Snad celý svět znal jméno Freddie Mercury. Zpěvák legendární skupiny Queen. Jeho desek se prodalo na milióny. Topil se v penězích, měl spoustu fanoušků, přátel a milenců. Ale přesto byl sám. O své minulosti nikdy nemluvil, ani s kamarády - muzikanty ze skupiny. Byl uzavřený, plachý... Zemřel 24. listopadu 1991 v 45 letech. Den před svou smrtí oznámil světu, že trpí nevyléčitelnou nemocí - AIDS. Teprve pět let po jeho smrti se lidé začali pomalu dozvídat podrobnosti z jeho života.

Farookh Bulsara se narodil v září 1946 na Zanzibaru. Pyšní rodiče Jer a Bomi Bulsarovi se tam pár let předtím přestěhovali z indické Bombaje. Oba věřili v proroka Zarathustru. Jejich syn prožil nádherné dětství na bílých plážích ostrova. Matka mu každý večer vyprávěla orientální pohádky.

Farookh si žil jako princ ze Zanzibaru až do dne, kdy se rodiče rozhodli, že ho pošlou do renomovaného, ale přísně vedeného chlapeckého internátu St. Peter`s. Zařízení se nacházelo blízko Bombaje a malý Farookh mohl jezdit domů jen jednou za rok na měsíční pobyt.Hoch se rodičům stále více odcizoval. Tehdy se také z Farookha stal "Freddie", jak ho nazývali spolužáci. Ve 14 letech objevil tři věci, které měly předurčit celou jeho životní dráhu: hudební talent, klavír a homosexualitu.
          Možná, že postrádal dívčí společnost ve škole. Nebo za to mohl spolužák, o tři roky starší a zkušenější, který ho svedl.Mnohem později o příhodě prozradil: "S tímto chlapcem jsem se necítil v posteli špatně, i když jsem neměl dosud žádné zkušenosti se ženou. Ptal jsem se sám sebe, jestli jsou ženy schopny mě také tak vzrušit."
Později zjistil, že nikoliv. To ho však ještě více vzdálilo rodičům. Bulsarovi by nikdy s jeho sexuální orientací nesouhlasili. A tak Freddie držel jazyk za
zuby. Jedinou přítelkyní a důvěrnicí byla Mary Austin, která byla považována za jeho partnerku, ačkoliv rodiče nikdy nepochopili, proč si ji nechce vzít. A jeho milenec Jim Hutton, se kterým sdílel Mercury ložnici, byl v jejich očích jen kamarád.
Ještě v internátní škole založil první skupinu Hectics.
          Roku 1964 se Bulsarovi odstěhovali do anglického Kensingtonu, kde se dal Freddie zapsat na Isleworth Polytechnics, kde chtěl studovat výtvarné umění. Nakonec vystudoval Ealing College of Art, kde roku 1969 dostal diplom v oblasti grafiky.
          Jeho hudebním idolem byl tehdy Jimmy Hendrix a o přestávkách ho napodoboval s pravítkem v ruce namísto mikrofonu.Bývalí kamarádi ze školy se později přiznali, že pak na něj obvykle křičeli: "Posaď se Bulsaro, blázne", nebo "sedni si Freddie, nikdy nebudeš slavný".Nejslavnější zpěvák všech dob byl tehdy pouze stydlivým studentem, kterého se rozpustilí kolegové snažili umlčet a protože se na škole přátelil s Timem Staffelem, brzy se stal členem Timovy formace Smile. Skupina SMILE se záhy rozešla, protože se nedočkavý T.Staffel vydal vlastní cestou, ale ambiciózní May a slávychtivý Taylor to nevzdali. Zeptali se Farrokha Bulsary zda by se nechtěl přidat.V ten čas se Freddie živil prodejem obrazů studentů školy a později prodával oblečení na tržišti v Kensingtonu.
         

V dubnu 1970 společně s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem založil Queen. Tyto čtyři různé osobnosti byly předurčeny k tomu, aby společně vytvořily něco nadprůměrného. Jejich inteligence, všestrannost a obrovský talent stejně jako tvrdá práce z nich udělaly jednu z nejoriginálnějších rockových skupin všech dob.
          První koncert skupiny se uskutečnil v Londýně 19. února 1971 a 13. července 1973 vyšlo první LPčko pojmenované jen názvem skupiny. Už druhé LP ,které vyšlo v březnu 1974, se stalo 5. nejprodávanějším albem v Británii a další album (Sheer Heart Attack - listopad 1974) bylo dokonce druhé.
21.11.1975 vyšlo LP A Night at The Opera se skladbou Bohemian Rhapsody, ve které byly nahrány sbory postupným navršením 180 hlasů a kytara potom působí jako zvuk orchestru. O 10 dnů později se singl Bohemian Rhapsody dostal na 1. místo britské hitparády, kterou vedl celých 9 týdnů. (Podruhé se tak stalo po Mercuryho smrti v r. 1991 a výtěžek z prodeje byl věnován na výzkum léčení nemoci AIDS).      

 Na počátku 80. let si extravagantní Freddie přestal lakovat nehty na černo, oblékat se do saténu, a nechal si narůst knírek, ale výstřední obleky střídal dál.
30.6.1980 vyšlo LP The Game, které se stalo nejprodávanějším albem v USA.
13.7.1985  proběhlo dvacetiminutové vystoupení Queen na londýnském koncertě Live Aid,
který přenášelo 12 satelitů pro 1,6 miliard TV diváků na celém světě. Na koncertu vystoupili i Paul McCartney, Eric Clapton, David Bowie, Madonna, U2, Who, Sting a další hvězdy hudebního nebe.

         

Kolem roku 1989 se začalo veřejně spekulovat o Mercuryho špatném zdravotním stavu. Fyzicky i psychicky unavený Freddie ještě natočil se skupinou album Innuendo (únor 1991) - 1. v Británii a 30. v USA.Teprve den před svou smrtí oznámil světu,že trpí nevyléčitelnou nemocí - AIDS. Stal se nejslavnější obětí této nemoci a jeho smrt upozornila na aktuální  hrozbu a  rychle se šířící epidemii.
24. 11 1991 - kolem 19.00 umírá Freddie Mercury, nakažený virem HIV, na zápal plic.
O 3 dny později se konal pohřeb pro nejbližší přátele v krematoriu West London.
Po jeho smrti se sešli všichni světoví rockeři, aby mu vzdali hold. Tato jejich koncentrace najednou ukázala celému světu jeho skutečnou hodnotu, protože celá světová hudební elita nebyla dostačující, aby nahradila jednoho Freddie Mercuryho.
Po Freddieho smrtí přestala skupina Queen existovat. John Deacon se roku 1992 vyjádřil krátce a jasně: "Co se týká nás, je konec. Není žádný důvod k tomu, abychom pokračovali dál. Freddieho nelze nahradit."
20. 4. 1992  se ve stadionu ve Wembley  konal ceremoniál pro uctění památky Freddie Mercuryho pro více než miliardu TV diváků.
Roku 1995 – vychází poslední album čtveřice, nazvané  Made In Heaven ( Uděláno v nebi)  s několika vokálními záznamy, natočenými před Freddieho nečekanou smrtí.

FREDDIE JAKO ČLOVĚK :

Nesčetné byly masky za kterými se schovával Freddie Mercury. S jakou osobou byste se ovšem setkali, kdyby i ta poslední maska byla odstraněna? Jaká byla podstata tohoto člověka? Předáme zde slovo lidem, kteří mu byli blízcí, kteří ho znali i v každodenním životě a jsou tudíž oprávněni mluvit o něm jako o člověku.

"Ve skutečnosti nikdo Freddieho neznal. Byl plachý, jemný a laskavý. Nikdy nebyl tím, co hrál na podiu."

                                                                                                              Roger Taylor

"Freddie byl hrozně milý, starostlivý a šlechetný. V soukromí to byl pravý opak té vyzývavé a provokující hvězdy. Byl nesmírně ohleduplný. Jeho šlechetnost se netýkala jenom nejbližších přátel a spolupracovníků. Z jeho laskavosti měli často užitek i jemu naprosto neznámí lidé. Měl rád běžné, normální lidi. Na jevišti byl oslňující, povýšený, vyzývavý, ale v soukromí velmi, velmi lidský."

Dave Clark, kamarád, který se jediný ocitl vedle něj v okamžiku smrti

"Freddie byl v podstatě velmi romantický člověk. Často předváděl jak je silný a drsný, ale to nebylo jeho pravé já. Byl hodný, něžný a velmi lidský. A věděl, co je správné a co ne. Pomohl tolika lidem, nebyla v něm ani jiskřička špatnosti."

Barbara Valentin, kamarádka z Mnichova

"Nejvíc mě na něm přitahovala jeho skromnost. Spousta lidí z popu si hraje na hvězdy prostě pořád, ale to Freddie nikdy nedělal. I když tu teď s vámi mluvím, mám pořád před očima jeho milou tvář, jak se ptá, jestli mě skutečně nějak neobtěžuje, jestli se mi líbila jeho deska a tak. Nikdy nepovažoval za samozřejmé, že by ho měli všichni obskakovat a nikdy nedával svou slávu najevo.
Freddie byl strašně lidský. Byl velmi vstřícný a chtěl, aby ho někdo měl rád. Zapůsobil na všechny - dokonce i na ty, co lidi nesnášeli. Spousta lidí se mi svěřila, že homosexuály nenáviděla, ale po setkání s Freddiem je to úplně přešlo. Byla to silná osobnost, která skutečně uměla lidi očarovat, ale v tom dobrém smyslu. Obrovská osobnost."

Tony Pike, majitel hotelu na Ibize, kde Freddie trávil prázdniny posledních 7 let života

"Může se zdát podivné, ale jedná z věcí, které si lidé nikdy neuvědomili, je, že to byl neuvěřitelně skromný a stydlivý člověk.
Freddie býval rád zamilovaný. Ve své nejlepší době psával písně velmi rychle, ale když se zamiloval, šlo mu to ještě rychleji. Když byl v depresi, nedokázal by napsat vůbec nic, a taky neznáme žádné skutečně smutné písně Queen. Dokonce ani ty dojímavé balady nejsou smutné. I když hodně lidí tvrdí, že slova písně "The Show Must Go On" jsou dost strašidelná, myslím, že i to je velmi optimistická a pozitivní písnička."

Reinhold Mack, bývalý producent Queen

"Neříkalo se mu F. Mercury jen tak pro nic za nic, protože byl skutečně plný rtuti. Jako herec používal všechny prostředky. Byl velmi sebejistý a taky velmi výbušný. Byl taky perfekcionista, který chtěl, aby všechno bylo dokonalé.
Když nebyl Freddie na jevišti, byl velmi skromný a skoro stydlivý. Byl překvapivě drobný a zranitelný."

Mike Hodgers, režisér filmu "Flash Gordon"

Bylo by možné ještě dlouho uvádět myšlenky lidí, kteří měli to štěstí poznat pravou tvář Freddie Mercuryho. O tom, že se opravdu jedná o pravou tvář svědčí fakt, že tolik rozdílných lidí použilo stejná slova, když se pokusili vystihnout podstatu Freddieho osobnosti.
Samotný Freddie o sobě nemluvil skoro nikdy, obzvlášť ne o svém dětství a sexuálním zaměření. Nikdy se veřejně nedeklaroval homosexuálem, protože jako velice jemnocitný člověk respektoval pravidlo, že se o nejintimnějších věcech nemá mluvit.
Příliš osobní otázky nonšalantně odbýval lakonickými, položertovnými, poloironickými odpověďmi. Bylo skoro nemožné dělat s ním rozhovor klasickým způsobem.

Novinář TONY BRAINSBY sledoval skupinu Queen od jejich začátků. O Freddiem řekl:
"Rozuměl celé té (novinářské) hře. Nechtěl se nechat zevšednět. Taky nechtěl, aby se veškerá pozornost soustředila jen na něho a zbytek skupiny by stál ve stínu. Zdůrazňoval, že jejich skupinu netvoří Freddie Mercury a jeho tříčlenný doprovod, ale čtyři rovnocenní partneři. A taky se mu to dařilo. Velmi lehce se z Queen mohl stát Freddie a spol. Ale vždycky se na ně pohlíželo jako na skupinu."

Brainsby si všiml také další zvláštnosti:
"Jednu věc jsem nikdy nedokázal pochopit", řekl, "už od svých prvopočátků za sebou táhli obrovské množství lidí, a nebyli to jenom jejich vrstevníci. V publiku jste mohli vidět i matky a babičky. A tenhle druh diváků, když jste začínající, trochu uhlazenější verze heavy metalové skupiny, to je skutečně nepochopitelné. Je zarážející, jak si od prvních tónů získali takový zástup příznivců."

Další novinář PHIL SYMENS zastával stejný názor jako Brainsby, že Freddie nerad poskytoval rozhovory proto, že "v podstatě věřil, že hudba už to všechno řekla sama, a navíc, měl rád své soukromí".

RICK SKY ve své knize o F. Mercurym napsal:
"Když se Freddie vyřádil na svých oslavách, vrátil se k soukromému životu, kde byl velmi tichý a plachý. A právě tu plachost si mnoho lidí nikdy neuvědomovalo, protože ji skrýval za svou oslňující veřejnou maskou. Býval plachý hlavně ve společnosti lidí, které neznal. Vždycky jsem měl pocit, že musí toho druhého napřed poznat, než se s ním začne bavit. Ale jakmile vás poznal, byl to výborný přítel. Měl kolem sebe kroužek hodně blízkých lidí, a ty si zval k sobě domů. Oddanosti si nesmírně vážil. A když někdo z toho kroužku někdy prodal příběhy o jeho životě, nesmírně mu to ublížilo. Věřil, že když vás pustil do svého života, má právo očekávat, že budete jeho soukromí respektovat."

Freddie si respekt absolutně zaslouží a nás nenechal bez odpovědí - všechny se nacházejí v jeho písních. Píseň Show Must Go On, tedy – Šou musí pokračovat je jedna z nejkrásnějších písní vůbec. Freddie ji zazpíval až v závěru svého života, kdy podléhal své chorobě, a to ji v mých očích dělá ještě intenzivnější. V ní obsažené myšlenky mluví samy za sebe. Byl by to dobrý epitaf.

Odpočívej v pokoji Freddie…