<<
Červen
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| |
|
Stránku si právě čte 1 člověk.
|
|
Selma Lagerlöfová
Pavel Kotrba - Osobnosti - 10. 06. 2008 - 8929 přečtení
první ženská držitelka Nobelovy ceny za literaturu a to v roce 1909
Selma Lagerlöfová se narodila 20. listopadu 1858 ve švédském městě Östra Ämtervik a vyrůstala v rodině, kde byl otec autoritářský statkář a důstojník,
byla držena stranou všech dětí a učil ji pouze její otec a babička. I přes
jejich zákazy vystudovala učitelství na Královské dívčí akademii ve Stockholmu,
kterou zakončila promocí v roce 1882.
Mezi
lety 1885 a 1895 působila na dívčí škole
v Landskroně. V této době se začala naplno věnovat psaní románů a
novel a stala se tak představitelkou švédského neoromantismu. Nejvíce čerpala
z vesnických motivů severního Švédska - život rolníků a nespoutaná švédská
krajina plná pověstí a pohádkových příběhů. V jejich dílech se objevoval
také silný prvek fantazie. V roce 1897 se přestěhovala do Falunu
a později žila v Sunne.
Za
svá díla získala řadu ocenění, kromě toho nejvýznamnějšího - Nobelovy
ceny za literaturu v roce 1909 („... za ušlechtilý idealismus,
bohatství fantazie, oduševnělost a krásu formy" - citace akademie z odůvodnění udělení Nobelovy ceny) -
získala v roce 1907 čestný doktorát na univerzitě v Uppsale. Roku 1914
se stala první ženou v historii, která zasedala ve švédské akademii a
rozhodovala o udílení Nobelových cen. Během 2.
světové války se angažovala do finsko-sovětského konfliktu a Finsko
podpořila odevzdáním Nobelovy ceny finské vládě, která shromažďovala finance na
obranu vůči sovětské anexi. Vláda ale tuto nabídku odmítla a našla finanční
zdroje jinde.
Selma Lagerlöfová zemřela na mozkovou mrtvici 16. března 1940 v Mårbacce. Od roku 1984 je udělována Literární cena Selmy Lagerlöfové, která je předávána vítězům v týdnu kultury
vždy kolem 13. srpna v Sunne.
Dílo Selmy Lagerlöfové:
Gösta Berling (1891, Gösta Berlings saga), příběh
kněze, který zběhl ze své církevní dráhy. V širokém toku vyprávění, v němž
vystupují venkovští hejsci, krásné ženy i prostí vesničané, hraje
důležitou úlohu příroda a ohlasy bájí, prolínané skutečnými událostmi.
Hrdinou příběhu je nadaný, vnitřně rozervaný bouřlivák Gösta Berling,
žijící z milosti podivínské statkářky na panském sídle, který se po mnoha
rozmarných a lehkomyslných příhodách přerozuje v obecně prospěšného
člověka
- Neviditelná pouta (1894, Osynliga länkar), sbírka povídek
- Antikristovy zázraky (1897 Antikrists mirakler), román
- Povídka o panském dvoře (1899, En herrgårdssägen), příběh o
mladém muži, který ztratil rozum, a o dívce, která se ho snaží uzdravit a
zachránit. Pohádkové motivy se zde mistrovsky prolínají s psychologií
postav
- Královny Kungahällské (1899, Drottningar i Kungahälla, sbírka
povídek
- Jeruzalém (1901 -1902, Jerusalem), velký
vystěhovalecký román, který autorka napsala na své cestě do Palestiny
- Poklad pana Arna (1904 , Herr Arnes penningar), novela s
mysticky legendárním námětem o osudu mladičké dívky, která přežila
vyvraždění obyvatel fary v pobřežním rybářském městečku. Celý svůj život
zasvětí pak příkazu z onoho světa: potrestat vrahy a pomstít nevinné
oběti. Svůj mladý život obětuje nakonec k odhalení zločince, třebaže ho
milovala.
- Legendy o Kristu (1904,
Kristuslegender)
- Podivuhodná cesta Nilse
Holgerssona Švédskem (1906-1907,
Nils Holgersson uderbara resa genom Sverige), klasická cestopisná
pohádka, líčící osudy malého švédského chlapce, který je za svou
neposlušnost zaklet ve skřítka a takto podniká s divokými husami cestu
Švédskem a Laponskem. Zažije nejen chvíle plné kouzel a podivuhodných
dobrodružství, ale především poznává svou vlast, krásy švédské přírody,
život a práci prostého lidu, jeho báje a pověsti i zvyklosti a život
rozličných zvířat obývajících vzdálené kraje.
- Legendy (1908, En saga om en saga)
- Liljekronův domov (1911,
Liljecronas hem),
- Vozka smrti (1912, Körkarlen), román v němž autorka novým
způsobem zpracovala prastarou švédskou legendu o vozkovi, který celý rok
musí jezdit světem a sbírat duše zemřelých. Na konci roku si může najít
svého nástupce mezi hříšníky, kteří o silvestrovké noci noci zemřou. A
jeden takový hříšník, David Holm, alkoholik a tyran vlastní rodiny leží na
hřbitově, zbitý do bezvědomí svým kumpánem. Ve snové vizi mu proběhne před
očima celý jeho nedůstojně prožitý život. Těsně před pulnocí když se už
zdá, že ho nic neochrání před údělem vozky smrti, mu v posledním okamžiku
podá pomocnou ruku sestra z armády spásy a navrací ho k řádnému životu
- Císař z Portugalie (1914, Kejsaren av Portugalien), mistrně
vyprávěný příběh otcovské lásky prostého venkovského člověka, který
nevýslovně miluje svou jedinou dceru, vlivem jejího zbloudění se pomate a
pokládá se za „císaře z Portugalie", ale nakonec svou láskou přivede milované
dítě opět k řádnému životu
- Trolové a lidé (1915, Troll och människor), první díl
- Proklatec (1918, Bannlyst)
- Marbacka (1922, Mårbacka), vzpomíny z dětství
- Trolové a lidé (1921, Troll och människor), druhý díl
- románová trilogie Löwensköldův prsten (1925, Löwensköldska
ringen), Charlotta Löwensköldová
(1925, Charlotte Löwensköld) a Anna Svärdová (1928, Anna
Svärd), která se odehrává v polovině 19. století a uvádí čtenáře do
nejrozmanitějších společenských prostředí. V bohatém ději s mnoha
zápletkami, v němž je zachycena řada lidských typů a charakterů, vystupují
do popředí dvě ženy: Charlota Löwensköldová, bojující o svou lásku proti
společenským konvencím, a Anna Svärdová, řešící svou lásku podle tradic a
životní moudrosti svého venkovského domova. Ústředním motivem této mohutné
ságy je víra v rodovou pověst, podle níž musí být smrtí potrestána
spáchaná vina
- Paměti dítětě (1930, Ett barns memoarer), druhý díl
vzpomínek z dětství
- Deník (1932, Dagbok)
- Sklizeň (1932, Höst)
- Učíš mě svobodě (1992, Du lär mig att bli fri), posmrtně
vydaná koresponce autorky s její blízkou přitelkyní Sophií Elkanovou
(existují náznaky, že šlo o lesbický vztah)
Česká
vydání:
- Antikristovy zázraky - J. Otto, Praha 1901, překlad O. S. Vetti
- Poklad pana Arne - J.
Otto, Praha 1905, překlad Jindra Kopecká
- Gösta Berling - K. S.
Sokol, Osvěta, Praha 1909, překlad Hugo Kosterka
- Jerusalem I. - V Dalarně, J. Otto, Praha 1910, překlad Emil Miřiovský
- Jerusalem II. - Ve svaté zemi, J. Otto, Praha 1911, překlad Emil Miřiovský
- Povídka o panském dvoře, J. Otto, Praha 1912, překlad Emil Walter
- Gösta Berling I. - Alois Hynek, Praha 1913, překlad Emil Walter
- Gösta Berling II. - Alois Hynek, Praha 1914, překlad Emil
Walter
- Podivuhodná cesta Nilse
Holgerssona Švédskem - Alois Hynek, Praha 1913, překlad Emil Walter
- Podivuhodná cesta Nilse Holgersona
s divokými husami Švédskem
- Jan Laichter Praha 1913, překlad
Karel V. Rypáček
- Legendy o Kristu - Alois Hynek, Praha 1915, překlad Emil Walter
- Legendy - Alois
Hynek, Praha 1916 - překlad Emil Walter
- Císař z Portugalie - Alois Hynek, Praha 1917, překlad Emil Walter
- Královny Kungahällské - Alois Hynek, Praha 1917, překlad Emil Waltr
- Proklatec - Československé podniky tiskařské a
vydavatelské, Praha 1920 překlad Viktor Šuman
- Vozka smrti - Alois Hynek, Praha 1920, překlad Emil Walter
- Liljekronův domov - Alois Hynek, Praha 1921, překlad Emil Walter
- Löwensköldův prsten - Müller a spol, Turnov 1927, překlad Karel V.
Rypáček
- Charlotta Löwensköldová - Družstevní práce, Praha 1929, překlad Karel
V. Rypáček
- Anna Svärdová - Družstevní práce, Praha 1930, překlad Karel
V. Rypáček,
- Podzim, Nakladatelské
družstvo Máje, Praha 1937, překlad Milada Lesná-Krausová
- Marbacka - Družstevní práce, Praha 1937, překlad
Karel V. Rypáček
- Marbacka, díl druhý - Družstevní práce, Praha 1938, překlad
Karel V. Rypáček
- Gösta Berling -
Iskra-Adolf Tománek, Opava 1948, překlad Hugo Kosterka
- Poklad pana Arna -
Československý spisovatel, Praha 1958, překlad Magda Trhlíková
- Gösta Berling - Mladá fronta , Praha 1959, překlad Břetislav
Mencák
- Císař z Portugalie - SNKlU, Praha 1962, překlad Dagmar Pallasová
- Podivuhodná cesta Nilse
Holgerssona Švédskem -
SNDK, Praha 1967, překlad Dagmar Pallasová
- Löwensköldův prsten - (obsahuje i romány Charlotta Löwensköldová
a Anna Svärdová), Svoboda, Praha 1971, překlad Jiřina Vrtišová
- Liljecronův domov - Vyšehrad, Praha 1984, překlad Božena
Köllnová-Ehrmannová
- Gösta Berling - Vyšehrad, Praha 1986, překlad Břetislav
Mencák
- Legendy o Kristu - X-Egem, Praha 1999, překlad Emil Walter
- Liljecronův domov - Blok, Třebíč 2000, překlad Božena
Köllnová-Ehrmannová
- Podivuhodná cesta Nilse
Holgerssona Švédskem - Meander,
Praha 2005, překlad Dagmar Hartlová
Citáty Selmy Lagerlöfové:
„Silná je láska, když prošla ohnivým křtem bolesti."
„Ten, kdo chápe, není schopen nenávisti."
„Smrt je mzdou života."
Ukázka z knihy Podivuhodná cesta Nilse Holgersona s divokými husami Švédskem
***
Najednou
se udělalo to nejkrásnější počasí, jaké si jen lze přát. Bylo teplo, bezvětří,
prostě kouzelně. Nils Holgersson ležel na trsu blatouchů a užíval si sluníčka,
když vtom přiletěl havran a usedl mezi zářící květy. Byl to Bataki, se kterým
už měl Nils dříve co do činění. Nedalo se na něj úplně vždycky spolehnout.
Vypadal zachmuřeně a slavnostně, ale přesto se chlapci zdálo, že mu z očí kouká
nějaká rošťárna. Havran si z něj určitě chce zase vystřelit a Nils si
předsevzal, že mu na to neskočí.
"Moc šikovně jsi lapil lišáka Smirra," krákoral havran. "A
za to ti povím jedno tajemství. Řeknu ti, co máš udělat, aby se z tebe zase
stal člověk."
Bataki si určitě představoval, že po takové návnadě Nils hned skočí. Ale
chlapec ho odbyl, že to už dávno ví. Když se mu podaří přivést bílého housera
zpátky do Skane bez újmy, tak....
"Jenže co když se ti to nepovede? Pak bude asi třeba zkusit jinou
cestu," odvětil Bataki. "No, vždyť já můžu klidně mlčet."
"Tak mi to tajemství prozraď."
"Až přijde pravá chvíle. Sedni si mi na záda a poleť nejdřív na
výlet, pak teprve uvidíme, co bude."
Chlapec zaváhal, protože nevěděl tak docela přesně, co si má o havranovi
myslet.
"Tak ty se bojíš?" krákal Bataki. Taková slova Nils nemohl
strpět a v následujícím okamžiku už seděl havranovi na zádech. Frčelo to
náramně a když dorazili nad Uppsalu, usadil se Bataki na jedné střeše.
"Porozhlédni se kolem sebe a řekni, kdo podle tebe vládne v tomhle
městě?"
"Asi nějaký král," odpověděl Nils, protože mu do očí padl
honosný zámek se dvěma důstojnými věžemi.
"Hádal jsi vcelku dobře," řekl havran uznale. "Ale to
bývávalo."
Ve večerním slunci se třpytily vysoké věže katedrály s nádhernými
portály. "Nebo snad nějaký biskup a jeho kněží," zkoušel to Nils.
"Ani to nebylo úplně špatně, protože tady bydlí arcibiskup. Jenže
ani ten tu nevládne."
"Pak už teda nevím," vzdal se chlapec.
"Tímhle městem vládne učenost," vysvětlil mu Bataki.
"Všechny ty nádherné domy pod tebou byly vybudovány k poctě učenosti a
jejím služebníkům. Pojď se tam podívat!"
Havran ho vzal na univerzitu a ke knihovně, proplul před okny studoven a
kateder všeho možného. Všude seděli lidé zabraní do knih.
"Kdybych nebyl havran, ale pouhý člověk jako ty, tak bych se tu rád
usadil a naučil se všemu, co stojí v knihách," prohlásil havran.
"Tebe to neláká?"
"Ani trochu," odpověděl Nils. "Radši lítám po světě s
husami."
"Ty bys nechtěl umět vyléčit všechny nemoci nebo znát všechno o
slunci a měsíci nebo umět mluvit všemi jazyky?"
No, to by koneckonců mohlo být prima.
"Nebo umět rozlišit zlo od dobra, pravdu od lži. Mohl bys u vás doma
v kostele kázat..."
Chlapci se zalesklo v očích. "Tatínek s maminkou by byli rádi,
kdybych to dotáhl tak daleko." Ti, kdo tady studují, jsou určitě šťastní,
ale pro něj to stejně není.
V botanické zahradě se shromáždily davy mládeže. Studenti měli na hlavách
bílé čepice, zpívali písničky plné jarní radosti, drželi proslovy a provolávali
hurá. Bylo tu takového veselí a štěstí, že chlapec náhle pocítil, jak bídný je
jeho vlastní život. Skoro se mu příčilo vrátit se zpátky ke svým souputníkům.
Havran se znovu rozkrákoral: "Teď ti něco prozradím, Mrňousku.
Počkej, dokud nepotkáš někoho, kdo ti řekne, že by byl radši v tvé kůži a létal
s divokými husami. A ty mu pak odpovíš ..." A Bataki mu zašeptal do ucha
pár slov tak silných a nebezpečných, že se dala vyslovit nahlas pouze tehdy,
když je chtěl člověk použít s opravdovou vážností.
"Na to asi nikdy nedojde," odbyl ho chlapec. "Radši mi
pomoc najít něco k snědku, mám strašný hlad."
Havran obletěl město a usadil Nilse na střechu před oknem jedné mansardy.
Hořela tam lampička, ačkoliv student, který v tom pokojíku bydlel, ležel na
posteli a spal. Okno měl pootevřené a na stole ležel nakouslý krajíc s máslem.
Za chviličku už Nils na chlebu hodoval. Spokojeně si při každém soustu
pomlaskával.
"Ahoj, ty tam, co jsi zač?" ozvalo se za ním. Nils sebou trhl,
ale student seděl bez hnutí na posteli a vypadal vlídně.
"Jmenuji se Nils Holgersson. Jsem člověk, ale byl jsem proměněn ve
skřítka. A teď létám po světě s divokými husami," odpověděl směle.
"To je ale podivuhodný příběh," vydechl student a začal se
vyptávat na všechno, co se mu přihodilo. Nakonec řekl: "Kdybych tak byl ve
tvé kůži a utekl od všech svých starostí!" Bataki zaťukal zobákem na
okenní tabulku. Chlapci se zatočila hlava a rozbušilo srdce, znělo to skoro
jako ta pravá slova...
"Přece bys se mnou neměnil. Student si určitě nepřeje být něčím
jiným..."
"Kdybys věděl, co se mi dneska stalo," povzdechl si student a
vyprávěl, jak ho dnešního rána navštívil jeden malomyslný chudý kamarád.
Přinesl s sebou tlustý svazek papírů. Byl to rukopis, na němž pracoval pět let,
a teď chtěl od studenta slyšet upřímné mínění. Student měl sice jít na
závěrečnou zkoušku, ale přesto se hned pustil do čtení, pečlivě list po listu.
"Až tuhle knihu vytisknou, má úspěch v kapse," řekl si sám pro sebe.
"To bude rád, až to uslyší!" Ale vtom si všiml, že je spousta hodin,
a rychle vyběhl ze dveří. Průvan rozevřel okno a závan větru vynesl všechny
papíry se stolu stole ven a rozmetal je nad střechy domů.
Student zoufale běžel zpátky do pokojíku a pokusil se alespoň pár listů
zachránit. Ale musel pospíchat na zkoušku. Vždyť tady jde o celou mou
budoucnost, pomyslel si a utíkal z domu. Ale byl tolik rozčilený, že mu to
všechny vědomosti z hlavy vymetlo, a zkoušku neudělal. Když se vrátil domů,
podíval se na střechu, jestli tam ještě nějaké papíry neleží, ale nezbyl ani
jediný. Jak teď má kamarádovi říct, že kniha je sice mistrovské dílo, ale
rukopis se ztratil. Nikdo mu nebude věřit...
"Nesnesu pomyšlení na to, jak jsem kamarádovi ublížil," naříkal
student. "Bylo by mi daleko líp ve tvé kůži - někde pryč s hejnem divokých
hus!"
Bataki znovu prudce zaťukal, ale chlapec seděl dlouho tiše. "Počkej
chvilku," zašeptal potom a váhavě kráčel k okennímu plechu. V té chvíli
slunko vyšlo a všechna cimbuří a věže učeného města se rozzářily.
"Co je s tebou?" zeptal se havran. "Přišel jsi o možnost
stát se člověkem."
"Nechci měnit," odpověděl Nils, "měl bych jen mrzutosti
kvůli těm odvátým papírům."
"Ty přece můžu donést zpátky," opáčil Bataki.
"To jistě můžeš, ale chci nejdřív vidět, že to opravdu uděláš,"
řekl Nils.
Havran odletěl a vrátil se s jedním listem. Celou hodinu létal tam a
zpátky a pokaždé nesl v zobáku další papír.
"Mám dojem, že už je to všechno," oznámil nakonec zadýchaně a
vtom si také všiml, že student skládá po pořádku jeden arch papíru za druhým.
"Jsi největší ťulpas, s jakým jsem se kdy setkal!" zaskřehotal havran
na Nilse. "Tys mu dal celou knihu? Teď už nikdy neřekne, že by chtěl být
ve tvé kůži!"
Chlapec se díval na šťastného studenta. "Děkuji, Bataki," řekl.
"Chápu, že jsi mě chtěl vyzkoušet. Určitě sis myslel, že nechám Martina na
téhle náročné pouti na holičkách, hned jak se mi naskytne první
příležitost, abych se sám měl dobře. Ale když mi student vyprávěl svůj příběh,
uvědomil jsem si, jak hanebné je zradit přítele, a to bych udělat
nechtěl."
Bataki se podrbal za krkem a vypadal zaraženě. A potom se rozletěli
přímou čarou přes katedrálu zpátky k husám.
***
*V příštím díle seriálu Nobelových cen Vám představíme německého básníka prozaika a dramatika Paula Heyse, který toto ocenění získal v roce 1910*
Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]
Upozornit emailem Vytisknout článek
| Zdroj: Seznam Encyklopedie; www.kirjasto.sci.fi
Komentáře na Facebooku:
Komentáře na Postřehu:
Tak tahle dáma mě zaujala a moc ... Viděla bych to na Vozku smrti a Podivuhodnou cesta Nilse Holgerssona Švédskem:)
Občas tam máš překlep, nějakou stylistickou chybku, ale obsahově zajímavé.
|
|
Komentář ze dne: 11.06.2008 18:03:26 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan (@)
Titulek: Re:
díky za tip, zatím u mne stále čeká na objevení...
|
| |
Komentář ze dne: 12.06.2008 05:45:49 Reagovat Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek: Re: Re:
ono to v podstatě není nic zvláštního, protože mnoho nositelů NC bylo zapomenuto krátce po udělení ceny, takže nebyla možnost se doslechnout
|
| | |
Komentář ze dne: 12.06.2008 10:18:39 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan (@)
Titulek: Re: Re: Re:
Zrovna tak jsem to nemyslel... :) Její jméno je mi samozřejmě známo i se všemi reáliemi kolem díla a cen, ale zatím jsem od ní nic nečetl. Proto čeká na objevení. Když někoho chci objevit, musím ho zažít skrze knihu.
|
| | | |
Komentář ze dne: 12.06.2008 11:13:49 Reagovat Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Re:
Já vím Milane. Jen jak tka postupuji při tvorbě článků pozoruji, jak někteří držitelé NC upadli z hlediska nakladatelského jako příklad uvedu
José Echegaray y Eizaguirre vs. Ernest Hemingway - jeden přestal být vydáván v roce 1917 (ve Španělsku) a 1937 (u nás) a ten druhý je relativně pravidelně vydáván až do současnosti. možná je to i dáno popularitou literatury kterou psali
|
| | | | |
Komentář ze dne: 12.06.2008 11:35:57 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re:
Ano, samozřejmě je to dáno, při vší úctě k této ceně, také velmi rozdílnou kvalitou vybraných a oceněných autorů. Nemyslím si, že všichni " nobelisté " by byli známkou kvality. Mnohdy udělení ceny určovalo i dílo, které reagovalo na politickou či všeobecně společenskou zásadní věc. Ne všichni to dokázali podat v takové kvalitě, která by měla odpovídat udělení ceny. Kde v takovém případě zůstal pěkně prosím Karel Čapek? Kde zůstal Vladislav Vančura. A při vší úctě k Bohumilu Hrabalovi, ví páni nobelisté o Vladislavu Vančurovi? A když už jsme u pánů prozaiků nesmíme pominout ani mistry verše. Co jsem se načetl různých Heaneyů a různých jiných básníků - oceněných nobelistů, někteří byli dobří, jiní horší, někteří by soudě podle mého názoru nestáli u nás ani za vydání. Jakpak by v této vlně obstál např. Vladimír Holan nebo Jan Skácel, cožpak to není poezie, která mistrovstvím verše, filozofií ducha a hloubkou myšlenek svědčí o světové kvalitě? Napadá mne i třetí důvod a tím je politické pozadí udílení Nobelovy ceny. Ano, Seifert dostal cenu oprávněně, ale bylo to gesto proti komunistickému režimu. Však také prvních pár dní po udělení ceny Seifertovi, by po této významné kulturní události neštěkl ani pes, zprávy byly kusé a neochotně stručné. Prostě nobelova cena pro mne bude byla a je zajímavým kulturním činem roku. Ale co se týče literatury, dávám přednost např. domácí Magnesii liteře, kde vím kdo v porotě sedí, vím co napsal a díky tomu i jaký to asi je člověk. Vím ovšem, že se jedná o dva neslučitelné světy. Tuzemská a světová cena je holt iné kafe...
|
| | | | | |
Komentář ze dne: 12.06.2008 12:37:47 Reagovat Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
souhlasím Milane, mnoho Čechů by si toto ocenění zasloužilo, možná, jen dle mého osobního názoru, pan Skácel více než Jaroslav Seifert. Myšlenka politiky mi taky probleskla hlavou když jsem debatoval s Harr o NC a o tom, že Jaroslav Vrchlický byl několik roků po sobě na toto ocenění nominován ale nedostal jej, to samé jsme probírali i u Karla Čapka, protože kde byl v době první republiky k nalezení spisovatel, který dokonale zvládl od pohádky přes detektivní povídky a překlady poezie až po sci-fi, asi jich opravdu mnoho nebylo, ale tenkrát akademie přála jiným formátům spisovatele.
|
oprava: věta: Ví páni nobelisté o Milanu Kunderovi, mělo být uvedeno...
|
|
Komentář ze dne: 12.06.2008 11:53:34 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - jarda (@)
Titulek: Re:
kunderu podepisuju
|
|
|