.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30    

 .: Online
Stránku si právě čte 23 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Kafe s Arthurem a Friedrichem
(ze dne 16.09.2009, autor článku: Jakub Raida)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Kafe s Arthurem a Friedrichem
Bude to krátké, nebojte se. :)


Schopenhauer a Nietzsche se často staví do jedné linie jako inspirátor a inspirovaný, nicméně nutno podotknout, že to, co říkal Nietzsche bylo vlastně skoro opačné tomu, co tvrdil Schopenhauer. Resp., abych byl přesnější, bylo to opačné, co do postoje. K metafyzické podstatě světa zaujali poměrně podobného stanoviska a tady by se i dalo říct, že Nietzsche byl svým předchůdcem inspirován, ale zatímco Schopenhauer toto pronášel naříkaje, Nietzsche si v tom liboval.

Šlo o vůli či život, chceme-li, kterážto je jedinou podstatou a hybnou sílu světa, ba co víc, je světem samým. U Schopenhauera byla na počátku jakéhosi metačasu vůle – vůle a nic (naskýtá se otázka „nebyl snad krom vůle ještě ten metačas?“ – k té ale snad později). Jelikož však tím základním, co je typické pro vůli, je objektivizace či sebeprosazení, tak se vůle začala „objektivizovat“. V čase a prostoru, mnohostí jsoucen (to, že jsoucno nesplývá z jinými je tím, že se jim „vytrhlo“, postavilo na své nohy a „objektivizovalo“ – srovnejme s novoplatónským vycházením, s „tolma“ jako hříšnou touhou po sebeprozasení, ale v neposlední řadě také tolik z Schopenhauerovy strany kritizovaným hegelianismem). My, lidé a vnímající bytosti vůbec, jsme pak nejvyšší formou objektivizace, tím nejvzdálenějším od čisté vůle, byť jsme stále její součástí – jsme „představa“, tedy „čití“. Zde může leckdo mít problém s tím, že se Schopenhauer ani příliš neobtěžuje vysvětlovat individualitu – pro znalé alespoň základů hinduismu je však jeho příměr k „Májině závoji“ dostatečně uchopitelný. Jednoduše – individualita je klam daný opět objektivizací. Mimo jiné proto také říká Schopenhauer, že smrt jednoduše neexistuje nebo alespoň ne jako něco, co by nás mohlo osvobodit.

A to jsme již u osvobození. Pro Schopenhauera totiž je vůle zároveň utrpením. Po orientálním způsobu (připomeňme čtyři vznešené pravdy buddhistů) říká, že neustálé chtění, směřování a touha po sebeprosazení jsou utrpením a proti tomu se dá obrátit jediným způsobem – popřením vůle, ukončením našeho „objektivizačního pohybu“ – šanci viděl ve filosofii, umění, nirváně. Jeho cestu by Nietzsche dost možná nazval „reakční“ či „apollinskou“ a vysmál by se ji, přičemž by namítl, proč nazývat utrpením něco, co nám je přirozené, proč se přirozenosti stavět a řekl by, že právě v té objektivizaci, ve vůli k žití a boji je ta správná cesta.

Pro oba z filosofů mluví mnohé. U Schopenhauera bychom mohli říct, byť on sám to neřekl nikdy, že staví-li se proti vůli, pak vlastně stále volně – je totiž součástí vůle a snaží se opět „proti něčemu vymezit“ – teď vůli. Nutně tedy musíme říct, že vůle si v sobě nese spor a autodestrukci a že celý vesmír je o boji vůle proti sobě samotné. Abych tak tedy sloučil úvahy obou filosofů a spojil se se svými myšlenkami – zdá se být jedno, zda půjdeme ve šlépějích Apollóna či Dionýsa, zda budeme „akční“ či „reakční“ a zda se vůli postavíme nebo ji naopak přijmeme, jak to jen půjde. Obojí bude ve shodě s přirozeností a zdá se, že vůbec nevadí, že jsou přirozené opačné věci, protože jak bylo řečeno, podstatou vůle je spor, koexistence protikladů v jednom universu.

Máme volbu, kterým směrem chceme kráčet, víme proč a přinejmenším dva velcí filosofové přímo o těchto cestách krásně psali. Není to skvělé?


 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz