.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31      

 .: Online
Stránku si právě čte 16 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Derek Walcott

Harr - Osobnosti - 23. 01. 2013 - 5692 přečtení


Žijící karibský básník, dramatik a vizuální umělec

Píše převážně anglicky. Je zatím jediným umělcem Karibiku, který získal Nobelovu cenu. V jeho případě jde o NC za literaturu v roce 1992. (za poetické dílo neobyčejné zářivosti opírající se o historickou vizi, jež vychází z multikulturní angažovanosti“.)

 220px-Derek_Walcott.jpg

Narození:

23. 1. 1930 - Castries, ostrov Svatá Lucie v souostroví Malých Antil



 


Studoval v Castries a na Jamajce. Poté působil jako učitel. Při pobytu na Trinidadu založil divadelní soubor. V roce 1981 odešel natrvalo do USA. Žije střídavě na ostrově Santa Lucia a v New Yorku.

Dílo:

  •  Hlas Sv. Lucie (The Voice Of St. Lucia), 1944
  • 25 básní (25 Poems), 1948
  • Epitaf pro mladé: Báseň o XII. zpěvech (Epitaph For The Young: A Poem In XII. Cantos), 1949
  • Básně
  • Blues
  • Moře U Dauphina (The Sea At Dauphin), 1954
  • Ti-Jean a jeho bratři (Ti-Jean And His Brothers), 1958
  • Malcochom neboli šest v dešti (Malcochom, Or Six In The Rain), 1959
  • Trosečník a jiné básně (The Castaway And Other Poems), 1965

- Crusoeův deník (Crusoe's Journal)

- Crusoeův ostrov (Crusoe's Island)

  • Sen na Opičí hoře a jiné hry (The Dream On Monkey Mountain And Other Plays), 1970
  • Jiný život (Another Life), 1973

- Hold Gregoriasovi (Homage To Gregorias)

- Jediný plamen (A Single Flame)

- Odcizující se moře (The Estranging Sea)

- Rozpolcené dítě (The Divided Child)

  • V zelené noci: Básně 1948-1960 (In A Green Night: Poems 1948-1960), 1962
  • Záliv a jiné básně (The Gulf And Other Poems), 1969

 

  • Království Hvězdnatého jablka (Star-Apple Kingdom), 1979
  • Omeros, 1990

 

 

S hudebníkem Paulem Simonem napsali muzikál The Capeman. - 1997

 

 

 

 

Seamus Heaney, další básník odměněný Nobelovou cenou o tomto obdivuhodném básníkovi řekl: „Walcottova řeč je darem Shakespeara a Bible – téměř hydraulické síle jeho slov lze stěží odolat.“

 


Poezie:

 

V básních Dereka Walcotta, ovlivněných historií evropské kolonializace západoindické kultury i rodinnou minulostí potomka někdejších otroků, se prolínají odkazy k anglické básnické tradici se symbolikou a imaginací, jež čerpají z vnitřního umělcova světa i jeho karibských kořenů.

Je autorem reflexivní lyriky, jejímž hlavním tématem je izolace člověka. První báseň publikoval již jako čtrnáctiletý.

 

 


Trosečník a jiné básně – 1965.
Ve sbírce se autor zamýšlí nad kulturním a historickým dopadem izolace ostrova.

Crusoevův ostrov, Crusoevův deník -
básně, v nichž symbolické postavy Robinsona Crusoea a Pátka představují důsledky kolonialismu.

Blues – 1969
Jiný život – 1973 -
autobiografické básně naznačující složité rasové vztahy.

Království hvězdnatého jablka – 1979, sbírka zachycující současnost na Jamajce na pozadí koloniální minulosti.

Problémům současnosti v karibské oblasti se věnoval ve sbírkách:
Šťastný cestovatel – 1981
Letní slunovrat – 1984

Omeros – 1990,
rozsáhlá skladba zachycuje minulost a současnost Karibiku. Obzvláště se zaměřuje na významné mezilidské vztahy. Při psaní se inspiroval Homérem.

 

 

Dramata:

 

Čerpají rovněž ze života ostrovanů. Napsal dvacet osm dramat, z nichž k nejznámějším patří soubor čtyř her, vycházejících z místního folkloru:

Sen na Opičí hoře a jiné hry – 1970


Muzikál:


Šprýmař ze Sevilly – 1974
Ó, Babylone! – 1976

 

 

 

Ukázky:

 

 

Preludium

 

S nohama zkříženýma přes denní světlo obzírám

skvrnité pěsti mračen, jež se shlukují nad

buranskými rysy tohoto mého svažitého ostrova.

 

Parníky, které porcují obzor, mezitím dosvědčují,

že jsme ztraceni;

že nás lze objevit jedině

v turistických průvodcích, skrze sluncem rozžhavené triedry;

najít jen v modrých odrazech očí,

jež jsou jako doma ve velkých městech a považují nás za šťastné lidi.

 

Čas se plazí po trpělivcích, kteří jsou trpěliví už moc dlouho,

a tak i já, učiniv jisté rozhodnutí,

zjišťuji, že mi skončilo dětství.

 

A můj život, jistěže dosud příliš krátký na hlubokomyslnou cigaretu,

na stisknutí kliky, na otáčení nožem

ve střevech hodin, nemůže být zveřejňován,

dokud se nenaučím trpět

v přesném jambování.

Jistěže provádím všemožné osamělé skutky,

dělám si svátky z různých situací,

rovnám si kravatu a důležitě vysunuji bradu,

jakož i vnímám živé obrazy

tělesnosti, které se kradmo sunou před mýma očima.

 

Až se nakonec od toho všeho odvrátím a začnu se sám sebe ptát,

jak to, že jsem uprostřed své cesty životem,

ach – jak to, že jsem narazil právě na tebe, ty můj

zdráhavý leoparde s rozvážnýma očima.

 

 

Blues

 

Těch pět či šest mladejch cápků

dřepících na schůdcích verandy

v tom horkým večerním chládku

začalo na mě hvízdat. Jen tak ze srandy.

Tak jsem se tam teda zastavil.

Na Christopherově ulici – možná to byla MacDougalka –

jsem v tom světle lamp určitě přestavoval dobrej cíl.

 

Zrovna byl letní festival. Nebo

ňákej svátek. A náš byt

už byl blízko. Jenže jsem hloupej negr, a kromě

toho ne zas vyloženě černej.

A abych pravdu řek, tak pro mě

jsme byli všichni stejný – taloš či negr nebo žid.

A tohle taky přece nebyl Central Park.

Že jsem si byl nějak moc jistej? To si

pište! Ten světlej negr v novým sáčku

tam tehdá dostal pěknou nakládačku.

 

No jo - dost jsem se bál,

že někdo z nich by na mě moh vzít nůž.

Tak jsem to nový kvádro radši sundal a hodil přes hydrant.

A že bych se pak nějak tvrdě pral?

Spíš jako by se rvali oni mezi sebou. Život už

ty přičmoudlíky asi stačil zkoušet dost,

a tak si na mě prostě chtěli vylít zlost.

 

Ksicht zmalovanej, z nosu mi lije krev.

S tím olivovým sáčkem jsem měl ovšem kliku

a uchránil ho před kudlou i svejma slzama.

Pak jsem se domů těžce štrachal vzhůru čtyřma patrama.

Když jsem se předtím válel na chodníku,

vzpomínám, že čumilů tam kolem bylo velmi mnoho,

a jedna zřejmě máma od těch kluků

že na ně křičela: “Už dost, to stačí, nechte toho!“

Vlastně se houby stalo.

Jen lásky poznali ti hoši zřejmě hodně málo.

 

Já věděl, že mě zabít nechtěj asi –

jen si tak hrajou na tvrďasy.

Což každej mladej Američan zkouší rád.

Však měl bych vzít si z toho poučení:

jestli je láska takhle tvrdá, tak moc není

o co stát.

 

 

Hroznovníky

 

To plachtoví, jež naklání se k světlu,

znaveno plavbou mezi ostrovy,

ten škuner, který brázdí Karibik

 

na cestě k domovu, jako by Odyssea nesl

Egejským mořem zpátky domů;

ta touha otcovská i manželská

 

pod zkroucenými nakyslými hrozny

smilníka připomíná, který v každém skřeku racka

slyšel jméno Nausikaa.

 

Nikomu nevnese to v duši mír. Ta starobylá válka,

již zodpovědnost vede s posedlostí,

neskončí nikdy a je stále stejným hořem

 

od toho dne, kdy v Tróji zdechl plamen poslední –

obdobně tomu, kdo teď v sandálech po břehu míří domů,

jak tehdy plavci roky bloudícímu mořem,

 

ve kterém balvan slepým obrem vržený vytvořil mocný val,

z nějž potom zrodily se skvělé hexametry,

znaveně vrhané na břeh, vlna za vlnou.

 

V klasicích můžem nalézt útěchu. Však ne dost účinnou.

 

Mořské rákosí

 

Mnoho mých přátel už tu není.

Já ti obstarám nové, slibovala země.

Ne – spíše ty staré mi vrať ze zapomnění

a takové, jací byli, i s jejich omyly, přiveď je zpátky ke mně.

 

Dnes večer zní mi jejich hlasy

z hukotu mdlého příboje,

skrze hustého rákosí klasy.

 

Však neumím brouzdat listovím

hladiny zalité měsíčním svitem,

ba ani plout zasněným letem sovím

 

daleko od zemské tíže.

Ó země, přátel, co u sebe hostíš

je víc, než těch, k nimž naše láska má doposud blíže.

 

To mořské rákosí pod strmým útesem je stříbřitě zelené;

vídával jsem v něm oštěpy své víry,

však z toho, co ztraceno, vyrostlo cosi zkalené

 

rozumem v kámen, který vytrvale září

nedotčen měsíčním svitem dál, než je zoufalství,

a jako čeřivému větru se mu daří

 

skrze to rákosí nám vracet ty, jež stále milujem, z té kruté dáli

se všemi chybami, ne lepší – tak, jak jsme je znali.

 

Láska po lásce

 

Jednou přijde čas,

kdy s radostným pohnutím

pozdravíš sám sebe, přicházejícího

k tvým vlastním dveřím, v tvém vlastním zrcadle,

a přivítáte se úsměvem

 

a ty řekneš – posaď se. Jez.

A budeš ho zase milovat, toho cizího člověka, jímž jsi sám býval.

Nabídni mu víno. A chléb. A vrať své srdce

tam, kam patří, tomu cizímu člověku, jenž tě miluje

 

po celý tvůj život, kteréhos kvůli jakési jiné bytosti

přehlížel, který tě zná skrznaskrz.

Sundej je z poličky, ty milostné dopisy,

 

fotografie, zápisky plné zoufalství,

sloupni svůj vlastní obraz ze zrcadla.

Posaď se. Slastně vychutnávej život.

 

 

Zdroj: http://www.spisovatele.cz/derek-walcott

www.cbdb.cz/autor-16834-derek-walcott

http://cs.wikipedia.7val.com/wiki/Derek_Walcott

   www.literature-prize.com

 

 

 

 


Související články:
Toni Morrisonová (02.04.2013)
Nadine Gordimer (17.05.2011)
Octavio Paz (04.08.2010)
Camilo José Cela (04.07.2010)
NAGIB MAHFOUZ ABDELAZÍZ (18.05.2010)
Josif Brodskij (08.05.2010)
Wole Soyinka (02.03.2010)
Claude Eugène Henri Simon (30.01.2010)
Jaroslav Seifert (20.01.2010)
William Gerard Golding (10.12.2009)
Gabriel García Márquez (16.10.2009)
Elias Canetti (04.10.2009)
Czesław Miłosz (22.09.2009)
Odysseas Elytis (15.09.2009)
Isaac Bashevis Singer (08.09.2009)
Vicente Aleixandre (02.09.2009)
Saul Bellow (25.08.2009)
Eugenio Montale (19.08.2009)
Harry Martinson (11.08.2009)
Eyvind Olof Johnson (11.08.2009)
Patrick White (02.08.2009)
Heinrich Böll (14.07.2009)
Pablo Neruda (07.07.2009)
Alexandr Isajevič Solženicyn (02.07.2009)
Samuel Beckett (23.06.2009)
Jasunari Kawabata (17.06.2009)
Miguel Ángel Asturias (09.06.2009)
Nelly Sachsová (02.06.2009)
Šmuel Josef Agnon (02.06.2009)
Michail Alexandrovič Šolochov (26.05.2009)
Jean - Paul Sartre (19.05.2009)
Giorgos Seferis (13.05.2009)
John Steinbeck (05.05.2009)
Ivo Andrić (28.04.2009)
Saint - John Perse (21.04.2009)
Salvatore Quasimodo (14.04.2009)
Boris Pasternak (07.04.2009)
Albert Camus (31.03.2009)
Juan Ramón Jiménez (24.03.2009)
Halldór Kiljan Laxness (19.03.2009)
Ernest Hemingway (10.03.2009)
Winston S. Churchill (02.03.2009)
François Mauriac (17.02.2009)
Pär Lagerkvist (10.02.2009)
Bertrand Russell (03.02.2009)
William Faulkner (28.01.2009)
Thomas Stearns Eliot (19.01.2009)
André Gide (13.01.2009)
Hermann Hesse (06.01.2009)
Gabriela Mistralová (30.12.2008)
Johannes Vilhelm Jensen (23.12.2008)
Frans Eemil Sillanpää (16.12.2008)
Pearl Sydenstricker Bucková (09.12.2008)
Roger Martin du Gard (02.12.2008)
Eugene O'Neill (25.11.2008)
Luigi Pirandello (18.11.2008)
Ivan Alexejevič Bunin (10.11.2008)
John Galsworthy (04.11.2008)
Erik Axel Karlfeldt (28.10.2008)
Sinclair Lewis (21.10.2008)
Thomas Mann (14.10.2008)
Sigrid Undsetová (07.10.2008)
Henri Bergson (30.09.2008)
Grazia Deleddaová (23.09.2008)
George Bernard Shaw (16.09.2008)
Władysław Stanisław Reymont (10.09.2008)
William Buttler Yeats (02.09.2008)
Jacinto Benavente (26.08.2008)
Anatole France (19.08.2008)
Knut Hamsun (12.08.2008)
Carl Friederich Georg Spitteler (06.08.2008)
Henrik Pontoppidan (29.07.2008)
Karl Adoplh Gjellrup (29.07.2008)
Verner von Heidenstam (22.07.2008)
Romain Rolland (15.07.2008)
Rabíndranáth Thákur (08.07.2008)
Gerhart Hauptmann (01.07.2008)
Maurice Maeterlinck (24.06.2008)
Paul Heyse (17.06.2008)
Selma Lagerlöfová (10.06.2008)
Rudolf Eucken (27.05.2008)
Joseph Rudyard Kipling (20.05.2008)
Giosuè Carducci (13.05.2008)
Henryk Sienkiewicz (06.05.2008)
José Echegaray y Eizaguirre (29.04.2008)
Frédéric Mistral (29.04.2008)
Bjørnstjerne Bjørnson (22.04.2008)
Theodor Mommsen (15.04.2008)
Sully Prudhomme (08.04.2008)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!    Přidej komentář

 



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz