Narozen 29.08.1862 v Ghentu /Belgie

Zemřel 06.05.1949 v Nice / Francie

Celým jménem Maurice Polydore - Marie - Bernard Maeterlinck pocházel z finančně dobře zabezpečené rodiny, vystudoval práva na univerzitě v Gentu a stal se advokátem. Ale již roku 1895 se po přestěhování do Paříže svého povolání vzdal a zcela se věnoval literatuře. Jeho pocity životní osamělosti silně ovlivnily jeho básnickou prvotinu, sbírku veršů Serres chaudes (1889, Skleníky), která je plná zvláštní duševní tesknoty. Jako dramatik Maeterlinck již ve své první divadelní hře, pohádkovém dramatu La Princesse Maleine (1889, Princezna Maleina), prokázal, že mu nejde ani o kresbu charakterů, ani o konflikty vášní či o psychologicky podrobné a popisné vystižení duševních procesů, ale především o básnické a mystické (občas i s náznaky okultismu) zobrazení hrůzy, temnoty a osudovosti života a bezmocnosti člověka ve vztahu k lásce a ke smrti. Podobného rázu jsou i další Maeterlinckovy dramatické práce, z nichž nejznámmější je Pelléas et Mélisande (1892, Pelleas a Melisanda) a L'Oiseau Bleu (1908, Modrý pták). Vedle básnických a dramatických prací jsou významné i jeho filozsofické eseje, ve kterých se snažil vypořádat se s absurditou světa.

Roku 1911 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „... za jeho mnohostrannou literární činnost a zejména za jeho dramatické práce, které se vyznačují bohatou fantazií a poetickým idealismem a které občas v závoji pohádkové podoby odhalují hlubokou inspiraci a tajemně oslovují lidský cit a imaginaci" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Roku 1932 mu belgický král Albert I. udělil titul hraběte.

Během druhé světové války žil Maeterlinck ve Spojených státech. Po jejím skončení se vrátil na svůj zámeček v Nice, který koupil roku 1930, a zde roku 1949 zemřel na srdeční záchvat.

Dílo Maurice Maeterlincka

Básnická tvorba

Skleníky (1889, Serres chaudes) básnická sbírka

Dvanáct písní (1896, Douze chansons)

Patnáct písní (1900, Quinze chansons) rozšíření sbírky z roku 1896

Divadelní hry

Princezna Maleina (1889 La Princesse Maleine) pohádkové drama

Vetřelkyně (1890, L'Intruse)

Slepci (1890, Les Aveugles)

Sedm princezen (1891, Les sept princesses) loutková divadelní hra

Pelleas a Melisanda (1892, Pelléas et Mélisande) podle této hry zkomponoval francouzský skladatel Claude Debussy roku 1902 stejnojmennou operu, roku 1903 na její téma zkomponoval skladatel 2.Vídeňské školy A.Schonberg symfonickou báseň

Aladina a Palomides (1894, Alladine et Palomides) loutková divadelní hra

Vnitro (1894, Intérieur) loutková, divadelní hra

Smrt Tintagilova (1894, La Mort de Tintagiles) loutková divadelní hra

Aglavena a Selysetta (1896, Aglavaine et Sélysette)

Ariana a Modrovous (1901, Ariane et Barbebleue) loutková divadelní hra, podle které zkomponoval roku 1907 francouzský skladatel Paul Dukas stejnojmennou operu

Sestra Beatrice (1901, Soeur Béatrice)

Monna Vanna (1902) obraz duchovna moderní ženy

Joyzella (1903, Joyzelle) pohádková divadelní hra

Modrý pták (1903, L'Oiseau Bleu) pohádková divadelní hra ve které autor ve snovém příběhu dvou dětí chudého drvoštěpa, které putují za modrým ptákem, zobrazuje odvěkou lidskou touhu po štěstí. Modrého ptáka, symbol tohoto štěstí, najdou až na konci pouti doma v kleci, a když ho darují sousedčinu nemocnému děvčátku, které se z radosti nad tím uzdraví, pochopí, že štěstí pramení v lásce k člověku a ve vůli zmírnit jeho utrpení

Stilmondský starosta (1918, Le bourgmestre de Stilmonde)

Zázrak svatého Antonína (1919, Le miracle de Saint-Antoine) veselohra

Eseje

Poklad pokorných (1896, Le Trésor des Humbles)

Moudrost a osud (1898, La sagesse et la destinée)

Život včel (1901, La Vie des abeilles) dílo, ve kterém autor spojil filosofii se zoologií

Pohřbený chrám (1902, Le Temple Enseveli)

Dvojitá zahrada (1904, Le Double Jardin)

Inteligence květin (1907, L'Intelligence des Fleurs)

Smrt (1913, La Mort)

Cesty vzhůru (1919, Les Sentiers dans la montagne)

Velké tajemství (1921, Le Grand Secret)

Život všekazů (1926, La vie des termites) jde o plagiát knihy jihoafrického přírodovědce a spisovatele Eugena Maraise Duše bílých mravenců (afrikánsky Die siel van die mier), ve kterém Materlinck ostudně vydával Maraisovy myšlenky za své

Život mravenců (1930, La Vie des fourmis)

Velký zákon (1933, La Grande Loi)

Před velkým mlčením (1934, Avant le grand silence)

Přesýpací hodiny (1936, Le sabiler)

Jiné lidstvo aneb Hvězdné hodiny (1942, L'Autre Monde ou le Cadran stellaire)

Bulles Bleus, Souvenirs Heureux (1948) posmrtně vydané paměti

Česká vydání

Princezna Maleina - J. Otto, Praha 1894, překlad Marie Kalašová

Tři básně dramatické - J. Otto, Praha 1896, překlad Marie Kalašová, obsahuje hry Vetřelkyně, Slepci a Vnitro

Aglavena a Selysetta - Vzdělavací bibliotéka, Praha 1896, překlad Marie Kalašová

Pelléas a Melisanda - J. Otto, Praha 1900, překlad Marie Kalašová,

Monna Vanna, J. Otto, Praha 1902, překlad Marie Kalašová,

Sestra Beatrice - Praha 1903, překlad Marie Kalašová,

Poklad pokorných - Stará Říše 1906, překlad Marie Kalašová,

Dvě loutková dramata - J. Otto, Praha 1908, překlad Marie Kalašová, obsahuje hry Alladina a Palomid a Smrt Tintagilova.

Sedm princezen - Vetřelkyně, Praha 1910, překlad Arnošt Procházka,

Essaye - Alois Hynek, Praha 1911, překlad Josef Helm,

Modrý pták - Alois Hynek, Praha 1911, překlad Marie Kalašová,

Pohřbený chrám - Praha 1911, překlad Karel Šafář,

Joyzella - Praha 1913, překlad Iza Liemertová,

Život včel - J. Otto, Praha 1914, překlad Marie Kalašová

Poklad pokorných - Praha 1916, překlad Marie Kalašová

Smrt - Laichter, Praha 1917, překlad Jan Kubišta

Moudrost a osud - Zátiší, Praha 1919, překlad Ladislav Vojtig

Modrý pták - Alois Hynek, Praha 1921, překlad Marie Kalašová

Velké tajemství - Rudolf Škeřík, Praha 1922, překlad Josef Černovický

Inteligence květin - Rudolf Škeřík, Praha 1924, překlad Jaroslav Zaorálek

Stilmondský starosta - Zátiší, Praha 1926, překlad Marie Kalašová

Poklad pokorných - Alois Srdce, Praha 1927, překlad Marie Kalašová

Zázrak svatého Antonína - Praha 1927, překlad Jaromír Nevole,

Dvojitá zahrada - Alois Srdce, Praha 1928, překlad Marie Kalašová

Život včel - A. Neubert, Praha 1928, překlad Václav Lípa,

Život všekazů - F. Topič, Praha 1929, překlad E. K. Rašínová,

Život mravenců - F. Topič, Praha 1931, překlad B. Polívková,

Přesýpací hodiny - F. Topič, Praha 1937, překlad Václav Renč,

Život mravenců - F. Topič, Praha 1937, překlad B. Polívková,

Před velkým mlčením - Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, překlad Svatopluk Kadlec, úvod napsal Vladimír Stupka,

Ariana a Modrovous a jiná dramata - Orbis, Praha 1962, překlad Svatava Bartošová, obsahuje hry Ariana a Modrovous, Aladina a Palomides, Smrt Tintagilova a Sedm princezen.

Modrý pták - SNKLHU, Praha 1963, překlad Svatava Bartošová,

Smrt, Votobia, Olomouc 1995, překlad Jan Kubišta.

Myšlenky

Všechny naše vědomosti nám dopomáhají k tomu, že umíráme daleko bolestnější smrtí než zvířata, která nic nevědí.

Zpravidla to, co nám schází není štěstí, ale znalost štěstí.

Zdá se nám, že ke štěstí potřebujeme právě to, co nám schází.

Být šťastný v lásce znamená překonat neklid štěstí.

Máme jen tolik štěstí, kolik jsme schopni pochopit.

Jsme sami, naprosto sami na této planetě, uprostřed všech forem života, které nás obklopují, jedinou výjimkou je pes, jenž s námi uzavřel spojenectví.

Bolest je prvním pokrmem lásky a každá láska, která se neživila alespoň trochou čisté bolesti, zmírá.

Film

Není bez zajímavosti, že významný režisér George Cukor divadelní hru Modrý pták zfilmoval roku 1976 v historicky první rusko-americké koprodukci, muzikálu s Elizabeth Taylorovou a Jane Fondovou.

Dramata

Modrý pták - L'Oiseau Bleu - The Blue Bird - 1908

Děti chudého dřevorubce, Mytylu a Tyltyla, navštíví v noci čarodějka Béryluna a vyšle je na výpravu za Modrým ptákem, kterého potřebuje, aby rozveselila svou dcerku. Také dětem zapůjčí diamant, který jim umožní vidět duši věcí, a opatří je doprovodem v podobě ztělesnění živlů, jídla a zvířat. (Chléb, Cukr, Oheň, Voda, Světlo, Kočka a Pes.)

Nejprve navštíví zemi vzpomínek, kde se setkají se svými prarodiči a kde naleznou i prvního Modrého ptáka. Ten však zčerná, jakmile ze země vzpomínek odejdou. Celý roj Modrých ptáků naleznou v paláci noci, ale ti po vystavení dennímu světlu umírají.

Další putování zavede děti do lesa, stromy jsou však na člověka velmi rozhněvané kvůli tomu, jak se k nim chová, a napadnou je. Díky včasnému zásahu Světla děti uniknou smrti, Modrého ptáka se jim však získat nepodaří. Pátrají dokonce i na hřbitově, po použití diamantu se z něj ale stane rozkvetlá zahrada, kde nejsou žádní mrtví. Neúspěšně dopadne i návštěva zahrady štěstí a království budoucnosti.

Když se ze sna probudí, naleznou ke svému překvapení Modrého ptáka doma. Tyltyl jej věnuje sousedce Berlingotové, která v jejich snu vystupovala jako čarodějka Béryluna, aby jej dala své churavé dceři. Děvčátko se radostí uzdraví, pták však uletí.

Ukázka poezie

Třicet let hledám, sestry

Třicet let hledám, sestry,
kde je ta jeho skrýš?
Třicet let chodím sestry,
a nejsem blíž...

Třicet let chodím sestry,
mým nohám těžko je,
byl všude, moje sestry,
a neexistuje....

Čas taky zhořkne, sestry,
zujte mi sandály;
i večer zmírá, mé sestry,
a duši popálí...

Ach jděte odtud, sestry,
Vy šestnáctileté.
Vemte mou hůl, mé sestry,
A taky hledejte...

*V příštím díle se můžte těšit na nejvýznamnějšího německého dramatika Gerharta Hauptmanna - nositele Nobelovy ceny za literaturu v roce 1913*