Napůl úvaha, napůl jen rešerše. Jako téma jsem si vybral radarovou základnu v Brdech.
Statistika je nejpravdivější
formou lži.
Statistika totiž nelže
v pravém slova smyslu, ale pravdu jen ukazuje z úhlů, které se, bez
dostatečné znalosti důvodů a důsledku, zdají pokřivené a klamné.
Jako typický příklad můžeme vzít
průměrný plat občana České republiky. Ačkoli se dle statistiky pohybuje okolo
dvaceti dvou tisíc, 65 % obyvatel si domů nosí méně. Naopak pokud statistika
tvrdí, že průměrná výška člověka je 175 cm a my provedeme průzkum, zjistíme, že
skutečně zhruba 50 % lidí je vyšších a 50 % zase nižších. Kde se tedy stala
chyba?
Problémem je, že statistika u
většiny svých výpočtů a analýz předpokládá tzv. normální rozdělení, které nám říká, že
průměrná hodnota je nejčastější, a čím víc jdeme do extrémů, tím je četnost nižší. Platí to například pro výšku. Lidí s cca 180 cm chodí po
naší vlasti nejvíce a extrémní hodnoty (výška přes 2,10 m, případně pod 1,50 m)
jsou velmi zřídké. Naopak pro platy platí rozdělení, kterému říkáme exponenciální . Nejčastější hodnoty
naměříme blízko některého z extrému, opačný extrém je ovšem tak výrazný,
že jakékoli výpočty silně ovlivní. Teď už tedy víme, jak tyto věco fungují. Co to má
společného s radarem?
Pokud chceme měřit jakousi
soudnost obyvatel České Republiky, jejich schopnost rozhodnout správně, je nám
jakákoli statistická metoda malá. Můžeme však měřit IQ, jakožto univerzální
hodnotu. I když samozřejmě neexistuje žádná závislost mezi zdravým názorem a IQ
zkoumaného subjektu, obecně platí, že čím vyšší IQ člověk má, tím lépe se
dokáže rozhodovat, tím více faktorů dokáže porovnávat a tím lépe dokáže
kriticky hodnotit daný problém.
Pro hodnoty IQ v lidské
populaci platí právě ono normální rozdělení. Nejvíce lidí dosahuje čísel
průměrných, čím vyšší (analogicky čím nižší), tím vzácnější. Proto, pokud by
opravdu bylo vypsáno referendum o umístění radaru na území ČR, je jisté, že
nejvíce hlasů by získal názor „průměrného
Čecha“. Jak takový průměrný Čech vypadá? Za nejlepší televizi považuje novu,
čte blesk, a Pavel Nedvěd je pro něj nesrovnatelně větší ikonou než Jaroslav
Seifert. Jan Hus má pro něj význam jen skrz to, že je kvůli němu státní svátek,
kdežto Jiří „AHA“ Krampol je uznávaná celebrita. Je tudíž žádoucí, aby někdo
takový rozhodoval o otázce tak složité, jako je národní bezpečnost?
Dalším faktorem je informovanost.
Plnou odpovědnost nese nejspíš česká vláda, ale stavba radaru a jeho provoz je
technicky vysoce odborná záležitost a bez znalosti příslušných faktů nelze
jednoznačně soudit, zda je škodlivý svému okolí, apod. Jsem si téměř jistý, že
člověk, který půjde volit své ano/ne, si nedá tu práci, aby četl dlouhé studie,
a proto dle mého nemůže ani objektivně rozhodnout.
Třetí věc, již ovšem považuji za
vysoce důležitou, je následující: Referendum
je výrazem pochybování o fungování demokracie. Tím, že jsme někomu dali ve
volbách svůj hlas, dali jsme mu mandát rozhodovat za nás. Když teď chceme
referendum, říkáme mu: o čem chceme, budeme si rozhodovat sami. Když nemáme
důvěru v ty, kteří za nás mají rozhodovat, nemůžeme se jim divit, když oni
ztrácí motivaci rozhodovat podle toho, co nám slíbili.
To jsou mé argumenty proti
referendu, ale čeká nás ještě část druhá – radar samotný.
Nedávno vyšel na serveru www.blisty.cz
článek s poněkud utopickým názvem Připravují se USA na preventivní jaderný
útok proti Rusku?. Shrnu stručně některá fakta, která autor předkládá (některé
věty jsou citovány):
USA v poslední době
rozšiřují svůj jaderný i jiný vojenský arsenál tempem, které je nejvyšší od dob
studené války. Vojenský materiál přemisťují na místa, která v 90. letech
opustily (lodě a ponorky operují u Ruského pobřeží poprvé od roku 1990). Toto
zbrojení je tak gigantické, že lze úspěšně pochybovat, že by sloužilo k „válce
s terorem“. Rusko se po 15 letech stává ekonomicky silným státem a snaží se
rozšířit svůj vliv do střední Asie a také více spolupracovat s Čínou. Rusko má dnes o 80% méně ponorek, o 39%
méně strategických bombardérů a o 58% méně balistických raket, než-li SSSR
v roce 1991. Úpadek ruského arzenálu je však ještě mnohem větší -
protože jen málo z toho, co Rusko stále ještě má, je použitelné. Pokud by
USA provedly preventivní útok na Ruské základny, pouze 10 – 15 ruských
pozemních raket (zem - zem) by tento útok přežilo, obdobně zdecimovány by jistě
byly i střely na ruských bombardérech a ponorkách. Americký první úder by byl
politicky nepřijatelný, pokud by hrozilo, že byť jediná raketa, v rámci
ruské nebo čínské odvety by mohla zasáhnout USA. Proto i z tohoto důvodu
budují Spojené státy intenzivně svoji protiraketovou obranu, která by měla být
schopna zlikvidovat přeživší zbytky ruských (a případně čínských) raket po
americkém prvním úderu. V této souvislosti je důležité, že 10 kusů
antiraket umístěných v Polsku není tak nízké číslo jak se zdá, protože by
nestálo proti „tisícům raket“, ale proti pouze několika „šťastně přeživším“
střelám. Ti, kteří výše uvedená fakta odmítají s tím, že USA „určitě
nikdy nepoužijí jaderné zbraně jako první a zcela jistě o tom ani neuvažují“,
jistě nevědí, že v současnosti odtajněné dokumenty Bílého domu z roku
1969 (mladší jsou ještě utajované), prokazují existenci celkem pěti plánů pro
vedení nukleární války, z nichž tři (sic!) byly založeny na preventivním a překvapujícím jaderném úderu Spojených států
proti SSSR.
Nyní zpátky k našemu radaru,
který se najednou může jevit v jiném světle, než jsme o něm smýšleli.
Anebo vlastně ne, napřed si povězme něco o teorii jistého pana Samuela Huntingtona. Kdo se kdy zajímal o
geopolitiku, určitě slyšel o Huntingtonově teorii Střetu civilizací. Když
ji Huntington psal, zuřila studená válka, navzdory čemuž byl ale svět bezpečným
místem. Žádné Čečensko, žádná Bosna, středoasijské republiky žily poklidným
životem pod pevnou vládou svých oligarchů a i severní Afriku jste mohli přejít
bez toho, aby vám nespokojený berber vrazil dýku do zad. Huntigton psal ve
zkratce toto: pokud skončí bipolátní rozdělení světa (USA kontra SSSR), dočkáme
se mnoha konfliktů na hranicích světů (západní křesťanský, ortodoxní křesťanský,
islámský, latinskoamerický, Čína, střed a východ Afriky, jižní Asie + další, z hlediska
globálu méně významné). V Huntingtonově době (studená válka) se tam
udržuje mír z toho prostého důvodu, že kdo by začal konflikt, riskuje
odplatu od jedné ze supervelmocí. Jak USA, tak SSSR si udržují své pozice a
„bojuje“ se v podstatě jen o střední východ, všude jinde jsou karty
rozdány.
Pak přišla léta devadesátá a
s nimi občanská válka v Jugoslávii, nespočet konfliktů na Kavkaze,
krize Afghánistánu a bojůvky v severní Africe (Somálsko a Súdán jsou
notoricky známé, málokdo ale ví, že v Alžírsku už více jak 10 zuří tichá
válka, stejně tak v Eritrey, Etiopii atd.)
Co z toho plyne? Jestli něco
přispěje k celosvětovému míru, té tolik otřepané frázi, tak je to existence
vyrovnaných sil. Americký radar má monitorovat území od Afriky po Rusko, ovšem
jediné státy v této výseči, které disponují zbraněmi, které by mohly
ohrozit USA, jsou Rusko, Izrael (klíčový spojenec USA na Blízkém východě),
Turecko (klíčový spojenec USA ve válce s Irákem) a možná Lybie (která usilovně
jedná o zrušení embarg, která ničí tamní ekonomiku už desítky let). Naproti
tomu Írán prokazatelně jadernými zbraněmi nedisponuje a jeho konvenční rakety
by nemohly USA ani v nejmenším ohrozit. Navíc si nedokáži představit, jek
pošetilý by někdo musel být, aby na Ameriku skutečně zaútočil.
Nemyslím si, že by skutečně
Amerika na Rusko zaútočila, ale pokud bude zřejmá její nadvláda (ke které
pomůže každá maličkost typu radaru a raketové základny někde ve střední
Evropě), může si klást na celosvětovém poli mnoho požadavků, které bude čím dál
těžší odmítat. Například Amerika je jedním z mála vyspělých států, který nepodepsal
kjótský protokol (a přitom největší znečišťovatel ovzduší a největší
spotřebitel energie per kapita), její vláda oficiálně zpochybňuje vědecký
výzkum na poli globálních změn klimatu apod. Ačkoli svým napadením Iráku USA porušily
hned několik ze základních stanov OSN, nikdo v této instituci se nad tím
nepozastavoval (přitom kdyby Benin napadl Togo, byl by z OSN vyloučen).
Můj důvod proč jsem proti radaru
je tedy ten, že mám obavy z přílišných mocenských ambic USA a, což myslím
každý uzná, každý monopol je špatný. Pakliže by to měl být monopol na mír, je
špatný dvojnásob.