.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Stáří mě děsí

Branwen - Zamyšlení - 14. 01. 2009 - 3618 přečtení

Malá úvaha pro Pajdavou vinotéku (2. příspěvek od Branwen)

Když je vám  dvacet, pojem stáří se ve vaší  slovní zásobě nevyskytuje. A proč taky - mysl i tělo fungují  bez problémů, přítomnost je více či méně skvělá a budoucnost se prostě neřeší. Staří lidé nejsou nic než poněkud otravní, ale v podstatě neškodní návštěvníci z planety vzdálené stovky světelných let. A když je nejhůř, sluchátka iPodu narvaná do uší, spolehlivě odstřihnou jejich protivné mentorování.

Když se vám přehoupne padesátka, ony světelné roky se bez varování promění v roky obyčejné a ta divná planeta je náhle na dohled. A blíží se.

V organismu to stále častěji hapruje a vy začínáte panikařit a počítat - vrásky, které přicházejí (pokud jste žena), a vlasy, které vás opouštějí (jste-li muž). Pružnost pojednou chybí nejen kůži a kloubům, ale také mozkovým buňkám. Odmítají vpouštět nové informace, jako by si řekly: Stop! To, co známe, nám stačí, na další kašleme, však už to nějak doklepeme až do konce.

A aby toho nebylo dost, v kapsičkách paměti se začínají objevovat díry. Nejdřív malé, pak větší. Zapomínáte klíče, adresy, jména a data narozenin, co jste komu řekli a co jste chtěli udělat. Ale nejhorší je, když zapomenete, že jste ještě donedávna byli otevření a ochotní přijímat  nové věci, lidi i zážitky. Když zkostnatíte tam uvnitř a vaše řeč bude poznenáhlu jako vadná gramofonová deska, přemílající pořád dokolečka dávno obehranou melodii. Když si mladí -  místo aby vám naslouchali - vrazí do uší umělohmotné čudlíky se svým oblíbeným kraválem a vyrazí objevovat svět.

Ne zchátralost těla, ale právě  tohle mě na stáří tolik děsí. Mohu jen doufat, že až ten čas přijde, zvládnu se s tím poprat a že si neproměním zbytek života v noční můru osamělosti. Že najdu dost sil hledět dopředu a nikoliv jen do minulosti.

Většině z vás se zřejmě stáří nevyhne. Tak si ho nepokazte. Je to (řečeno slovy klasika) bohužel zatím jediný způsob, jak se dožít vysokého věku.



Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 14.01.2009 10:20:55     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Echinacea] - Echinacea
Titulek:
Nevím sice co znamená pojem "Pajdavá vinotéka" ale docela mi ladí s názvem tvého příspěvku. Rozdíl je v tom, že stáři, tak jak jej vidíš ty, mě neděsí. Asi je to tím, že více než ty vím, o čem je řeč. Ano, jsou lidé, kteří ustrnou , dovolila bych si říct i zblbnou v tom dobrém slova smyslu. Prostě ztrácejí zájem...
Tuto životní fázi lze překonávat různě. Navazují se nové známosti, prohlubuje dosavadní zájmová činnost, případně studuje tzv. univerzita třetího věku. A za nejvýznamnější faktor považuji tvůrčí intelektuání činnost. Na př. psaní povídek. A v této oblasti jsi úspěšně činorodá...Takže, stáří ať tě neděsí!

  
Komentář ze dne: 14.01.2009 20:47:42     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Branwen (@)
Titulek: Re:
Mě stáří ve skutečnosti neděsí - to jsem se jen snažila dodržet zadání z Pajdavé vinotéky. Co mě opravdu děsí, jsem napsala v úvaze, a je fakt , že znám pár čtyřicetiletých, kteří si díky "zkostnatění" moc nezadají třeba s Tutanchamonem (tímto se milému faraonovi omlouvám).A na univerzitu třetího věku se těším, třeba se mi konečně podaří získat znalosti z oborů, které mě vždycky bavily.

Komentář ze dne: 14.01.2009 11:15:25     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (poezie@postreh.com)
Titulek:
zajímavé počtení Branwen, takle jsem nad stářím nepřemýšlel, možná je to protože jsem na takového starého člověka ještě nenarazil .) dobře se mi tvoje mikroúvaha četla, poskytla zase o jeden názor víc a není to jen to remcání mladých, ale názor někoho, kdo už má povědomí

Komentář ze dne: 14.01.2009 14:49:58     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - market (@)
Titulek:
Přijde mi to hrozně povrchně zabrané, mladí stáří neřeší, všichni kolem jsou otravní a až to ve mně v padesáti zavrže, leknu se a pak přesto s hlavou vztyčenou prožiju hezký důchod. Kde je nějaký vtip, nečekaná pointa? Jen tak mimochodem, stará si připadám už já ve svých 19, protože muži se rádi ohlíží po svěžích 16 a 17 a mám dojem, že ještě pár let, opravdu jen pár, budu za trošku mladé maso a pak mám utrum. Tak jaképak stáří?

  
Komentář ze dne: 14.01.2009 20:42:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Branwen (@)
Titulek: Re:
Víš, Markéto, v mikroúvaze můžeš jen stěží jít do hloubky, snažila jsem se to téma brát spíš lehce a trochu s humorem, proto ten "stereotyp"- mladí stáří neřeší apod. Vtip ani pointa se nekoná, je mi líto. Snad jindy, až budu psát fejeton nebo povídku.A že si připadáš stará už v 19 ? To je jen tvůj úhel pohledu a ten se časem změní, to mi věř. Ostatně - každý prý je jen tak starý, jak se sám cítí. A s biologickým věkem to má pramálo společného.

Komentář ze dne: 14.01.2009 18:48:09     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Stáří mě děsí
Na stáří pohlíží každý ze svého úhlu. Názory se samozřejmě různí. Je stáří a STÁŘÍ....nškdo je totiž starý opravdu už v těch 19, pokud poměřuje svůj věk pohledem mužů na šestnáctky a sedmnáctky....copak je toto jediné měřítko? To se mladý člověk nemá nač těšit? Samozřejmě, nečekají jej jen zábavy, ale také větší starosti, větší povinnosti a to nejen k sobě, ale i k případné rodině, známým, blízkým - shrnula bych to jedním slovem - k lidem. Vypadá to nadneseně, ale opravdu není. Jen asi moje vnímání věku je trochu jiné. Záleží opravdu na tom, jak dalece si člověk věk připustí....ano, souhlasím s tím, že není všechno jako ve dvaceti, ale také není vše špatné. pokud si člověk najde svoje místo, nemusí být starý ani v osmdesáti. Moje matka ve věku osmdesáti let četla noviny, knihy, zajímala se o hudbu, film a divadlo, chodila na dlouhé procházky, do lesa na houby, jezdila na srazy po x letech, prostě žila...a o tom stáří také je. Byla mladá duchem a to je veliký dar.

  
Komentář ze dne: 14.01.2009 19:02:56     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - market (@)
Titulek:
Říkám, že stárnu.)

  
Komentář ze dne: 14.01.2009 20:53:09     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Branwen (@)
Titulek: Re: Stáří mě děsí
Souhlasím , Harr. Zůstat mladý duchem je jediný způsob, jak úspěšně absolvovat tenhle poměrně dlouhý úsek života. Záleží jen na úhlu pohledu - ten můj vychází skoro ze 2/3 odžitého průměrného věku (tedy jestli mě zítra nepřejede auto:-) a je nutně jiný než Pavlův nebo Markétin.Ale upřímně . nevadilo by mi být znovu dvacetiletá (ovšem jen za předpokladu, že by mi byly laskavě ponechány mé dnešní zkušenosti:-))

    
Komentář ze dne: 14.01.2009 22:32:31     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re: Re: Stáří mě děsí
Tak to by nevadilo ani mně, ovšem, jak říkáš - nechat mi zkušenosti, které jsem za celou dobu získala...

      
Komentář ze dne: 14.01.2009 22:49:14     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Hill
Titulek: Re: Re: Re: Stáří mě děsí
Tak to by se mi asi také líbilo, mít zase dvacet s dnešními zkušenostmi. Je ale otázka, jestli bych přesto udělal stejně chybná rozhodnutí, která mi v důsledku přinesla něco pozitivního, co by mne jinak nepotkalo. Čelo by mi tvořilo čtvrtinu své dnešní plochy, i když... nejde snad o to, že se mi natáhlo do výšky, zvykl jsem si. A nejen to, přistihl jsem se, že na tu plešku jsem docela hrdý. Jen za deště nemám rád to pleskání...
Tak trochu mám vítr z okamžiku, kdy mne pustí puberta. Chytnu druhou mízu, budu už dospělý, nebo začnu rovnou dětinštět? No, snad k tomu nedojde.
Máma ve svých osmdesáti doprovází pěvecký soubor a ochotníky na klávesy, co jsme jí dali k pětasedmdesátinám. A užívá si. Dobře jí tak.

        
Komentář ze dne: 14.01.2009 23:39:12     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Stáří mě děsí
Já se spíš děsím, že až zestárnu, bude mě mrzet, že narozdíl od jiných jsem místo úletů s holkama dělal projekty studentského magazínu Postřeh. Chci napsat delší příběh.. mám už zpracovaná témata.. jenže pak musím řešit termodynamickou rovnováhu, poruchy krystalizace apod... opravdu to nejde s uměleckým směrem dohromady. Člověk se musí přepnout do racionálního režimu. Nevím, někdy si říkám, jestli by nebylo lepší odjet do Španělska a napsat svůj příběh.

Už se pomalu vzdávám ambicí na zajímavý hudební projekt s dechovým orchestrem, bicími a el. kytarou. Když nestíhám teď, budu za 5 let? Budu ještě mít hlasivky na to zazpívat? Ten čas je mizerně krátký. A nemám dost peněz, abych si pronajal studio, sbor a pár muzikantů, abych si mohl nahrát album podle svých představ. Celkově už nevím co má smysl. Snad se časem najdu...

Komentář ze dne: 15.01.2009 09:58:01     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek:
Někdy si říkám, jak by bylo supr, kdybych nemusela vůbec vyrůst. Zůstala bych v předškolním věku a všechno by mi přišlo bezstarostné, krásné, radovala bych se z maličkostí, zdravě bych vyvztekala nespokojenost, která má takovou tendenci přejít v tíseň, když ji v sobě člověk udusí, a taky bych nemusela řešit přetvářku, povrchnost, maloměšťáctví, závist a všecny podobné nešváry, které v nás společnost pěstuje. Je fakt, že když člověk chce, klidně se může chovat jako nezodpovědné děcko, ale o to tvrdší je pak dopad reality. Všechen mysticismus, tajemství pohltí každodenní starosti, až to člověku vyrazí dech. Asi je lepší smířit se s časem, který nám příroda vyměřila a naučit se upřímně radovat a usmívat se, i když máme tvář plnou vrásek, nebo roztomilou plešku.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz