.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

KANKÁN

Branwen - Fejetony - 25. 05. 2008 - 4332 přečtení

Zásada č. 1 : Všechno se dá naučit.

Zásada č.2: Nedá-li se něco naučit, platí zásada č.1.



Můj táta si vždycky přál mít kluka.

Byl elektrikář a domácí všeuměl a nemohl se dočkat, až bude svého syna učit všem těm mužským dovednostem jako opravit pojistky, utěsnit kapající kohoutek, vyčistit ucpaný záchod a vyhnout se mytí nádobí výmluvou na těžkou rýmu.

Narodila jsem se já, což ho, myslím, poněkud zklamalo. Navíc jsem jako tříletá v zápalu objevování světa strčila kovovou pletací jehlici do nechráněné zásuvky a obdržela za odměnu pořádnou pecku. Říká se - co tě nezabije, to tě posílí. Mě ta rána kupodivu nezabila, zato ve mně posílila přesvědčení, že elektřina je kousavá potvora, které je nejlíp se na sto honů vyhnout. Od té chvíle jsem ke všemu, co fungovalo na elektrický proud, přistupovala stejně obezřetně jako ke psu trpícímu vzteklinou. Chováte-li se takto k cirkulárce, rozhodně nepochybíte, protože ta je schopná vám ve vteřině ukousnout celé zápěstí. Držíte-li si stejný odstup od kuchyňského šlehače, působí to legračně a nepomůže ani vysvětlení, že vám posledně zkratoval přímo v ruce. A mě prostě stroje a přístroje z nějakého důvodu nemilovaly - buď nefungovaly nebo fungovaly až příliš, takže nahazování pojistek se pro mě záhy stalo rutinní záležitostí.

Leč pokrok nezastavíš. Domácnost bez elektrických spotřebičů? Na začátku jednadvacátého století nemyslitelné. Jak šel čas, postupně jsem se smířila s faktem, že pračka je chytřejší než já, že elektrický kráječ dělá rozhodně úhlednější krajíce a že si lednička sama rozhoduje o tom, kdy se odmrazí. Na milost jsem ještě vzala vysavač, fén a televizi, a hotovo. Byla bych žila s touhle elektřinu žeroucí armádou spokojeně až do smrti. Jenže pak přišel On.

Laškovně na mě mrknul monitorem (tenkrát ještě velikosti většího kapesníku), ale já se k němu pohrdavě obrátila zády, na rozdíl do mého muže a syna, kteří se dychtivě jali zkoumat možnosti mašinky zvané osobní počítač. Zkrátím to. Dostal mě taky. Uzavřeli jsme ozbrojené příměří - já slíbila nedotýkat se čudlíků, o nichž nevím, co znamenají, a on se zavázal nezobrazovat víc než třikrát denně na zčernalé obrazovce ERROR.

Avšak - jestliže se technika dřív kráčela mílovými kroky, teď má boty nejmíň sedmimílové.
Dvouletý mobil není roztomilé batole, ale přestárlý dědeček, jenž neumí ani desetinu toho, co dnešní přístroje. A zatímco nových informací, vylepšení a mašinek přibývá, moje mozkové buňky pomalu a bezbolestně svůj počet snižují (stejně jako vaše). Nemám sice tušení, jak bude vypadat svět, až mi bude třeba sedmdesát, ale obávám se, že už nebudu schopná všem těm hejblatům, vypínačům a spínačům ani porozumět, natož je ovládat. Technika mě obklopí, sevře a zničí. Docela dobrý důvod k depresi, nemyslíte?

Don´t panic, říká Adamsův Průvodce vesmírného stopaře. Správně - jen žádnou paniku. Jste-li v klidu, líp uvidíte světýlko na konci tunelu. Mně svitla naděje v podobě našeho kanára. Zdá se vám to divné? Vysvětlím.

Pipin nebo též Pípa je oranžové stvořeníčko, které se zrovna dožilo čtrnácti let. Přepočteno z kanářího na lidský věk jednoduše Metuzalém. Staříček, který má plné právo poklimbávat na bidýlku bez povinnosti oblažovat okolí svým zpěvem ( mezi námi - v Superstar by to s ním asi nevytrhli). Taky že podřimoval, jedním uchem poslouchal televizi, druhým Kabáty ze synova pokoje a zdálo se, že se proklimbá až k tichému skonu stářím. Tedy až do nedávna.

Nevím, jestli na něj přišlo jaro nebo druhá míza, ale rozhodl se pro comeback. K mému údivu však jeho obvyklá písnička zněla úplně jinak. Povědomě, ale jinak. Záhy jsem přišla na to, proč. Milý Pipin do svých typických árií vpletl několik taktů z kankánu. Ano, slyšíte dobře, to je onen slavný tanec, co při něm spoře oděné slečny ukazují krajkové bombarďáčky. Ale kde přišel ke kankánu? Vždyť nikdy nenavštívil pařížský kabaret ani sladkou Francii, neopustil hranice republiky, ba dokonce ani hranice své klece.

Vysvětlení je prosté. Vyzváněcí melodie v mobilu, který se většinou povaloval na vedlejší poličce a dvakrát, možná třikrát za den se ozval. A přece to stačilo, aby se kanárek, který celý život zpíval ( odpusť Pipine) na jedno brdo, naučil zbrusu nový kousek. A nejen to - on ho vylepšuje a zkouší další a další variace.
A když něco takového zvládne ptáček s mozkem menším než zrnko rýže...

Budoucnost mi už starost nedělá. Nenechám se přece zahanbit tvorem, který stojí na vývojovém žebříčku hluboko pode mnou. Nevzdám to. Nade mnou technika nezvítězí.

Promiňte, ale už budu muset jít. Přihlásila jsem se totiž do programátorského kursu a nechci zmeškat první hodinu....

 

 

 

 


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 23.05.2008 20:41:54     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Krásné počteníčko, mluvila jsi mi přímo z duše. Od doby mých 13 ti let, kdy jsem kuchyňským nožem opravila tatínkovo rádio zn.Philips a náhodou mě to "nekoplo", protože jsem to ani nevypla ze zásuvky, jsem už střetů s elektřinou absolvovala několik. Když jsem se vdala a po 2 letech mě zazlobila malá pračka zn.Romo přesně v momentě, kdy jsem měla rozeprané plenky, už jsem nezaváhala, vylila jsem vodu, vypla proud a jala se opravovat...tedy spíše zkoumat, v čem to je - ne, neopravila jsem ji, opravil ji manžel, ale já se asi přestala trochu bát - elektřiny. A pak, po čase, jsem byla nucena opravovat lecos. Pojistky jsem poznala také důvěrně.
No a pak už jsem opravovala i video, prokousávala se různými technickými plánky a občas, i když jsem neuměla odstranit závadu, jsem aspoň věděla, v čem spočívá. Dnes už nejsou videa v módě, už se mi tu nepovaluje na poličce několik typů od lidí ze vsi. Do DVD se nepletu a do pc také ne. Ale máš pravdu....co není může být....
.. ten kanár...ovšem asi bez kankánu, mně mobil hraje Airy.mid. Moc se mi Tvůj fejeton líbí. Pobavil, potěšil a optimisticky naladil. Děkuji.

Komentář ze dne: 25.05.2008 22:15:14     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - makretka (@)
Titulek:
Konečně jsem se po dlouhé době zastavila na Postřehu a početla si něco málo a velmi jsem se u toho zasmála a pobavila. Fejetony mám moc ráda, když se to umí, je radost je číst. Děkuji za pěkné počtení =)

Komentář ze dne: 26.05.2008 16:35:07     Reagovat    Nový komentář
Autor: [tulák] - Jarda (jarda@poetickej.net)
Titulek:
já jen, že sem tady byl
i když je ta informace asi zbytečná, sám rád vím kdo mě čet
a jak říkám všude, málokdy mám co říct co k prozaickejm útvarům, úspěch bejvá když je dočtu
todle sem dočet

Komentář ze dne: 29.05.2008 06:52:10     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek:
Branwen,
s technikou jsem na tom obdobně, nemáme se moc rádi a když se mi podaří vyhrát ona mi to oplácí jindy a jinde,

inu a k fejetonu, je celistvý a podařený, jen mě mírně zklamal samotný závěr, že ses přihlásila do programátorského kurzu, nechal bych to bez toho, jinak jsem spokojený :o)
hezký den

  
Komentář ze dne: 29.05.2008 12:33:27     Reagovat    Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes [admin] (histes@postreh.com)
Titulek: Re:
Vida, to musí být naše soutěž se svým vinylovým albem vytouženým zážitkem stárnoucího lidu. Jakési antidepresivum.

Mé prababi bylo do konce života jedno, že existují CD, a od dálkového ovládání na televizi radši preč, aby to náhodou nepokazila.

Za to když jí byla na stáří zavedena pevná linka společná se spodním patrem, kde bydlí její dcera, brzy pochopila, že může odposlouchávat hovory. Krom rozhovoru s bratrem jsme tak mohli slyšet funění prababi. Ale svůj důmyslný odposlech cizích hovorů nikdy nepřiznala.

A nové technologie? Kupujete samé hlupoty a v Africe nemají co do huby strčit. Ja prv, jak ešče byli lude chudži, to se inak žilo. Ne ta jak dneska.

Komentář ze dne: 29.05.2008 20:25:21     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Echinacea] - Echinacea
Titulek:
Kankán si pískali kanáři a nejen oni, už před sto lety. Ale že jej hraje jakási miniaturní dalekomluvná věcička jsem se dozvěděla až z Tvého superfejetonu. Pan Offenbach triumfuje...:o))



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz