.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červenec  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

 .: Online
Stránku si právě čte 5 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Škoda 14T

Histes - Romantické - 05. 02. 2009 - 2917 přečtení

Jaké by to mohlo být a jaké by to bylo. Pro soutěž Nejkrásnější dárek.

Možná jsou staré tétrojky ve spoustě věcech lepší, ale tahle nová škodovácká tramvaj přináší daleko více příležitosti kouknout se někomu do očí. Sedadla jsou naproti sobě, jako ve vlaku – jenomže okno máte buď za zády nebo před sebou, kde zase sedí lidi. Ve vlaku si člověk může vybrat, jestli koukat z okna na rumiště, nebo v odlesku nenápadně koukat na hezkou holku, na kterou se zdráhá pohlédnout přímo. Ale tramvaj 14T je v tomhle úplně jiná.

 

Měl jsem na ni štěstí, když jsem se vracel z kina socialistických rozměrů, brněnské Lucerny. Hráli v něm film západního živla, Woodyho Allena, Vicky Cristina Barcelona. Už vím, proč všichni chtěj do nejvyšší řady – není tam taková zima, jako v páté řadě, kde jsem seděl promrzlý ve svetru a zimní bundě. Unešený filmem jsem se ztratil na prvním krajním sedadle tramvaje 14T. Má ještě tu zvláštnost, že v kouřovém skle kabiny řidiče vidíte úplně vše.

 

Na další zastávce nastoupila předními dveřmi drobná černovlasá holka. Nesvedl jsem nic jiného, než na ni tupě zírat. Měl jsem úzkostlivý pocit, že je to ta osoba, se kterou mám zajít na čaj, na pivo, na večeři, na noční kolej. Ale nedokázal říct jediné slovo. Upřeně se na mě koukala a já chápal, že mi naznačuje: tak se posuň o jedno místo vlevo, sednu si k tobě. Už jsem se možná i odhodlal k tomu se posunout, ale mezitím se zašklebila, obešla mě a sedla si z druhé strany. Po mé levici. Ale holky maj sedět po pravici. Koukal jsem se na ni skrz kouřové sklo řidiče, v odlesku protějšího okna a občas si troufl na půl sekundy pohlédnou přímo, otočit hlavu do leva. Když jsem zjistil, že se na mě taky koukala, vyděšeně jsem vrátil  nos do neutrální pozice a předstíral, že jsem ji neočuchoval.

 

***

 

„Jsi zvláštní,“ konstatoval jsem.

„Jsem.“

„Máš hezkou šálu.“

„Mám.“

„Neproletíme se spolu někam?“

„Proletíme.“

 

***

 

„Máš ráda poušť, mraky, trávu, sníh nebo moře?“

„Mám všechno.“

„Všechno ráda, nebo nic nechceš?“

„To je jedno. Chci si odpočinout, než vyrazíme.“

„Tak jo. Vzal jsem pár dek navíc. Půjdeš spát se mnou, nebo si chceš najít nějaké soukromé hnízdo?“

„Nejsem krkavec. Lehnu si k tobě.“

„Vážně?“

„Neraduj se, tak lehký to nebude, vážím skoro stejně, jako ty.“

„Chudáku.“

„Spi, neprovokuj.“

 

***

 

„Dáš si vánočku?“

„Jsou jich mraky a vypadají jako mraky. Asi dám. Budete pršet, vánočky.“

„Mě taky vždycky vánočky prší. Nikdy je nesním všechny.“

„Jo, naprší a zplesniví, potvory.“

„Nebo seschnou. Co je lepší, zplesnivět, nebo uschnout?“

„Když uschneš, zůstane skořápka. Když zplesnivíš, tak zůstaneš uvnitř. Asi zplesnivět.“

„No jo. Ale proč jíme Vánočky s uschlým vínem? To bychom si měli dát hermelín a opékané brambory, ne?“

„Máš pravdu. Dáme si.“

„Jo, dáme!“

 

***

 

„Hele, nudíš mě.“

„Co si počnem?“

„Měli bychom někam vyrazit.“

„Měli.“

 

***

 

„Hele, jsi v pohodě?“

„Proč bych nebyla?“

„Já jsem ještě holku po 10-ti pivech neviděl.“

„Ale jo. V tramvaji. Jinak bych nebyla tak bláznivá a neodešla s tebou.“

„Vážně?“

„Lehce.“

„A nebude ti lehce špatně?“

„Jen lehoučko. Je mi lehoučko. A nebuď nervózní, nebo na sebe vyliješ druhé kafe.“

„No jo. Teď mě napadlo. Nechtěla by sis trochu zahrát?“

„To jako v čem? Na co?“

„V mých klipech. Chci vyrobit klipy ke svým skladbám. A s tebou. Už dlouho jsem nebyl tak nadšený. Já jinak neumím být hloupý a upřímný, pokud mě nějaká holka nenadchne.“

„Nenadchne nebo nepláchne?“

„No, asi obojí.“

„Tak jo, budu hrát tu hloupoučkou, nevšední, vyzývavou a trošku drzou holku z tramvaje, jo?“

„A koho bys ještě uměla hrát?“

„Třeba tramvajovou milenku. K pohledání na jednodenní jízdenku.“

„A bude ta jízda stát za to?“

„Pokud pojedeš na černo, tak snad jo.“

„Asi raději ne. Když jsem byl mladší, v Brně jsem jinak, než načerno nejezdil. Ale tebe jsem potkal zcela legálně.“

„No jasně, užijem si zcela legální vztah. Nuda, ne?“

„Asi jsem čím dál víc nudnější. Už dlouho jsem třeba nic pořádného nenapsal. A když, tak je to nějaká holka z tramvaje. Víš, o kolika tramvajenkách už jsem snil? Náhodou jsem do nich narazil a pak šly dokonce do stejné budovy. A já si říkal, tak u vchodu jí řeknu, že je hezká. Nebo snad najdu odvahu ve výtahu. V tom pro tři lidi. Kdy, abychom se tam vlezli, jsme od sebe sotva 15 centimetrů. A já se koukám těma svýma tvůrčíma očima. Pak řekne díky, když ji zmáčknu tlačítko sedmého tlačítka a já se nezmůžu na nic víc, než zvolat JASNĚ, NENÍ ZÁČ.“

„Jsi hypochodec a kukuč nemáš tvůrčí, ale opičí. Stejně klukovský, jako od jiného tramvajáka.“

„Klukovský, to je hezké slovo. Byla jsi víc s kluky? Jako malá?“

„Bohudík jo. Házela jsem petardy důchodcům pod nohy, na cyklostezce. Dobré, co?“

„Asi jo. Až mě budou házet petardy pod nohy, tak si řeknu, pokud se leknu, ještě to není takový děs. Slyším. A někdo vnímá, že tu jsem, že žiju. Jinak by mi přeci petardu pod nohy neházel.“

„No jasně. I za 50 let po tvém prďohlinění si vzpomenou, jak toho dědka vylekali a jací to byli rošťáci.“

„No víš, asi budu za tohle rád. Jestli se toho dočkám, budu si moc říct, že ti mladí mají nějakou budoucnost před sebou. Ale pokud budou házet granáty pod nohy vojákům z počítačové hry a nebudou přitom schopni ani vylekat starého páprdu, řeknu si, kam se to ten svět řítí.“

„Do řiti.“

„Do řiti, rozvařil jsem asi ty brambory. Musím běžet, kouknout se na ně.“

„A nezapomeň při tom na mě.“

„Neboj.“

 

***

 

Je to ona, pomyslím si při zoufalém pohledu do kouřového zpětného zrcátka. No tak, odvaž se. Přibliž se k ní. Usměj se na ni. Pokud je to ona, nic hrozného se ti nestane. Jen se na tebe 100 zoufalců z tramvaje podívá jako na blázna. Tahle tramvaj je tak pitomě dlouhá a propojená. Sakra!

 

Má přeci 10 piv. Tak co. A já jsem nadšen z filmu Woodyho Allena.

 

***

 

Koukám se na ni přímo, bez pomoci odlesků. A vážím svá pro a proti. Nakolik si chci zachovat normálnost jedince normální společnosti. Jenže, když hledám nevšední holku, nemůžu být všední šedivec. Usmívám se. Ustrašeně za pousmála a trochu zčervenala. Zrychlila dech. A já. Ze sebe udělal to pako. A dal jí cukatou pusu. To když se člověk sám sebe vyděsí, ale má děsnou radost.

 

„Nezajdem na hermelín a opékané brambory?“

„No hablo checo. Hablas espaňol?.“

„Un poco, seňorita.“

 

 


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 05.02.2009 02:00:12     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek:
Pokud chcete, neberte mě moc vážně. Pokud chcete, nechť se Vám to líbí. Už dlouho jsem se nepokusil zpracovat nějakou svou myšlenku slovně a musím se přiznat, že bych se do toho snad zase po pár příbězích dostal. Je to jedna z mých první delších věcí po možná dvouleté odmlce (pokud nepočítám povinnou maturnítní práci - Poetickou hospůdku). Psaní je ale výborné na procvičení myšlení, tak snad se do toho zase časem dostanu. Uvidím no. Na kolejích budu asi víc vnímat zase třepajícího se, škrábajícího se podivného úchylného spolubydlícího. Ale pro uvolnění možná napíšu i o něm.

Všechno je tak nějak o vzručnosti a pokud se řemeslo neprovozuje, ztrácí člověk své schopnosti. Nevím, jak to dělala moje učitelka klavíru, ale v době, kdy jsem k ní chodil, jsem měl i 3 skladby týdně a když nebyly aspoň dvě, tak už jsem byl nešťastný - co se děje. Ukončil jsem svoje základní umělecké vzdělání a o prázdninách ještě dokončil několik nápadů z doby výuky. A Teď cítím, že moje inspirace asi dohasla. Kdy si zazpívám, necítím v tom nic víc, než že to umím tak, aby to ladilo, ale už ne tak, aby v tom bylo něco víc. Nevím no, snad si z téhle povídky odnesete něco víc, než je plynulost rozhovorů. To je tak to samé, aby zpěv ladil.

Ale slíbil jsem, že se soutěže zúčastním. Ahoj!

Komentář ze dne: 05.02.2009 10:00:01     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Branwen (@)
Titulek: Branwen
Všechno není jen o zručnosti.Když chybí nápad, je sebevětší zručnost na prd. Tobě nápad nechybí a "řemeslo" ovládáš taky dobře. Strašně ráda čtu tvoje skoro "holovětné" dialogy a přiznám se, že se nenápadně snažím odkoukat, jak na to jdeš. Vystavět dobrý dialog a zbytečně se přitom nevykecávat je kumšt. Jestli to není těmi SMSkami. Mladí komunikují stručně (vyťukávat romány- to by jim upadl palec) a ta stručnost se u tebe přenáší i do psaní. Je to krátké, skoro úsečně a přitom přesně k věci (žádné to seriálové "ahoj" "ahoj" "jak se máš" "já se mám dobře").
Co mě ale dostalo, je pointa.
Ke téhle povídce můžu říct jediné: "U mě dobrý".

  
Komentář ze dne: 05.02.2009 13:38:54     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re: Branwen
Díky za názor. SMS nenávidím a nebaví mě je psát. Takže většinou ani nikomu neodpovím. Nad tou povídkou jsem nepřemýšlel nějak významně dlouho. To mě nebaví, když už si nemají co říct, dám hvězdičky a přenesu se zase do druhého dne, nebo zpět do tramvaje atp. Jen jsem v kuse psal a práskal uvozovky. Bylo to za deset minut hotové. Ale delší čas mi zabralo to několikrát přečíst, aby v tom nebylo moc překlepů.

Takže jsem rád, že se Ti to líbilo. Já byl nadšen z tvého komentáře.

Komentář ze dne: 05.02.2009 20:38:00     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek:
Netušil jsem ani, že taková tramvaj vůbec někde jezdí :-) A tak jsem strávil dobrých 15 minut čtením o jejích výhodách a samozřejmě více probíraných nevýhodách a studováním jejího interiéru, abych pochopil situování povídečky mezi reáliemi, ale stejně ještě nějak tápu ... No a literárně jsem ještě nestihl zhodnotit, ale nějak se mi to po průletu nad řádky líbí (jako Richardoviny obvykle ... )

Komentář ze dne: 06.02.2009 08:13:54     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Jaroslav Ferst
Titulek: Hill
Je to zase něco k vyvolání až realistických představ. Přišel telegram a v něm film. Bez zbytečných keců. Tak nějak bych to ohodnotil na základě mých pocitů ze čtení.
Samozřejmě hodnocení pro soutěž si nechám na později.

Komentář ze dne: 06.02.2009 09:15:06     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan bátor (@)
Titulek:
Při veškeré úctě kterou k autorovi povídky mám, mne jímá silný pocit, že tato je pouhý škvár hodný pubescentního věku, nikoliv reflexe skutečné situace ve skutečném čase. Ale důležité je opravdu zůčastnit se, ne srážet, takže, určitě, velmi zajímavý příspěvek do soutěže...

  
Komentář ze dne: 06.02.2009 13:17:13     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re:
To si plně uvědomuji. Ale název soutěže mě lehce svádí k pubescentní naivitě :).

    
Komentář ze dne: 06.02.2009 19:37:15     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan (@)
Titulek: Re: Re:
To je fakt.. :)

Komentář ze dne: 09.02.2009 10:15:24     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Škoda 14T
Je ostudou, že jsem poslední, kdo komentuje, (vzhledem k tomu, že mám pc mimo hru). A nějak jsem nepochopila, že by šlo o soutěžní povídku na Nejkrásnější dárek, tedy, ne že bys to Richarde tvrdil. Jen bych ráda měla uvedeno na pravou míru.

Ale povídka se mi líbí, pouižití přímé řeči je velkým oživením.
Tramvaje u nás nejezdí, tak nemohu mít dokonalou představu, (naposledy jsem jela tramvají v Brně, ale myslela jsem na spoustu jiných věcí a nedívala se moc kolem sebe,) ale fantazie přeci jen zapracovala a dokázala jsem si vybavit cestu poloprázdnou tramvají, kde v odlesku plexi za řidičem pozoruji ty, co sedí za mnou a vedle v řadě. Když zavřu oči, jasně to vidím. To plexi je jako v autobusu, takže ta tramvaj asi není úplně přesná. Njn...chybička se vloudila.
Romantická povídka tu nebyla dlouho, je čtivá, i když jsem tu četla i negativum...no, není na světě člověk ten, jenž by se zalíbil lidem všem. Věřím, že Tě psaní zase chytí a budeme toho od Tebe číst víc.

  
Komentář ze dne: 09.02.2009 12:18:19     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re: Škoda 14T
Ahoj, děkuji za komentář. Milan napsal názor, nad kterým jsem se zamyslel - jestli skutečně ještě je únosné psát ve dvaceti tyhle povídky o střetnutí "odlesků". Pokud se to nehodí do soutěže, tak to do ní nepočítejte. Záměrně jsem tomu nedával nadpis Nejkrásnější dárek. Pro mě je to Škoda 14T.

    
Komentář ze dne: 21.03.2009 15:50:05     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re: Re: Škoda 14T
Velmi ráda jsem jej zařadila a samozřejmě o "odlescích" můžeš psát i v pozdním věku a souhlasím s názvem "Škoda 14T"...Název" Nejkrásnější dárek" nebyl podmínkou.

Komentář ze dne: 28.03.2009 17:48:07     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Škoda 14T
Nejkrásnější dárek:
Jar. FERST - Hill :3.místo:Škoda 14T:
- vzdal se slovního hodnocení

Ivo - Hary : 3.místo: Škoda 14T:
Povídka, která mne hned oslovila natolik,že jsem si přál, aby vyhrála, nakonec se jí to u mne nepodařilo, ale čestně obstála.
Okamžitě mne vtáhla do děje a do nálady, do pocitů, které jsem sám zažíval mockrát... Dialogy úletové, jak autorovým (přitažlivým!) zvykem, a až nakonec ukázané jako fiktivní, ale dobře jazykově ztvárňují ten zběsilý tok myšlenek, řítících se v takových momentech hlavou a odlétajících až někam do absurdních spojitostí. Konec je zároveň určitým rozčarováním i úsměvným oddychnutím, že jsme zas na pevné zemi.

Harr: 1. Místo: Škoda 14T:
Povídka, která mne oslovila hned po prvním přečtení a to jsem navíc netušila, že je soutěžní /má chyba/, líbí se mi styl, dialogy jednajících postav, pocit i nálada, kterou navozuje, nespoutaná svoboda, ale zároveň i pokora hlavního hrdiny. Takhle nějak si představuji moderní povídku.


  
Komentář ze dne: 28.03.2009 17:54:42     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re: Škoda 14T
Děkuji za Váš čas, který jste strávili ve skutečnosti projížďkou tramvaje Škoda 13T (14 jezdí v Praze). Ale ta třináctka je až moc smolná, takže jsem trochu inkrementoval...

  
Komentář ze dne: 28.03.2009 20:40:45     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Hill
Titulek: Re: Škoda 14T
Jeden komentář k této povídce jsem už uvedl výše.
To pořadí bylo velmi těsné, dvě dílka se u mne dokonce podělila o 2. místo... a leccos bych asi srozumitelně vysvětlit nedokázal. Snad to takto stačí.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz