Příroda je jako kouzelná studna, čím více z ní budeme získávat znalostí a prospěchu, tím více nám zbude pro budoucnost ( Edward O. Wilson 1995).
Biodiverzita“ znamená variabilitu všech
žijících organismů včetně, mezi jiným, suchozemských, mořských a jiných
vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí;
zahrnuje různorodost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy
Existuje
spousta definicí biodiverzity neb se jedná o složitý víceúrovňový jev.
Krátce řečeno „biodiverzita je naše největší a nejméně doceňované
bohatství“.
Rozlišujeme tři úrovně biodiverzity“:
- genetickou ( genová variabilita v rámci populace, nebo celého druhu)
- druhovou ( rozmanitost na úrovni druhu )
- ekosystémovou ( rozmanitost na úrovni společenstev a ekosystému )
Jak
biologická rozmanitost vzniká? Vzniká evolucí, která může probíhat
dvěma způsoby. V prvním případě si můžeme představit motýla s modrými
křídly, který se vývojem přemění v nový druh motýla s křídly fialovými.
Evoluce proběhla,ale výsledkem je jen jeden druh motýla. V druhém
případě se motýl s modrými křídly může rozdělit do tří druhů z nichž
jeden má křídla fialová, druhý červená a třetí žlutá. V případě prvního
modrého motýla nastala vertikální změna bez speciace. Druhý modrý motýl
prošel vertikální změnou spojenou se speciací. Dalo by se říci, že
většina biologické rozmanitosti je vedlejším produktem evoluce.
Toto
je jen nástin vzniku biologické rozmanitosti, spíše bych se zmínil o
základních předpokladech biologické rozmanitosti. Jež jsou:
- dostatečná početnost jednotlivých populací umožňující genetickou diverzitu,
- členitost terénu a různorodost biotického prostředí,
- četnost hranic mezi jednotlivými typy cenou,
- podmínky umožňující radiační a speciační evoluci,
- existující biodiverzita podporuje svůj vlastní nárůst s ekologickou vazbou mezi
jednotlivými složkami organismů navzájem.
Jak
jsem již zmínil, jo to jen náhled do nádherných tajů , evoluční
biologie, vzniku nových druhů,vztahu mezi jednotlivými složkami atd.,
v tomto příspěvku bych se chtěl spíše zmínit o ohroženosti této
rozmanitosti, o nutnosti chránit život v biosféře a o přírodní etice
z hlediska ochrany rozmanitosti života.
Známe naši biosféru?
V dnešní
moderní době, bychom mohli nabýt dojmu, že svět je již úplně
prozkoumán. Skutečně již byla pojmenována téměř všechna pohoří a řeky,
byl zmapován celý povrch Země a prozkoumáno pobřeží v celé délce.
Pronikli jsme do nejhlubších oceánských příkopů i do atmosféry, kterou
jsem chemicky analyzovali. Planeta je nepřetržitě pozorována u umělých
družic a poslední panenský kontent, Antarktida, se stala výzkumnou
stanicí a výletním místem pro bohaté turisty. Biosféra ale zůstává
nepoznaná.
Bylo poznáno asi 1,75 milionu druhů, celkový počet žijících druhů je ale odhadován někde mezi 10 a 50 miliony, nikdo neví, který z krajních odhadů je pravděpodobnější.
Vědci
by měli rozšířit výzkumné fronty, a dokončit mapovaní biosféry, kterou
zahájil Linné. Nejpádnější důvod spočívá v tom, že na rozdíl od
ostatních oblastí vědy je studium biodiverzity omezeno časem.
Biologické druhy mizí stále rychleji následkem lidské činnosti,
především ničením oblastí výskytu, ale také znečišťováním prostředí a
zavlečením exotických druhů do zbývajicích ekosystémů. Je určitý
předpoklad, že do roku 2020 vyhyne asi jedna pětina druhů rostlin a
živočichů, pokud nebudou učiněny účinnější kroky na její záchranu.
Proč by nás to mělo vzrušovat?
Divoká příroda má svou vlastní hodnotu a nepotřebuje další ospravedlnění své existence.
Ale
proč by…? Protože, ztratíme nové zdroje vědeckého poznání. Bude ničeno
ohromné, dosud nevyužité biologické bohatství. Nikdy se neobjeví řada
nových léků, plodin, výrobků ze dřeva a vlákniny, metod pro obnovu půdy
a dalších pro člověka užitečných věcí. Někteří lidé s oblibou mávnou
rukou nad nějakou bylinkou či broukem. Zapomínají při tom, že málo
známý motýlek z Latinské Ameriky zachránil Australské pastviny
zarůstající kaktusem, že z růžového barvínku z Madagaskaru byl
připraven lék proti Hodgkinově nemoci a dětské lymfatické leukémii a
z kůry pacifického tisu, lék proti rakovině vaječníku a prsu, že ze
slin pijavek byl získán antikoagulant hirudin, jež se používá při
stavech, kdy je srážení krve nebezpečné (hemeroidy, trombózy..) atd.
Objevem podobných látek se možnosti pouze otevírají.
Stejně
možné je využití divokých rostlin jako potravy. Na světové trhy se
dostane jen nepatrná část ekonomicky využitelných druhů. V celé
historii lidé pěstovali nebo sbírali jako potravu zhruba 7000 druhů,
ale dvacet z nich poskytuje 90 procent veškeré potravy a pouhé tři,
pšenice, kukuřice a rýže, více než polovinu.
Naše
omezená strava není založena na nějakém výběru, je spíše dílem náhody.
Dosud jsme závislí na několika rostlinách, které objevili a začali
pěstovat první neolitičtí zemědělci. Kolébkami zemědělství byl
středozemní a Blízký východ, Střední Asie, vysočina Mexika a vyšší
polohy v Andách.
Moderní zemědělství využívá
neolitické plodiny maximální způsobem, má ale stále veliké rezervy.
Jako příklad se může uvést okřídleny bob ( Psophocarpus tetragonolobus
), z Nové Guiney. Tato rostliná je jedlá celá, od listu podobných
špenátu až po malé lusky připomínající zelené fazole, hlízy jsou
bohatší na bílkoviny než brambory. Zralá semena připomínají sojové
boby. Je možné je vařit, rozemlít na mouku atd. Tato rostlina roste
neuvěřitelně rychle, za několik týdnu doroste do výšky 4 metrů. Po
malém genetickém vylepšení křížením by okřídlený bob mohl zvýšit
životní úroveň miliónu lidí v nejchudších tropických zemích.
Informace
o polodivokých a divokých plodinách často pocházejí od domorodých
kmenů. Mistři všech dob ve vytváření zásobárny nejrůznějších plodin
byli zřejmě Inkové. Bez znalosti kola, peněz, železa, vytvořil tento
andský národ pokročilé zemědělství. Od Inků také pocházejí plodiny jež
se osvědčily i v mírném pásmu, například: fazole, papriky, rajčata a
brambory.
Když se zbývající oblasti
divočiny stanou zdrojem genetického materiálů, místo jejich ničení pro
takzvaný krátkodobý zisk, bude jejich ekonomický přínos mnohem větší.
Lidé,
ať se jim to líbí nebo ne, jsou součástí přírody, od počátku své
pozemské existence vždy využívali biologické bohatství okolní přírody.
Někomu se může zdát, že naše závislost na přírodě je zdánlivě menší,
protože žijeme převážně ve městech, jsme obklopeni umělým prostředím, a
máme pocit, že jídlo ze samoobsluhy, lečiva z lékarny a různé i
„nerůzné“ předměty jsou vyrobeny ze syntetických materiálů spíše, než
z přírodních produktů, ale naše závislost na biologické rozmanitosti je
však ve skutečnosti dokonce větší, než tomu bylo v dávné minulosti.
Biologické
bohatství má pro lidi dále velmi důležitou hodnotu nepřímou, protože
přispívá k životně důležitým službám, jež nám poskytuje biosféra.
Pomáhá udržet stabilní klima, vodní režim, složení vzduchu a udržení
úrodnosti půdy.
Biologickou rozmanitost obdivují turisté, rekreanti, je uměleckou inspirací pro mnohé lidi…
Naváži
na první větu této kapitoly, příroda nemá jen užitné vlastnosti, o
kterých jsem se výše zmiňoval. Ocenění biologického bohatství je
projevem úcty k životu, respektu k našim spoluobyvatelům, každý
jedinec, druh a ekosystém živých organismů je jedinečný . Zvláště to
snad chápeme v případě druhu, protože pokud jednou vymře, již se nedá
nahradit.
Příroda
je jako kouzelná studna, čím více z ní budeme získávat znalostí a
prospěchu, tím více nám zbude pro budoucnost ( Edward O. Wilson 1995 ).
---
Odkazy, neb použitá literatura:
- Rozmanitost života – Edvard O. Wilson ( toto byla má „studna“ informací )
- Příroda a civilizace – Bedřich Moldan
- Biosfér a lidstvo – Karel Kudrna a kol.