Významný francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za
literaturu za rok 1947.
* 22. listopadu 1869, Paříž
+ 19. února 1951, Paříž
Celým jménem André Paul Guillaume Gide se
narodil roku 1869 v rodině významného právníka
a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném
prostředí, které po otcově smrti ovládla matka, která, původně katolička,
zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů.
Gide studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel
studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje (École Alsacienne) se
Gide začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem
Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními
francouzskými básníky a začal vydávat svá první díla. Ta byla silně poplatná
symbolismu, od kterého se však Gide brzy odklonil.
V letech 1893-1894 podnikl Gide ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se potkall v
Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a
sociálními problémy a také objevil svět smyslů. přispěly k jeho odvrácení od
výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému,
filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala
lyrická próza Pozemské živiny (1897), kterou je možno považovat za
jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození
vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly
musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným
cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem
Gidovy analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve
všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom Gidovy epické příběhy
Imoralista (1902), Těsná brána (1909), Vatikánské kobky (1914) i Pastorální
symfonie (1919), které sledují a rozvíjejí konflikty, které vznikají při střetu
silného jedince a omezujícím vlivem prostředí.
Roku 1909 založil Gide s Jacquesem Copeauem a Jeanem Schlumbergerem
literární magazín La Nouvelle Revue Française (NRF) a vedl jej do roku 1914. Magazín se hlásil k novému klasicismu a hodlal uvádět kvalitní
literární díla bez snahy o podporu nějaké literární doktríny. Díky Gidovu
doporučení tak vyšel například román Jean Barois od Martina du Garda.
Na vrcholu své popularity se Gide ocitl po skončení první světové války,
kdy do jeho díla začal pronikat zájem o současné problémy, jak o tom svědčí
jeho román Penězokazi (1925). O sobě samém vypověděl Gide s naprostou
upřímností v autobiografickém románu Zemři a živ budeš (1926), ve kterém
se přiznal ke své homosexualitě (přestože byl od roku 1895 ženat se svou
sestřenicí Madeleine Rondeauxovou) a obhajoval ji.
Na počátku třicátých letech začal Gide projevovat sympatie k úsilí o
sociální přestavbu světa. Byl okouzlen projektem komunistické společnosti,
který ovšem chápal po svém jako uskutečnění moderně reformovaných vztahů
prvotního křesťanství. Společně s André Malrauxem intervenoval v Berlíně za
osvobození uvězněného komunistického funkcionáře Georgi Dimitrova a roku 1936
navštívil dokonce Sovětský svaz. Hluboké rozčarování z této cesty pak popsal
ve své reportáži Návrat ze Sovětského svazu, která vyvolala ostrou kritiku
ze strany tehdejších levicových intelektuálů, přestože mnoho z nich nemělo se
sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou
básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide).
Roku 1947 obdržel Gide Nobelovu cenu
za literaturu za: jeho obsáhlé a
umělecky významné literární dílo, v němž lidské problémy a životní podmínky
vystihl s neochvějnou láskou k pravdě a psychologickou bystrozrakostí (citace
z odůvodnění Švédské akademie).
André Gide zemřel počátkem roku 1951 v Paříži.
André Gide v roce 1893 (24 let)
Dílo:
* Les Cahiers d'André Walter (1891, Sešity Andrého Waltera) románový deník vydaný anonymně
* Le Traité du Narcisse (1891, Narkissos)
esej o podstatě symbolu
* Les Poésies d'André Walter (1892, Básně Andrého Waltera) sbírka básní vydaná anonymně
* Le Traité du Narcisse (1892, Narkissos) esej
* Le Voyage d'Urien (1893, Cesta
urianova) fiktivní cestopis
* Paludes (1895) povídka, satirický obraz pařížského literárního „bahnění" nenalézajícího
odvahu ke svobodě a odvážnosti činu
* Les nourritures terrestres (1897, Pozemské
živiny) lyrická próza, proklamace autorova nového pohledu
na svět, usilujícího o možnost plného rozvinutí a uplatnění osbnosti jedince,
který odkládá vnucenou mu morálku, chce být nezávislý na lidském společenství a
sleduje jen své individuální potřeby a cíle bez ohledu na překážky a i na oběti
druhých lidí
* Le Prométhée mal enchaîné (1899, Prométheus špatně připoutaný) povídka s
dramatickými dialogy
* Le Roi Candaule (1901, Král
Kandaules) drama
* L'Immoraliste (1902, Imoralista) román, v němž egoistický hrdina Michel přijíždí do severní Afriky se
svou těhotnou ženou Marcelinou uzdravit se z tuberkulózy. Zatímco Michel
prožívá obrodu smyslového života, Marcelinu horké a suché podnebí zabijí.
Nakonec Marcelina umírá a Michel, uvolněný z pout povinnosti ohledů ke své
životní družce, může vychutnávat rozkoše uzdraveného a hledat jen takové štěstí
a blaho, které vyhovuje jeho osobní představě
* Prétextes (1903, Záminky)
eseje
* Saül (1903, Saul) drama
* Le Prométhée mal enchaîné (1907, Prométheus špatně připoutaný) komedie
* Dostoievsky d'apres sa
correspondance (1908, Dostojevskij podle své korespondence)
esej
* La Porte étroite (1909, Těsná
brána) román, v němž Gide neschvaluje životní cestu jeho hlavní
hrdinky Alissy, z níž se stane staropanenská pobožnůstkářka. Odmítá její
zříkání se pozemského života za cenu „svatosti" a ukazuje, že takový život
vyústí v zoufalství a potvrzuje neužitečnost oběti
* Oscar Wilde (1910) esej
* Charles-Louis Philippe (1911) esej
* Nouveaux Prétextes (1911, Nové
záminky) eseje
* Isabelle (1912, Isabela) povídka
* Le Retour de l'Enfant
prodigue (1912, Návrat marnotratného syna) román
* Les Caves du Vatican, (1914, Vatikánské
kobky) román, označený autorem jako „bláznovská fraška",
je rozsáhlou satirou, jejímž předmětem je náboženská bigotnost. Příběh je
založený na „šeptandě" o tom, že papež Lev XIII. je vězněn na Andělském hradě
svobodnými zednáři a že jimi dosazený lžipapež, který vydal encykliku Rerum
novarum, utužuje ve světě vládu ďáblovu. Děj knihy se skládá z groteskního
pásma podvodných machinací zločinecké bandy a vrcholí bezdůvodnou vraždou,
která je pojata jako volní akt jedince, necouvajícího ani před zločinem. Román
měl za následek Gidův rozchod s Paulem Claudelem
* La Symphonie pastorale (1919, Pastorální
symfonie) román, jehož hlavní hrdinkou je slepá Gertruda,
která, dokud nenabyla operací zraku, neznala klamy a bludy světa. Lidská láska
jí splývala s představou citu lásky ke všem lidem, se soucitem a obětavostí.
Teprve s vráceným zrakem prohlédá a přesvědčuje se i o sobeckých a nízkých
pohnutkách jednání svého pastorského ochránce a vychovatele. Tragická deziluze
pak uspíší její smrt, když poznání skutečnosti rozbilo její sen o člověku a
jeho ušlechtilosti. Knihu roku 1946 zfilmoval francouzský režisér Jean
Delannoy
* Dostoievsky (1923, Dostojevskij)
esej
* Les Faux-monnayeurs (1925,
Penězokazi) román zachycující formou, která v mnohém
předznamenává estetiku dnešního "nového románu", pařížské prostředí
měšťanských vrstev před první světovou válkou
* Le Journal des
Faux-Monnayeurs (1926, Deník Penězokazů) esej, ve které Gide vysvětluje své tvůrčí postupy při psaní románu Penězokazi
* Si le grain ne meurt (1926, Zemři
a živ budeš) autobiografický román
* Voyage au Congo (1927, Kongo) cestopis
* Le Retour du Tchad (1928, Návrat
z Čadu) cestopis
* L'École des femmes (1929, Škola
žen) román, první díl triptychu vydaného česky souhrnně pod
názvem Nedokončené vyznání
* Robert (1929, Robert)
román, druhý díl triptychu Nedokončené vyznání
* Odipe (1932, Oidipús)
drama
* Perséphone (1934, Persefona)
drama
* Les Nouvelles Nourritures (1935, Nové
živiny) esej navazující na autorovy Pozemské živiny z roku
1897
* Genevieve (1936,
Jenovefa) román, třetí, závěrečný díl triptychu Nedokončené
vyznání
* Retour de l'U.R.S.S. (1936, Návrat
ze Sovětského svazu) a Retouches a mon Retour de l'U.R.S.S. (1936,
Retuše k mému Návratu ze Sovětského svazu)
reportáže, ve kterých autor upozornil na celou řadu
negativních jevů ve stalinském Rusku. Ty většina levicových spisovatelů, kteří
Sovětský svaz navštívili, odmítala vidět, a tak knihy vzbudily velký rozruch a
vyvolaly ostrou kritiku. Gide ve svých reportážích ukazuje, že socialismus není
to nejlepší, co může být, a naznačuje, že je to horší systém než kapitalismus.
Levicoví intelektuálové knihy odmítli jako protisovětský pamflet, přestože
mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například
vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide)
* Journal 1889-1939 (1939, Deník
1889-1939) Gidovys deníky, souhrn autorových životopisných
záznamů, glos a zápisků
* Interviews imaginaires (1942, Pomyslné
rozmluvy) eseje
* Thésée (1946, Théseus) drama
* Journal 1939-1942 (1946, Deník
1939-1942) druhá část Gidových deníků
* Poétique (1947, Poetika) esej
* Feuillets d'automne (1949, Podzimní
listy) eseje
* Journal 1942-1949 (1950, Deník
1942-1949) třetí část Gidových deníků
* Journal intime (1951, Intimní
deník)
Česká vydání:
* Filoktétes - Chrysanthem, Praha
1899, přeložil Arnošt Procházka
* Prométheus špatně připoutaný - Moderní revue, Praha 1904,
přeložil Arnošt Procházka
* Těsná brána - Kamilla Neumannová, Praha 1910, přeložil Arnošt Procházka,
* Narkissos, Filoktétes a
Prométheus - Kamilla Neumannová, Praha
1912, přeložil Arnošt Procházka
* Immoralista, Kamilla Neumannová, Praha 1913, přeložil Jinřich Fleischner
* Betsabé, Moderní revue, Praha 1913, přeložil Arnošt Procházka
* Král Kandaules - Kamilla Neumannová, Praha 1914, přeložil Arnošt Procházka
* Saul - A. L. Stříž, Stará Říše 1918, přeložil Josef Marek
* Oscar Wilde: In memoriam - Alois Srdce, Praha 1918, přeložil Otakar Levý
* Isabella - Kamilla Neumannová, Praha 1919, přeložil Arnošt Procházka
* Návrat ztraceného syna - Alois Srdce, Praha
1919, přeložil Otakar Levý
* Kongo - Prorok, Praha 1928, přeložil Antonín Horský
* Návrat marnotratného syna - Vincenc Svoboda, Praha 1929
* Škola žen, Robert - Otakar Štorch-Marien, Praha 1930, přeložili Jirka Malá a O. Rádl
* Vatikánské kobky - F. Topič, Praha 1930, přeložil Jiří Ježek, znovu 1948
* Penězokazi - Družstevní práce, Praha 1932, přeložil Josef Heyduk
* Paludes - Adolf Synek, Praha 1933, přeložil Ferdinand Barták a Jan Kučera
* Zemři a živ budeš - Bohumil Janda, Praha 1933, přeložil Gustav Winter
* Nedokončené vyznání - Evropský literární klub, Praha 1936, přeložil Miloš Hlávka a Jindřich Hořejší
* Návrat ze Sovětského svazu - Družstevní práce, Praha 1936, přeložil Bohumil Mathesius, šest vydání, 1937 dvě vydání
* Retuše k mému Návratu ze
Sovětského Svazu - Julius Albert, Praha 1937, přeložil Bohumil Mathesius
* Pastorální symfonie - J. Šnajdr, Kladno 1938, přeložila Jindra Kvapilová, znovu Vilém Šmidt,
Praha 1948
* Nedokončené vyznání - Jaroslav Podroužek, Praha 1946, přeložil Jindřich Hořejší
* Vatikánské kobky - Odeon Praha 1967,
přeložil Josef Pospíšil
* Penězokazi, Deník penězokazů - Odeon, Praha 1968, přeložil Josef Heyduk
Citáty:
Nejčastěji se stává, že člověk přisuzuje
druhým jen takové city, jakých je sám schopen.
Filosof odpovídá na vaši otázku tak, že ani
neporozumíte, na co jste se ptali
Věř těm, kdož hledají pravdu. Pochybuj o těch,
kdož ji nalezli.
Penězokazi:
Autor proniká do prostředí mladých lidí, kteří poznávají své první lásky
a zklamání, bouří se proti pokrytecké morálce svých rodin a snaží se zcela
osamostatnit, objevují všechna pokušení a nástrahy světa. Postavy jsou spojeny složitým
předivem mezilidských vztahů. Mladá žena Laura Douviersová je zamilovaná do
Eduarda, stává se milenkou Vincentovou, vyvolává platonickou vášeň u Bernarda a
vrací se k manželovi.
Obsah:
Když Bernard Profitendieu pozná, že je nemanželským dítětem, opustí
rodinu a uchýlí se k příteli Oliverovi. Ten mu vypravuje o svém bratru
Vincenci, který opustil svou vdanou milenku Lauru,k dyž ji přivedl do jiného
stavu, a o svém strýci Eduardovi, spisovateli, kterého má velmi rád. Vincenc se
setká s hrabětem Robertem Passavantem. Prohraje peníze, které chce dáti Lauře,
aby měla z čeho žíti, když opustila svého manžela. Robert ho seznámí s lady
Griffithovou. Ta se stane Vincencovou milenkou a odjede s ním studovat přírodní
vědy. V té době přijíždí do Paříže Eduard, aby pomohl Lauře, jejímž byl
přítelem. V roztržitosti odhodí lístek od šatny, kde si odložil kufřík. Lístek
se dostane do rukou Bernardových a z deníku v kufru pozná Bernard celou
historii života a manželství Lauřina a Eduardova, jakož i poznámky k chystané
knize Penězokazi. Nabídne se Eduardovi za tajemníka a je přijat. Pak odjíždí s
Eduaradem a Laurou do Švýcar, aby se tam Laura zotavila. Tam se seznámí s
lékařkou Sofrofisnkou, která léčí Borise, nemanželského syna dcery učitele
Aziova pensionátu La Pérouse. Hrabě Robert se snaží založit časopis, určený
novým adeptům mus. Redakcí je pověřen Oliver, název časopis je Avantgarda.
Borise dají do Avizova pensionátu, kde je jeho dědeček učitelem. Aziovi jsou
velmi zajímaví: on je kněz, tíha ústavu leží na dceři Rachel, její cynický
bratr Armand, její sestar Sára a matka nedělají nic. Na večířku Avantgardy
vyzve Oliver v opilosti kohosi na soubor a příštího rána se pokouší o
sebevraždu svítiplynem. V poslední chvíli přichází Eduard a zachrání ho. Oliver
se pak vzdá reakce a rozejde se s Robertem.
Vychovatel Bernard z pensionátu se zamiluje do Sáry. Když Bernard
všechno prozradí Rachel, odejde z ústavu, udělá maturitu a vrátí se k otci na
domluvu Eduardovu. V Aziově pensionátě je společnost, která zneužívá žáků k
rozšiřování falešných peněz. Poněvadž jsou to hoši z nejlepších rodin, musí se
všechno ututlat. Potom se utvoří v pensionátě spolek, nazvaný Bratrstvo
silných. Jeho vůdce Chéridanisol nenávidí Boriase a vláká ho do spolku. Pak ho
donutí falešným losováním, aby se na důkaz statečnosti před třídou zastřelil.
Boris tak učiní v La Pérousově hodině. Po zavedeném vyšetřování je pensionát
zrušen. Laura se vrací k svému muži, který ji rád přijímá i s nemanželským
dítětem.
* V roce 1948 získal Nobelovu cenu za literaturu anglický básník, esejista a dramatik Thomas Stearns Eliot. Jeho život a dílo Vám představíme v další části seriálu o držitelích Nobelových cen za literaturu *