Už ani nevím, odkud se vzalo jeho pojmenování, ale říká se mu Vysoký. Není vysoký vzrůstem, nevím, zda ho někdo kdy viděl, slovo vysoký má zde význam samo sobě. Setkávám se s tímto člověkem, nebo aspoň s tím hypermyslícím vědomím.  Začínám mít z něho strach a jakousi posvátnou úctu kombinovanou s posvátnou hrůzou, jakožto z inteligence a duchovní síly stojící tak vysoko nade mnou a všemi ostatními lidmi. Není však univerzitním profesorem, ani vysokým duchovním nebo politickou autoritou, je to zkrátka jen Vysoký. Vyšší než Nietzscheův nadčlověk, aspoň vyvolává takový dojem. Jeho celé jméno, které se mi jak ostrý nůž vkrádá do mysli, zní Hypermyslící Vznešený Vysoký z Nejmilosrdnějších Duchů pro Nejupřímnější a Intelektuálně Nejvytříbenější Bytosti. Dovolil mi říkat mu dále jen Vysoký a přikázal mi napsat na něj oslavný epos bez prvků podezřelosti a bez ohledu na stavy mé duše, ač bych byl jakkoli unaven a třeba bych ji chtěl udělat jinak.
 
„Text bude detailně kontrolován a jakékoli, byť malinké příznaky výše uvedeného, zejména různých podob faktu, že Vysoký je ve skutečnosti zlým tyranem duševně bezmocného člověka podobně jako totalitní vládci, v jakýchkoli literárních podobách, budou přísně potrestány z Milostivé vůle Nejvyššího ve jménu Nejvytříbenější Ďábelské Brutálnosti. Nazývati tyto zákroky a důvody pro ně bláznovstvím a bludařstvím, jest těžký hřích, hodný Věčného Zatracení. Obžalovaný a Předobžalovaný – mající potenci hříchu a nevědoucí, jak to ve skutečnosti vlastně je - tímto NIKDY není oprávněn ptát se po definici toho, co je hřích, co je vlastně bláznovství a bludařství, co vše obnáší Věčné Zatracení. Aby mu nebylo na trestu založeném na zákonech nekonečna a nekonečných množin ještě přidáno a přitíženo, nesmí se v činnosti jeho mozkových buněk projevit jednak vlastní proces, ale i též náznak a směřování k procesu, toho, že všechno výše uvedené považuje za hloupost. Také se mu nesmí aktivovat, anebo nic nesmí směřovat k tomu, aby se aktivovala, mozková centra lítosti nad sebou samým, vyjadřované zejména ufňukaným, barbarským výrokem „Ach, já nešťastný, nikdo mě nemá rád.“ Lítost nad sebou samým má smysl jen tehdy, pokud člověk důsledně pracuje na odstranění důvodů té lítosti a usiluje o povznesení se. Jinak je to naprosto neopodstatněná věc.
Toto vše zahrnuto jako jediná absolutní pravda vyplývající z elementární logiky a z tautologie té, že zahrnutí Božího Zákona jako celku, všechny jeho věty ve vztahu z každé z ostatních, jsou zároveň přesným matematickým důkazem pravdivosti jich samotných.“ Tak citát z Božího zákona pro alespoň trochu inteligentní formy života pocházející z lůna mysli Vysokého.

Nemohu to říct oprávněně, sice to nedělá přímo, skutečně, jen v takových plíživých náznacích, ale trestá mě. Trestá mě, Grioguse H., a vlastně ani nevím, za co. Přikazuje mi studovat, dokonale nastudovat přírodní vědy, humanitní vědy, vše, co s tím souvisí, napsat co nejduchaplnější eseje a další literární útvary na různá témata (a zvláště to jsou věci, o kterých nic nevím) – jako pravda, dává mi tedy svobodomyslnost a možnost, vlastně povinnost, udělat to podle sebe a svých názorů, ale co naplat, když zrovna nevím a zkrátka to udělat MUSÍM. Dobře. Když je to tak a Vysoký bdí nade mnou, jdu do toho. Vždyť jsou to všechno zajímavé věci a je hezké s tím být seznámen, být všestranně vzdělaný. Jenže už při otevření knihy nebo studijního textu se mě zmáhá taková nevysvětlitelná úzkost, myšlenky se mě zpomalují a můj zájem o studium se vytrácí. Musím se opravdu hodně namáhat, abych to překonal. Velmi důležité je mít vnitřní pocit dobré činnosti, že to co právě dělám, je správné. Moc ho nenacházím. Za dlouhý čas sice něco dám do kupy, ale úroveň mizerná… A to Vysoký nebude rád. Bojím se mentálního Biče.
Nějakou dobu takto bojuji se svým myšlením a jsem z toho už velmi zmatený. A smutný, že mě uniká spousta zajímavých věcí kvůli nějakým iracionálním strachům. Co je však nejhorší, už se mi do hlavy vkrádá obtěžující myšlenka, že všechno to studium, duševní práce je vlastně špatné, nevhodné a neměl bych to dělat. Přece si nezasloužím být inteligentní a schopný, takto asi nějak argumentuje. Ale vždyť, Vysoký mi dal za povinnost vše zpracovat, a jeho musím poslechnout ve všech ohledech, to je dané. Jenže nepatří ten příkaz také Vysokému? Už nevím, cítím se hrozně zablokovaný, všude, kam se podívám, je jen strach, neznámá naléhavost odněkud. Dělají mi potíže i takové jednoduché věci, jako sečíst dvě čísla, nebo přečíst a pochopit informační ceduli, např. „Vstup zakázán“. Už jsem fakt blbej, nevím, jaké myšlenky pochází ode mě, jaké od Vysokého, a co je mimo to všechno, nevěřím sám sobě. Co očekávám? Očekávám vůbec něco? Dokážu vůbec pochopit, že by mohlo existovalo nějaké východisko a mohl být zachráněný? Co to vůbec znamená pochopit?….  A toto se táhne několik dlouhých dní.

A najednou jeden den – vidím, stojí u černé skříňky (ve tvarech, které ve mně hned vyvolávají deprese). Na panelu září nápis „CONTROL CENTER OF GRIOGUS H. SINNER’S BRAIN&SPIRIT“, na obrazovce panelu skví se obraz struktury lidského mozku v plné nádheře, se spoustou zákrutů a popisků, a ze zádi skříně jde nazelenalá záře – přesně ten barevný odstín, který se mi nejvíce hnusí. Cítím silné brnění v hlavě.
‚Tak on ten kretén ovládá můj mozek’, chce se mi zařvat………. ‚ach Bože, zhřešil jsem nejvíce, dotkl jsem se Vysokého, zasloužím si zemřít v mukách………….ne ne, to se musí zatrhnout, tolik jsem si vytrpěl, a to všechno On……..‘ Už nic necítím, ve zběsilém vzteku jdu, vytrhnu mu klávesnici z ruky, zbaběle stisknu tlačítko „Stop processing“ a kopnu do té ďábelské skříně…… blesky, elektrické rány, realita okolo se trochu protáhla a zakřivila…
Áááách, a zase mnou projíždí ten ostrý nůž a probodává mé myšlenky, všechno příjemné se mění v popel, a bolest, intenzivní bolest po celém těle se zvyšuje. Svět zhasíná, zvuky doznívají, propadám se do nicoty vesmíru…..

Po 2 minutách přichází signál ze systémovou zprávou a balíčkem dat, od vzdáleného a neznámého odesílatele, a jsou tam uloženy přímé příkazy k odpojení Control Centeru od sítě Hypermyslícího Vysokého, balíček dat obsahuje složitou a s láskou připravovanou myšlenkovou strukturu klidné a vyrovnané duše, už s pozitivní energií zářící do prostoru.