Carl Friederich Georg Spitteler - Nobelova cena za literaturu za rok 1919.

Spitteler pocházel z rodiny státního úředníka, mládí prožil v Bernu. Studoval práva v Basileji a teologii v Curychu a v Heidelbergu. V letech 1871-1879 byl soukromým učitelem a učitelem na střední škole, později působil v Basileji a v Curychu jako novinář . Od roku 1892 věnoval své síly pouze literatuře.

Spitteler byl ve své tvorbě do značné míry ovlivněn německou filozofií Nietzscheho a Schopenhauera. V jeho díle se odráží antické pojetí života s tragickými prvky životního boje o lidskou existenci a snaha o spojení antických a biblických motivů s moderní dobou. Za tímto účelem oživil žánr eposu v šestistopých jambech.
(Prométheus a Epimetheus,Olympskéjaro).

Nobelovu cenu za literaturu dostal Spitteler po určitém váhání, zapříčiněném nejspíše rolí Německa v první světové válce. V roce 1918 cena udělena nebyla, za rok 1919 byla Spittelerovi přiřčena teprve v roce 1920 „...se zvláštním oceněním jeho mohutného eposu Olympské jaro“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Básně:

- Prometheus und Epimetheus (1880-1881, Prométheus a Epimétheus), mytologický epos vydaný pod pseudonymem Carl Felix Tandem.
- Extramundana (1883), epické zpracování sedmi mýtů vytvořených podle vlastního námětu, vydáno pod pseudonymem Carl Felix Tandem.
- Schmetterlinge (1889, Motýli), básnická sbírka,
- Balladen (1896), sbírka balad,
- Gras- und Glockenlieder (1906, Zvonkové písně), básnická sbírka
- Olympischer Frühling (1900-1906, definitivní verze 1910, Olympské jaro), mytologický epos skládající se ze čtyř částí: Die Auffahrt (Předehra), Hera die Braut (Hera nevěsta), Die Hohe Zeit (Velká doba) a Ende und Wende (Konec a proměna).
- Prometheus der Dulder (1924, Prométheus mučedník), přepracovaná verze eposu z roku 1881.

Divadelní hry:

- Der Parlamentär (1889, Parlamentář), komedie,
- Der Ehrgeizige (1892, Ctižádostivec), komedie.

Prózy:

- Gustav (1892), novela,
- Litterarische Gleichnisse (1892, Literární paraely), eseje,
- Lachende Wahrheiten (1898, Úsměvné pravdy), eseje,
- Conrad der Leutnant (1898, Poručík Konrád), novela, naturalistickým stylem popsaný generační konflikt otce a syna.
- Imago (1906), novela ovlivněná psychoanalýzou líčící vnitřní konflikt mezi tvůrčím nadáním a hodnotami měšťácké střední třídy.
- Die Mädchenfeinde (1907), novela,
- Meine frühesten Erlebnisse (1914, Moje příhody z nejútlejšího mládí), autobiografie,
- Rede über Gottfried Keller (1919, Řeč o Gottfriedovi Kellerovi), esej.

Česká vydání
- Poručík Konrád, Leichter, Praha 1921, překlad Josef V. Kavka,
- Moje příhody z nejútlejšího mládí, Vlastmil Vokolek, Pardubice 1926, překlad Josef V. Kavka,
- Gustav, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, překlad Otto Pick.

Myšlenky :
Fantasie je nejkrásnější dcera pravdy, je o něco živější než matka.
Nejlepší způsob jak ztratit dítě je držet ho stále u sebe.
I k užívání štěstí je zapotřebí odvahy.

S rodinou

Rodný dům

Prameny:

http://www.carl-spitteler.ch/Bilder.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Spitteler

Za týden bude uveden laureát NC za rok 1920 norský prozaik, dramatik a lyrik
Knut Hamsun.