.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31      

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Frans Eemil Sillanpää

Harr - Osobnosti - 16. 12. 2008 - 5569 přečtení

frans_anotace.jpgSpisovatel, první a poslední zástupce Finska - držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1939.

* 16. září 1888, Hämeenkyrö 

+ 3. června 1964, Helsinky

 



 

 

frans_portret.jpgFrans Eemil Sillanpää se narodil jako třetí dítě v chudé rolnické rodině. Již v raném dětství znal desítky starých finských pohádek, a protože měl bohatou fantazii, dále je měnil a rozvíjel. V rodné vesnici začal navštěvovat církevní školu, jedinou, která tam byla. S pomocí vlivných a bohatých krajanů mohli rodiče poslat Franse na střední školu do Tampere a roku 1908 na univerzitu v Helsinkách, kde studoval biologii na přírodovědecké fakultě. Seznámil se zde s učením německého přírodovědce, zoologa a filozofa Ernsta Heinricha Haeckela, jehož přírodovědný monismus se stal jedním z pilířů osobitého umělcova životního názoru. V Helsinkách se Sillanpää rovněž seznámil s malíři Eerem Järnefeltem, Pekkou Halonenem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliem a spisovatelem Juhanim Ahem. Studia ukončil v roce 1913 a nadále se se věnoval jen spisovatelské tvorbě, překladatelství a publicistice. V roce 1914 cestoval po Dánsku a Švédsku a psal články pro noviny Uusi Suometar. V roce 1916 se Sillanpää oženil se služkou Sigrid Mariou Salomäkiovou, se kterou měl osm dětí.

 

Jeho literárním dílo vyrostlo z jeho novoromantického názoru na život, z okouzlení severskou přírodou a ze starých příběhů, legend a pověstí, které mu v jeho rodném kraji vyprávěli různí pamětníci. Již jeho první román z roku 1916 Život a slunce se vyznačoval uměleckou vyspělosti, kterou v řadě svých dalších knih ještě prohloubil. Ve svých prózách, zahrnujících pohádky, fejetony, eseje, povídky, novely a romány, jako první z finských autorů zachytil na pozadí bohatého děje přírodní lyriku bez metafor a symbolismu. Od samého počátku usiloval o to, aby realitu toho, co viděl kolem sebe, prezentoval v naprosto pravdivé a úplné podobě, co možná do nejmenšího, třebas i ošklivého detailu. Na tomto základě pak líčil paralely mezi lidským životem a koloběhem přírody. Ve svém románě Zbožná bída (1919) jako první z finský umělců odsoudil násilí bratrovražedné občanské války, ke které došlo ve Finsku v letech 1917-1918. V dalších jeho dílech se objevují náznaky fatalismu, víra v podvědomí a v rozhodující úlohu vnitřního života každého jedince. Čas proto Sillanpää chápal v duchu učení Henriho Bergsona, dalšího svého vzoru, jako čas vnitřní, v němž lze v jediném dni či v několika letních nocích prožít celý román.

 

Mezinárodně se Sillanpää proslavil románem Umírala mladičká z roku 1931, ve kterém je tolik bezprostřednosti, citu, sugestivního vypravěčského umění a vroucnosti, jež i ve finské literatuře, která je právě těmito prvky tradičně bohatá, zněly nově. V roce 1934 se stal členem PEN klubu, o dva roky později získal čestný doktorát na univerzitě v Helsinkách a roku 1939 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „za hluboké pochopení a vynikající stylistické umění, s nímž líčil život prostého lidu své země a finskou přírodu v jejich vzájemných vztazích“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

 

V předvečer druhé světové války zveřejnil Sillanpää svůj slavný Vánoční dopis diktátorům určený Hitlerovi, Mussolinimu a Stalinovi, končící často citovanou větou: „Vaše moc totiž nesahá nad prach země“. Následkem toho byly v Německu jeho knihy staženy z prodeje a doma byl zesměšňován radikálními pravicovými kruhy. Většinu války pak prožil ve Švédsku.

 

Po skončení války Sillanpää vydal již jen dvě knihy vzpomínek. Svými vánočními fejetony, s nimiž v padesátých letech pravidelně vystupoval v rozhlase, však položil základ žánru rozhlasové povídky. Sillanpää zemřel roku 1964 v Helsinkách jako jeden z nejvýznamnějších finských spisovatelů 20. století. Byla po něm také pojmenována planetka (1446) Sillanpää, kterou objevil slavný finský astronom a fyzik Yrjö Väisälä.


Dílo


  * Elämä ja aurinko (1916, Život a slunce) autorova románová prvotina, příběh milostného trojúhelníku, ve kterém se již objevuje pro něj tradiční téma venkovského prostředí a jeho přírody.

    * Ihmislapsia elämän saatossa (1917, Děti lidstva v procesí života) sbírka povídek,

    * Hurkas kurjuus (1919, Zbožná bída) román, ve kterém autor odsoudil násilí bratrovražedné občanské války, ke které došlo ve Finsku v letech 1917-1918. Pasáže, které popisují represálie ze strany bělogvardějců, byly z knihy cenzurou odstraněny a poprvé publikovány až roku 1929.

    * Rakas isänmaani (1919, Moje drahá vlast) sbírka povídek,

    * Hiltu ja Ragnar (1923, Hiltu a Ragnar) sbírka povídek o lásce mladíka ze zámožné rodiny ke služce, která končí její sebevraždou.

    * Maan tasalta (1924, Z úrovně země) sbírka povídek,

    * Nuorena nukkunut (1931, Umírala mladičká) nejslavnější autorův román.

    * Miehen tie (1932, Mužova cesta) román, příběh mladého muže, který prochází cestou mladistvého hledání a chyb.

    * Virran pohjalta (1933, Ze dna řeky) sbírka povídek,

    * Ihmiset suviyöwsä (1934, Lidé v letní noci) básnický román, ve kterém se autor vyznává ze své víry v jedinečnost lidských osudů, v sepětí lidí a přírody, v identitu lidských a přírodních zákonů.

    * Elokuu (1941, Srpen) román ve kterém autor umělecky vyjádřil svou teorii o nespoutanosti lidských citů a vášní.

    * Ihmiselon ihanuus ja kurjuus (1945, Nádhera a bída lidského života) nedokončený autobiografický román vyjadřující zklamání ze života a nostalgii na ztraceným mládím a ideály.

    * Poika eli elämäänsä (1953, Chlapec žil svůj život) vzpomínky na dětství,

    * Kerron ja kuvailen (1954, Vyprávím a popisuji) vzpomínky na mládí.

 

 

 

Filmové adaptace

 

frans_film.jpg    * Nuorena nukkunut (1937, Umírala mladičká) Finsko, režie Teuvo Tulio

    * Miehen tie (1940, Mužova cesta) Finsko, režie Hugo Hytönen a Nyrki Tapiovaara

    * Ihmiset suviyöwsä, (1948, Lidé v letní noci) Finsko, režie Valentin Vaala

    * Poika eli elämäänsä (1955, Chlapec žil svůj život) Finsko, režie Roland af Hällström

    * Silja (1956) Finsko, režie Jack Witikka, podle románu Umírala mladičká

    * Elokuu (1956, Srpen) Finsko, režie Matti Kassila

 

film Nuorena nukkunut (1937)
v hlavních rolích Regina Linnanheimo a Kille Oksanen

    * Ihmiselon ihanuus ja kurjuus (1988, Nádhera a bída lidského života) Finsko, režie Matti Kassila

    * Hiltu ja Ragnar (1988, Hiltu a Ragnar) Finsko, režie Eija-Elina Bergholm, televizní film

 

Česká vydání

 

    * Lidé v letní noci - F. Topič, Praha 1940, přeložil Alois Šikl

    * Srpen - F. Topič, Praha 1943, přeložil Vladimír Skalička

    * Umírala mladičká - F. Topič, Praha 1937, přeložil Alois Šikl, znovu 1939, 1940, 1941, 1946 a Práce, Praha 1969

 

frans_kniha.jpg

 

Umírala mladičká

 

Autor líčí úpadek selského rodu Salmeluksenů, vrcholící tragickým příběhem dcery posledního hospodáře - Silji, která umírá jako mladičká služka, osiřelá a v bídě. Její otec jí připravil krásné dětství, které je vrcholem jejího života. Po jeho smrti odchází dívka do služby na cizí statky, prožívá otřesné zážitky nedaleké fronty první světové války, je opuštěna svým milým a chřadne na následky plicní nemoci.

 

 

 

 

* V dalším pokračování seriálu o držitelích Nobelovy ceny za literaturu vám představíme dánského spisovatele Johannese Vilhelma Jensena, který tuto cenu získal v roce 1944 *

 

 

 


Související články:
Toni Morrisonová (02.04.2013)
Derek Walcott (23.01.2013)
Nadine Gordimer (17.05.2011)
Octavio Paz (04.08.2010)
Camilo José Cela (04.07.2010)
NAGIB MAHFOUZ ABDELAZÍZ (18.05.2010)
Josif Brodskij (08.05.2010)
Wole Soyinka (02.03.2010)
Claude Eugène Henri Simon (30.01.2010)
Jaroslav Seifert (20.01.2010)
William Gerard Golding (10.12.2009)
Gabriel García Márquez (16.10.2009)
Elias Canetti (04.10.2009)
Czesław Miłosz (22.09.2009)
Odysseas Elytis (15.09.2009)
Isaac Bashevis Singer (08.09.2009)
Vicente Aleixandre (02.09.2009)
Saul Bellow (25.08.2009)
Eugenio Montale (19.08.2009)
Harry Martinson (11.08.2009)
Eyvind Olof Johnson (11.08.2009)
Patrick White (02.08.2009)
Heinrich Böll (14.07.2009)
Pablo Neruda (07.07.2009)
Alexandr Isajevič Solženicyn (02.07.2009)
Samuel Beckett (23.06.2009)
Jasunari Kawabata (17.06.2009)
Miguel Ángel Asturias (09.06.2009)
Nelly Sachsová (02.06.2009)
Šmuel Josef Agnon (02.06.2009)
Michail Alexandrovič Šolochov (26.05.2009)
Jean - Paul Sartre (19.05.2009)
Giorgos Seferis (13.05.2009)
John Steinbeck (05.05.2009)
Ivo Andrić (28.04.2009)
Saint - John Perse (21.04.2009)
Salvatore Quasimodo (14.04.2009)
Boris Pasternak (07.04.2009)
Albert Camus (31.03.2009)
Juan Ramón Jiménez (24.03.2009)
Halldór Kiljan Laxness (19.03.2009)
Ernest Hemingway (10.03.2009)
Winston S. Churchill (02.03.2009)
François Mauriac (17.02.2009)
Pär Lagerkvist (10.02.2009)
Bertrand Russell (03.02.2009)
William Faulkner (28.01.2009)
Thomas Stearns Eliot (19.01.2009)
André Gide (13.01.2009)
Hermann Hesse (06.01.2009)
Gabriela Mistralová (30.12.2008)
Johannes Vilhelm Jensen (23.12.2008)
Pearl Sydenstricker Bucková (09.12.2008)
Roger Martin du Gard (02.12.2008)
Eugene O'Neill (25.11.2008)
Luigi Pirandello (18.11.2008)
Ivan Alexejevič Bunin (10.11.2008)
John Galsworthy (04.11.2008)
Erik Axel Karlfeldt (28.10.2008)
Sinclair Lewis (21.10.2008)
Thomas Mann (14.10.2008)
Sigrid Undsetová (07.10.2008)
Henri Bergson (30.09.2008)
Grazia Deleddaová (23.09.2008)
George Bernard Shaw (16.09.2008)
Władysław Stanisław Reymont (10.09.2008)
William Buttler Yeats (02.09.2008)
Jacinto Benavente (26.08.2008)
Anatole France (19.08.2008)
Knut Hamsun (12.08.2008)
Carl Friederich Georg Spitteler (06.08.2008)
Henrik Pontoppidan (29.07.2008)
Karl Adoplh Gjellrup (29.07.2008)
Verner von Heidenstam (22.07.2008)
Romain Rolland (15.07.2008)
Rabíndranáth Thákur (08.07.2008)
Gerhart Hauptmann (01.07.2008)
Maurice Maeterlinck (24.06.2008)
Paul Heyse (17.06.2008)
Selma Lagerlöfová (10.06.2008)
Rudolf Eucken (27.05.2008)
Joseph Rudyard Kipling (20.05.2008)
Giosuè Carducci (13.05.2008)
Henryk Sienkiewicz (06.05.2008)
José Echegaray y Eizaguirre (29.04.2008)
Frédéric Mistral (29.04.2008)
Bjørnstjerne Bjørnson (22.04.2008)
Theodor Mommsen (15.04.2008)
Sully Prudhomme (08.04.2008)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!    Přidej komentář

 



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz