Možná mé oči neviděly všechno, ale snažily se vidět i tam, kde by možná někteří neviděli nic...

21.9. Pátek
- Cesta:

Ráno, půl šesté. Rychle vstávám. Jsem plná energie, ač jsem seděla do dvou u počítače.
Těším se, ani nemohu dospat. Jak malá holka. Ani mi nevadí cesta pěšky do vedlejší
vsi - na autobus.
Honem dobalit jídlo, zkontrolovat obsah tašek a už mohu vyrazit. Mám si vzít ještě jedny boty? Asi ano, ale už takhle je taška jak cent, s jedněma to vydržím. Ještě poslední kontrola a vyrážím - srazu vstříc!

Dneska mě má tam nahoře někdo rád. Zastavuje mi starší pán v Peugeotu a bere mě na zastávku. Jsme tam během 5 minut. Poděkuji a pak čekám. Na autobus mám ještě čas skoro 45 minut. Vytahuji knížku: La Rochefoucauld - "Maximy a úvahy morální." Já vím, trochu zvláštní četba na cestu, ale velmi uklidňující a zároveň nutící k zamyšlení. Můj šálek kávy.

Autobus se popohnat nedá, zase zával před Prahou. Hostivice, Hostivice - tady je to na denním pořádku. No konečně se trochu hneme. Hradčanskáááá, vystupováááát !!! To nikdo nevolá, jen v mé hlavě asociují vzpomínky z minulých let. Úprk na metro, protože jsme nahodili 40 min. zpoždění. Trasa C, trasa B, trasa A. Florenc 10:40. Smůla, jediné volné místo v 11:30. Skoro hodina čekání. Není si kam sednout. Nevadí, číst si můžu ve stoje.
V kapse zařve telefon. Ex oznamuje, že jde na houby. Opravdu vtipné. Co já s tím? Ráda bych byla muškou jenom zlatou, protože po infu, že jsem v Praze, oněmí. Chválabohu skleroza nebolí.

Konečně autobus, zbavuji se těžké tašky a sedám si na první sedadlo zadní pětky. Během 15 minut je z větší části zaplněn, vedle mne se obsadí poslední dvě místa a vyjíždíme na Brno. Cesta se komplikuje dalšími zácpami. Dávám vědět Kylovi, že přijedu později. Nastálou nudu ruší Rochefoucauld, český film "Štěstí" s Wilhelmovou a Liškou a pokec se studentkou na vedlejším sedadle. Ve 14:25 vjíždíme ke Grandu.

14:25 : Brno

Rychle vystupuji, vytáhnu ze zavazadlového prostoru tašku a najednou se objímám s Eponou. Zlatá holka. Kamarádka. A potom Kyle. Šporclovský šátek, úsměv a už sedám do auta a frčíme na Zvonařku pro Severku a Psychopatku. Během 25 minut jsou tu.
Rychle se seznamujeme, politujeme Prostějanka, protože nemohla přijet a vyrážíme k Tescu. Uzeniny jsou lepší čerstvé.

A už směrem na Olomouc. Jsem naprosto spokojená a pusu nezastavím. Tiše doufám, nikoho nebrní hlava. Další telefon. Aha, přítel z Pokecu. Bez jeho každodenního volání by to nebylo ono. Opět popojíždíme, za Brnem je nehoda. Doufáme, že se šťastným koncem. Po více jak půlhodině se nám dostává možnosti jet. Do této doby jsme se plazili. Poprvé vidím místo setkání 3 císařů, pak Olomouc a krajinu Hané. Nálada v autě neklesá, třebaže občas nevíme, kudy jet. Dopravní značení nestojí za nic. Díky návodu jednoho dobráka ve vsi se dostáváme po určitých peripetiích k přehradě Slezská Harta. Je krásná, opravdu. Ve večerním nasvícení prostě zázrak. Těšíme se na to, že ji, díky Histesově plánu, uvidíme i za dne. Asi po 20 minutách zjišťujeme, že to nebyla ta správná přehrada. Ta druhá je Kružberská, není tu tolik světla, ale my doufáme, že snad už jedeme správně. Ještě, že máme mobily a zodpovědného Histese.

Kolem 20:00 hodiny konečně vjíždíme k Hadince. Mezi stromy občas zazáří světla z oken chat či reflektorů aut.

20:00: Hadinka

Vítá nás Histes. Autor té vší nadcházející pohody. Vcházíme do společenské místnosti. Výborně. Z krbu sálá teplo, nálada je super. Rozhlédnu se po známých tvářích. Jsou tady - Harry, Foton, Anit, Markétka. Vítám se s nimi, i s těmi, co ještě neznám - Gabrielou, Little Jersey, Filipem. Ještě se ohlížím, ale už nevidím nikoho. Odcházíme do chaty, kde máme zajištěno noclehování. Jsou tu dvě místnosti a koupelna se sprchou. Děvčata - Markéta, Epona, Severka a Psychopatka se ubytovávají v jedné, Harry, Foton, Kyle a já v druhé. Zabírám velkou sedačku. Jak se znám, moc toho nenaspím. V místnostech je ještě lednička, skříně na oblečení a hlavně kamna na dřevo. Polena jsou složena opodál. Bude teplo, tedy pokud se podaří zatopit. Po zhruba čtvrthodině se vracíme znovu do společenské místnosti. Před ní se vítám se Stínem. Jsem ráda, že je tady. Sedáme si spolu na lavičku a trochu probíráme The Story 2007. Pak společně otevřeme dveře do místnosti se sálajícím krbem. Zjišťuji, že Tanička nepřijede, Krtička až druhý den, později odpoledne. Bátorovi hoši taky nebudou. Ještě mi tu někdo chybí. Jdu se ptát Histese. Sháním se po Jakubu Raidovi, kterého vůbec neznám a dovídám se, že je to ten, co opékal uzeninu na té největší "větvi", o kterou jsem už dvakrát zakopla. Nikdy by mě nenapadlo, že je to tento drobný mladík. Takže sumasumárum je nás tu i se mnou 15. Histes může být spokojen alespoň s tím, že nebude tolik doplácet. Protože se všichni známe, není tu nikterak rozpačito. Veselá nálada trvá, Histes občas musí přestat s řečí, protože jsme trochu hluční. Program druhého dne je znám, vstáváme v půl deváté, o hodinu později se jede autobusem na přehradu Kružberk. Je druhou největší přehradou na Severní Moravě a zdrojem pitné vody pro Ostravsko. Ale den ještě nekončí, ochutnáváme dort k druhému výročí Postřehu, opékáme buřty v krbu ( Histes málem upekl i vlastní ponožky), zpíváme s kytarami Filipa a Severky a s Histesovou harmonikou. Ani nám nepřijde, že bude brzy ráno. Poslední odcházejí do pelechu v šest. Venku už svítá.

22.09.Sobota :
- dopoledne, odpoledne

Budíček jak předesláno, snídaně - kdo chce a pak už cesta k autobusu a na Kružberk. I mě zajímá, co tam budeme hodinu dělat, když oběd je až v 11:30. Odpověď předčila snad všechna očekávání. Cesta po hrázi je velmi příjemná, počasí nám přeje. Histes poctivě sonduje kudy jít. V lese je krásně, spousta hub a božský klid. Vrcholem procházky je zcela určitě mé překonávání vyvýšenin. S laskavou pomocí, zejména Epony, Kyla a Histese, jsem schopna příliš nezdržovat a následovat všechny v procházce po chráněné krajinné oblasti. Po jedenácté hodině se domluvíme, že pojedeme společně s Jakubem a podíváme se na jeho herecké umění v představení divadelní hry Dívčí válka. Snaha stihnout autobus do Hradce se jevila lichou, když jsme v potu tváře dorazili jinam než jsme měli. Jakub s Histesem tedy pokračovali sami a my se šli "nadlábnout" do nedalekého restaurantu. Smířeni s osudem,že Jakuba neuvidíme, jsme byli někteří překvapeni, když se Histes po nějaké době vrátil a vysvětlil, jak se ho Hradce dostaneme.

Ti, co chtěli trávit odpoledne v přírodě, se vrátili na Hadinku a skupinka milovníků divadla šla na autobus. Ve Vítkově jsme měli dvě hodiny času, tak jsme jej strávili v zahradním restaurantu nedaleko autobusového nádraží. Při kávě a nealko pití jsme vydrželi dvě hodinky a pak jsme odjeli do Hradce shlédnout představení.

- divadlo:

Prošli jsme zadním vchodem a usadili se do první řady vlevo. Netrvalo dlouho a představení začalo. Jakub - Ctirad byl nepřehlédnutelný, skvěle sekundoval ostatním kolegům - hercům. Podvečer byl velmi dobrou tečkou za skvělým dnem, který pro nás ještě nekončil. Zpáteční cesta proběhla v pohodě, velmi hezky jsem si popovídala v autobuse s Eponou. Hodně mi ten rozhovor dal. Trochu skřípla domluva mezi Histesem a Jakubem v tom, z které zastávky se bude odjíždět. Nakonec vše dopadlo dobře. Pro Jakuba dojela maminka autem a odvezla ještě mě a Stína z Vítkova na Hadinku. Ostatní odvezl autem obětavý Kyle.

- společenská místnost

Přijela Krtička. Vypadala opravdu velmi mladistvě a svěže, přestože se má co ohánět. Usadily jsme se spolu na lavici ke stolu a moc pěkně si povídaly. Dala si za úkol, že s každým zúčastněným na chvilku pohovoří. Za všeobecného veselí byly předány ceny za umístění v The Story 2007 a pak nastalo autorské čtení. Histes se velmi dobře "srovnal" s erotickou povídkou šéfredaktora prózy Stína, Gabriela dala k dobru vybrané verše se stejnou tématikou, Severka přidala svou trošku do mlýna, Krtička, Foton, Epona i já. A pak jsme pokračovali v hovoru o Postřehu, o dílech, o tom, co zlepšit a čeho se vyvarovat. I přes nabitý den jsme protáhli večer dlouho do noci. Tedy do neděle.

23.9. Neděle

- návraty

I to krásné musí jednoho dne skončit. Budíček kolem osmé, pro některé kolem deváté, rychle sbalit, uklidit po sobě a pak nastává velké loučení. Už se těšíme na další srazík. Chvála všem, velké díky Histesovi za program a starosti s námi, Jakubovi - alias Fightovi za možnost ho vidět hrát, Krtičce za obětavost, Stínovi za pochopení, Kylovi za toleranci a spolehlivost, Harrymu za to, že přes zdravotní problémy byl a zůstal, Eponě za krásné kamarádství, Gabriele za obrovský potenciál a všem ostatním za to, že jsou jací jsou.
A ještě na závěr : omluva Harrymu, Fotonovi, Markétě a Little Jersey, že jsem se s nimi nestačila rozloučit.

Ahoj, Postřeháci!!! Zdraví Harr.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Korektura, editace a dodání fotografíí: Histes

Oficiální fotogalerie: Histes / Kyle

Fotografie v zip archivu dodáme během čtvrtku.