Zamyšlení nad vývojem československé hudební scény za posledních 25 let...
Erika zapla lampu svého domovního stolu bez zásuvek.
V pokoji bez oken, s postelí bez nohou, šatníkem s přehozenými
novinami. Ve zkříženém postoji s čelem opřeným o horní futra si rozepla
blůzu. Vytáhla jedno z ramínek a zaostřila na titulní stranu.
Marta Kubišová se odmlčela ve filmu mladého režiséra Fera
Feniče.
Erika si zaháčila vlasy o uši a začala se prodírat
poházenými kotouči. Navinula cívku a spustila magnetofon na nejnižší hlasitost.
Několikrát slepovaná Tajga Blues. Strčila si kolena pod tričko, opřela se o zeď
a v tříminutových intervalech přetáčela pásek zpět. Cítila se svobodně,
ale hlavně potají.
Zuzka sledovala pár minut hodiny, než se rozhoupala
k tomu, zda je ještě vhodná doba na koupel. Třicet sedm minut po půlnoci.
Oddechla a zvedla se. Cestou se zastavila u obrazu dvou postav na podvečerním
nádraží. Nakreslila jí ho Rút. Dnes by bylo naprosto nereálné, aby něco
namalovala a ještě jí to věnovala. „Robert je můj nový život, co bylo předtím,
to si nechci připomínat." Snad se jí to v palici někdy srovná, pomyslela
si. Sundala si brýle, svlékla se a zaváhala, jestli nezkusit koupel se
zhasnutým světlem. Usmála se a sáhla po vypínači. Okolní černota se prosvětlila
a Zuzka začala napouštět vanu. Provířila vodu, ucpala si nos a ponořila celý
obličej.
Vydali Mertu, něco se děje, problesklo jí, když se vynořila
a rychle se nadechovala. Snad to není jen takový nádech, se kterým musíme
vydržet dalších 20 let. Ale je to nádhera, že nad stejnými věcmi přemýšlí
spousta jiných lidí. Jen poznat, kteří - ve spleti slídilů.
V ČST PRAHA skáče Vondráčková a na Hvězdě hrají Dva
roky prázdnin.
>>> dnes
V ČT skáče Vondráčková a na Radiožurnálu hrají Hej pane
disžokej.
Normalizační kultura stále prosperuje. Vždyť její odchovanci
jsou a ještě dlouho budou majoritním posluchačem. Učitelka občanské výchovy
v hodině kroutí hlavou při zjištění, že se nikdo nedíval na včerejší
Televizní noviny. „Vy nesledujete televizi? Aktuální dění? Vás to nezajímá?"
Zuzčiny i Eričiny děti nekončí den v 19:00 Událostmi ČT
a filmem ve 20:00. Televizní a rozhlasová debilizace se rozrostla do nevídaných
rozměrů, proto ji nahrazuje Youtube, kolující kopie filmů a hudebních alb. Jsou
zvyklé na samizdaty, jenže i dnes jsou trestné.
Písničkářům
komunistický režim k popularitě spíše přispěl, jednou za čas jsme se
dokonce mohli dočkat jejich alba, které se vyrábělo v desetitisícových
nákladech. Supraphon stále žije z totalitních záznamů i tehdy proslavených
umělců a lidé tleskají dokonce za to, že ještě žijí. Dlouho to tak přeci
fungovat nemůže. Přijde nějaká změna? Zvednou občané ČR zadnici a půjdou se
podívat na koncert nového uskupení? Jistě, ale až zemi zase zavládne totalita a
žádná jiná alternativa zábavy nebude. A taky nepůjde tak o prachy a umělci
budou za možnost odehrát koncert v kulturáku rádi. Pak možná bude vstupné
zase 30 korun a studenti ho budou moci zaplatit.
