a máme tu druhou část cyklu, Kuba mi posílal nějaké ukázky a myslím, že se máme na co těšit.

rytmus této je přímý, jen pozor na zvratné "SE" na konci verše, mnohdy dělá paseku,
obrazy jsi volil šetrně, velmi se mi líbí druhá část a tedy:

"bude čas abys vstal

s jinovatkou ve

vousech

a šel dál"
jen gramatický rým to trochu kazí, škoda,... ještě malá změna v posledním verši "zas dál"

1,3

Ahoj, dík za komentář. To "se" je nebezpečné, já vím... Beru i tu opravu zase na zas úplně na konci. Vincent je vůbec asi ještě rozpracovaná záležitost, takže se dá do ní i vrtat.
K básni snad jen, že ústředním obrazem je ta jinovatka ve vousech. Odpovídá období, kdy Vincent procestoval pěšky v severském počasí dlouhatánské vzdálenosti a často přespával v seníku, křoví, kdo ví kde...
Myslím, že první projevy jeho vášně a té jeho "žízni po životě" se vyskytly dávno před tím, než bral do ruky štětec každý den, a to v jeho chování, když byl prvně zamilován.
Tak si tak, říkám, ta sbírka je možná víc zaměřená na Vincenta šílence než na Vincenta geniálního malíře.

Prvá, zdála se být lepší, totiž neotřelá, tahle už kouzlo nového ztrácí, tudíž neoslovuje. Alespon ne nějak příliš.

Myslím, že sama o sobě je povedená...ale Markéta má pravdu v tom, že po přečtení první její kouzlo klesá...protože má prakticky stejnou formu...nikam se neposouvá...
navíc obsah básně by sedl na každého mladíka, který se trápí láskou...nejen na rezavého Holanďana...kterého mimochodem také moc obdivuji...:) *

Třeba je v každém mladíkovi kousek toho zrzavého Holanďana,hm? Ale nejsem si právě jistý, že všichni nešťastně zamilovaní vstávají s jinovatkou ve vousech.

Někteří ano, někteří ne...a kousek tvořivého blázna má v sobě snad každý z nás...a kdo ne, ten pak o hodně přichází...
on měl palčivou touhu dokončit to, co začal malovat...možná to tak bylo i s jeho láskami...kdo ví...
já ho pořád vidím v tom jeho velkým klobouku se svíčkama po obvodě...:)
každopádně se těším na další pokračování...:) L.

Já bych řekla, že všichni géniové byly šílení. Ostatně dokonalost mozku (byť třeba jen v jedné části) je anomálií a odchylkou od normálu, tudíž minimálně nemohli být normální.

V básni se musím přiklonit k holkám. Zatímco první na mě působila jako pecka, tohle už je pro mě průměrnější. Nejen tím, že stavba je velice podobná, to by snad ani nevadilo, je to přece cyklus a tam se podobnost čeká. Ale spíše celkovým vyzněním - slova jako nekonečno, vadnoucí růže, či jít dál jsou pro mě dost obecná abych je vztáhla ke komukoliv jinému. Tak, jak jsi podotknul - ústřední motiv té jinovatky - na ten bych se zaměřila, a dala mu větší prostor, abychom si po přečtení opravdu řekli - jasně, to nemůže být o nikom jiném než o van Goghovi.

Ježiš - samozřejmě BYLI - fujtajxl hrubka...