Statistika je nejpravdivější formou lži.

Statistika totiž nelže v pravém slova smyslu, ale pravdu jen ukazuje z úhlů, které se, bez dostatečné znalosti důvodů a důsledku, zdají pokřivené a klamné.

Jako typický příklad můžeme vzít průměrný plat občana České republiky. Ačkoli se dle statistiky pohybuje okolo dvaceti dvou tisíc, 65 % obyvatel si domů nosí méně. Naopak pokud statistika tvrdí, že průměrná výška člověka je 175 cm a my provedeme průzkum, zjistíme, že skutečně zhruba 50 % lidí je vyšších a 50 % zase nižších. Kde se tedy stala chyba?

Problémem je, že statistika u většiny svých výpočtů a analýz předpokládá tzv. normální rozdělení, které nám říká, že průměrná hodnota je nejčastější, a čím víc jdeme do extrémů, tím je četnost nižší. Platí to například pro výšku. Lidí s cca 180 cm chodí po naší vlasti nejvíce a extrémní hodnoty (výška přes 2,10 m, případně pod 1,50 m) jsou velmi zřídké. Naopak pro platy platí rozdělení, kterému říkáme exponenciální . Nejčastější hodnoty naměříme blízko některého z extrému, opačný extrém je ovšem tak výrazný, že jakékoli výpočty silně ovlivní. Teď už tedy víme, jak tyto věco fungují. Co to má společného s radarem?

Pokud chceme měřit jakousi soudnost obyvatel České Republiky, jejich schopnost rozhodnout správně, je nám jakákoli statistická metoda malá. Můžeme však měřit IQ, jakožto univerzální hodnotu. I když samozřejmě neexistuje žádná závislost mezi zdravým názorem a IQ zkoumaného subjektu, obecně platí, že čím vyšší IQ člověk má, tím lépe se dokáže rozhodovat, tím více faktorů dokáže porovnávat a tím lépe dokáže kriticky hodnotit daný problém.

Pro hodnoty IQ v lidské populaci platí právě ono normální rozdělení. Nejvíce lidí dosahuje čísel průměrných, čím vyšší (analogicky čím nižší), tím vzácnější. Proto, pokud by opravdu bylo vypsáno referendum o umístění radaru na území ČR, je jisté, že nejvíce hlasů by získal názor „průměrného Čecha“. Jak takový průměrný Čech vypadá? Za nejlepší televizi považuje novu, čte blesk, a Pavel Nedvěd je pro něj nesrovnatelně větší ikonou než Jaroslav Seifert. Jan Hus má pro něj význam jen skrz to, že je kvůli němu státní svátek, kdežto Jiří „AHA“ Krampol je uznávaná celebrita. Je tudíž žádoucí, aby někdo takový rozhodoval o otázce tak složité, jako je národní bezpečnost?

Dalším faktorem je informovanost. Plnou odpovědnost nese nejspíš česká vláda, ale stavba radaru a jeho provoz je technicky vysoce odborná záležitost a bez znalosti příslušných faktů nelze jednoznačně soudit, zda je škodlivý svému okolí, apod. Jsem si téměř jistý, že člověk, který půjde volit své ano/ne, si nedá tu práci, aby četl dlouhé studie, a proto dle mého nemůže ani objektivně rozhodnout.

Třetí věc, již ovšem považuji za vysoce důležitou, je následující: Referendum je výrazem pochybování o fungování demokracie. Tím, že jsme někomu dali ve volbách svůj hlas, dali jsme mu mandát rozhodovat za nás. Když teď chceme referendum, říkáme mu: o čem chceme, budeme si rozhodovat sami. Když nemáme důvěru v ty, kteří za nás mají rozhodovat, nemůžeme se jim divit, když oni ztrácí motivaci rozhodovat podle toho, co nám slíbili.

To jsou mé argumenty proti referendu, ale čeká nás ještě část druhá – radar samotný.

Nedávno vyšel na serveru www.blisty.cz článek s poněkud utopickým názvem Připravují se USA na preventivní jaderný útok proti Rusku?. Shrnu stručně některá fakta, která autor předkládá (některé věty jsou citovány):

USA v poslední době rozšiřují svůj jaderný i jiný vojenský arsenál tempem, které je nejvyšší od dob studené války. Vojenský materiál přemisťují na místa, která v 90. letech opustily (lodě a ponorky operují u Ruského pobřeží poprvé od roku 1990). Toto zbrojení je tak gigantické, že lze úspěšně pochybovat, že by sloužilo k „válce s terorem“. Rusko se po 15 letech stává ekonomicky silným státem a snaží se rozšířit svůj vliv do střední Asie a také více spolupracovat s Čínou. Rusko má dnes o 80% méně ponorek, o 39% méně strategických bombardérů a o 58% méně balistických raket, než-li SSSR v roce 1991. Úpadek ruského arzenálu je však ještě mnohem větší - protože jen málo z toho, co Rusko stále ještě má, je použitelné. Pokud by USA provedly preventivní útok na Ruské základny, pouze 10 – 15 ruských pozemních raket (zem - zem) by tento útok přežilo, obdobně zdecimovány by jistě byly i střely na ruských bombardérech a ponorkách. Americký první úder by byl politicky nepřijatelný, pokud by hrozilo, že byť jediná raketa, v rámci ruské nebo čínské odvety by mohla zasáhnout USA. Proto i z tohoto důvodu budují Spojené státy intenzivně svoji protiraketovou obranu, která by měla být schopna zlikvidovat přeživší zbytky ruských (a případně čínských) raket po americkém prvním úderu. V této souvislosti je důležité, že 10 kusů antiraket umístěných v Polsku není tak nízké číslo jak se zdá, protože by nestálo proti „tisícům raket“, ale proti pouze několika „šťastně přeživším“ střelám. Ti, kteří výše uvedená fakta odmítají s tím, že USA „určitě nikdy nepoužijí jaderné zbraně jako první a zcela jistě o tom ani neuvažují“, jistě nevědí, že v současnosti odtajněné dokumenty Bílého domu z roku 1969 (mladší jsou ještě utajované), prokazují existenci celkem pěti plánů pro vedení nukleární války, z nichž tři (sic!) byly založeny na preventivním a překvapujícím jaderném úderu Spojených států proti SSSR.

Nyní zpátky k našemu radaru, který se najednou může jevit v jiném světle, než jsme o něm smýšleli. Anebo vlastně ne, napřed si povězme něco o teorii jistého pana Samuela Huntingtona. Kdo se kdy zajímal o geopolitiku, určitě slyšel o Huntingtonově teorii Střetu civilizací. Když ji Huntington psal, zuřila studená válka, navzdory čemuž byl ale svět bezpečným místem. Žádné Čečensko, žádná Bosna, středoasijské republiky žily poklidným životem pod pevnou vládou svých oligarchů a i severní Afriku jste mohli přejít bez toho, aby vám nespokojený berber vrazil dýku do zad. Huntigton psal ve zkratce toto: pokud skončí bipolátní rozdělení světa (USA kontra SSSR), dočkáme se mnoha konfliktů na hranicích světů (západní křesťanský, ortodoxní křesťanský, islámský, latinskoamerický, Čína, střed a východ Afriky, jižní Asie + další, z hlediska globálu méně významné). V Huntingtonově době (studená válka) se tam udržuje mír z toho prostého důvodu, že kdo by začal konflikt, riskuje odplatu od jedné ze supervelmocí. Jak USA, tak SSSR si udržují své pozice a „bojuje“ se v podstatě jen o střední východ, všude jinde jsou karty rozdány.

Pak přišla léta devadesátá a s nimi občanská válka v Jugoslávii, nespočet konfliktů na Kavkaze, krize Afghánistánu a bojůvky v severní Africe (Somálsko a Súdán jsou notoricky známé, málokdo ale ví, že v Alžírsku už více jak 10 zuří tichá válka, stejně tak v Eritrey, Etiopii atd.)

Co z toho plyne? Jestli něco přispěje k celosvětovému míru, té tolik otřepané frázi, tak je to existence vyrovnaných sil. Americký radar má monitorovat území od Afriky po Rusko, ovšem jediné státy v této výseči, které disponují zbraněmi, které by mohly ohrozit USA, jsou Rusko, Izrael (klíčový spojenec USA na Blízkém východě), Turecko (klíčový spojenec USA ve válce s Irákem) a možná Lybie (která usilovně jedná o zrušení embarg, která ničí tamní ekonomiku už desítky let). Naproti tomu Írán prokazatelně jadernými zbraněmi nedisponuje a jeho konvenční rakety by nemohly USA ani v nejmenším ohrozit. Navíc si nedokáži představit, jek pošetilý by někdo musel být, aby na Ameriku skutečně zaútočil.

Nemyslím si, že by skutečně Amerika na Rusko zaútočila, ale pokud bude zřejmá její nadvláda (ke které pomůže každá maličkost typu radaru a raketové základny někde ve střední Evropě), může si klást na celosvětovém poli mnoho požadavků, které bude čím dál těžší odmítat. Například Amerika je jedním z mála vyspělých států, který nepodepsal kjótský protokol (a přitom největší znečišťovatel ovzduší a největší spotřebitel energie per kapita), její vláda oficiálně zpochybňuje vědecký výzkum na poli globálních změn klimatu apod. Ačkoli svým napadením Iráku USA porušily hned několik ze základních stanov OSN, nikdo v této instituci se nad tím nepozastavoval (přitom kdyby Benin napadl Togo, byl by z OSN vyloučen).

Můj důvod proč jsem proti radaru je tedy ten, že mám obavy z přílišných mocenských ambic USA a, což myslím každý uzná, každý monopol je špatný. Pakliže by to měl být monopol na mír, je špatný dvojnásob.