší.
(říká se tomu nepřeložitelná báseň)

...tak mě prosím omluvte(i ty JWG) za troufalej pokus
ale

nesnáším ticho mlčících ptáků
***
Už na kopcích všech
je klid
ve stromů vrcholech
nechytíš
stenů dechu.
Jen ptáků mlčení v ten klidný den.
Už brzy, však počkej jen
odpočinku dojde slechu.


Epilog
jó a
smrt je v podstatě nudná, když stojí příliš blízko vás

Uber allen Gipfeln
Ist Ruh,
In allen Wipfeln
Spiirest du
Kaum einen Hauch.
Die Vogelein schweigen im Walde.
Warte nur, balde
Ruhest du auch.

  
Komentář ze dne: 11.05.2008 11:01:58     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek: Re:
? proč bys nemoh .... pošli dílka a je to .... nemyslim si, že by v tom měl být problém, píšeš zajímavě ... esi můžu soudit z toho, co sem prošla na mezeře nebo tvým serveru .... a pokud si už něco Pavlovi posílal, jako že asi jo, vzhledem k tomu, že se cosi objevilo v zásobníku pod autorem v anotaci, tak je to nejspíš jen otázka času ... ale nevim ... nevidim do toho ...

    
Komentář ze dne: 11.05.2008 11:54:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: [tulák] - Jarda (jarda@poetickej.net)
Titulek: Re: Re:
čas je možná přítelem vás všech, nikoli můj
nevadí mi dávat svý věci do replik
možná je to i lepší

      
Komentář ze dne: 11.05.2008 20:36:41     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek: Re: Re: Re:
jardo, já toho času taky moc nemám a musím se přiznat že poslední dobou jsem zanedbával autory co měli zájem zde publikovat protože, jsem se ještě nedostal k tomu, napsat jim nějakou schopnou kritiku

        
Komentář ze dne: 11.05.2008 20:49:07     Reagovat    Nový komentář
Autor: [tulák] - Jarda (jarda@poetickej.net)
Titulek: Re: Re: Re: Re:
dyk vo nic nejde

Komentář ze dne: 11.05.2008 10:15:35     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Pavel Kotrba (@)
Titulek:
pro mě je to Ríšo tvůj slabší kalibr, nedaří se vždycky,
myšlenky jsou pro mě neucelené a jakoby se stále opakovaly na jedno brdo,
ale zase oceňuji pohled na dívčí mentalitu (zní to šovinisticky? nemyslel jsem to tak)
výpovědní hodnotu to má

Komentář ze dne: 16.05.2008 17:46:19     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - sombrÉro (@)
Titulek:
"Je to styl, je to in.." Nedokážu si představit, že by to, o čem píšeš udělal někdo jen pro módu, i když lidi jsou dnes různí. Bez bolesti ovšem nejsou šrámy. Nevím, jestli je správné soudit zrovna v tomto případě. Každému je jasné, že to je nebetyčná blbost, nic to nevyřeší ani ten největší problém. Jenže člověk se prostě občas ocitá v situacích, kdy stojí na křižovatce, která nemá žádné cesty k výběru. Nebo alespoň nejsou vidět. Není, kdo by je prosekal nebo je alespoň ukázal. Stát a nemít kam jít, bolí a bolest přehluší jen obrovská radost nebo ještě větší bolest. Nechci nikoho obhajovat, ale nechci ani nikoho obviňovat. Někomu to ulehčí, ač je to zvrácené, někoho to potopí a už to nikdy neudělá. Někdo to udělá jen ze zoufalství, když nemá dost sil na radikálnější řešení...Jasné je, že kdo nezažije a neprojde tou zkušeností, s velkou pravděpodobností nepochopí...



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz