zajímavý názor na nové umění a musím přiznat že něco na něm bude...
jsem moc rád, že jsi zmínil Gothic II. ten skrývá ještě větší rozlehlost světa a to v datadisku TNoR, tuto hru hraji už pár let a nikdy mě neomrzela, jednotlivé úkoly můžu plnit pořád a nenudí mě, hrál jsem i Gothic I. a i to bylo úžasné, škoda, že se Pyraním nepovedla tolik trojka této série, ale i to má dobrou stránku - co podělali na trojce zkusí spravit na čtyřce, ted jsem měl na mysli technické chyby, co se týká rozlehlosti světa, kde se můžeme pohybovat s bezejmeným žoldákem, mágem nebo paldinem (ve trojce je i více možných povolání, třeba povstalec) je tato hra pro mě bezkonkurenční

Zaujalo to predevsim vyrokem "umění někdy přináší světy". V tom mas obrovskou pravdu. Obcas se dokazeme to takove miry vzit do onoho sveta, reps. az se s nim ztotoznit, ze to ma vliv i na nas skutecny zivot. Z knih jsem primo zapadla do Tolkienovy pentalogie a do Skifu (tos patrne necetl), z filmu pak jednoznacne do Matrix a do Nocni hlidky. Nektera takova "vcleneni" do jinych svetu mohou dokonce mit terapeuticky efekt.
Jen pocitacove hry nehraji - ani za nic se neposadim k pocitaci hrat. Zkouselo to moc lidi - ale nikdy.

i mě se nejvíc líbilo ono spojení o "umění, přinášejíci světy"
mám-li být upřímný, jsem velký fanda her na hrdiny a to nejen počítačových rpg (jak já se vyblbl u Baldurs Gate), ale především her deskových, nejvíc ze všeho asi DrD. Asi se nadá mluvit o umění jako takovém, protože člověk má k dispozici jen tužku, papír a kostky, ale v žádném filmu, v žádné hře, se mi nikdy nelíbil žádný svět tolik, jako světy které jsme si stvořili při hraní Dračího Doupěte.
Možná proto se mi nikdy nelíbil žádný film tolik, abych mohl říct, že byl lepší než kterákoli z mých oblíbených knížek. Film nebo hra mi totiž vždy předložila svět v jedné konkrétní podobě. A já si vždy představoval Saturnina, Bilba, desátníka Nóblhócha ze Zeměplochy a všechny ostatní trochu jinak, než režiséři.

Jo, Zbyni, Draci Doupe - to je fakt superhra (ostatne nemylim-li se vseobecne nadseni touto hrou vypuklo zhruba ve stejnem obdobi, jak nova vlna popularity Tolkiena)!

Tezko rici, co je a co neni umenim. I kdyz se divame na obycejny hokej, nekdo ho dokaze hrat jen jako sport, jine muzstvo ze sve zry udela hotovy umelecky zazitek. O gymnastice ci krasobrusleni ani nemluvim. Verim na to, ze sachy jsou vic umenim, nez sportem. A propos, vcera jsem cetla na www.mail.ru, ze se v Rusku na zakladnich skolach zavede misto cirkvi toliko vnucovaneho pravoslavi jiny predmet - zaklady sachu. -)

Kazdopadne Kuba nakousnul dobre tema.

Jo, jo, dračák jsem kdysi taky hodně hrál...