<<
Duben
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| | | |
|
Stránku si právě čte 5 lidí.
|
|
Zkamenělá
Eriu Crann - Volné verše - 15. 02. 2008 - 1620 přečtení
Z cyklu Prorůstání
Stromy
podzimem zprůsvitní
Nezbyde nic z jejich letní mohutnosti
Vše, co přebývá splyne dolů
Zbyde
jejich krev a jejich cévy
cévice a srdce v kořenech
Pomalu teppe
Chtěla bych obejmout pevně zemi
Každým prstem, každým nervem
každou cévou se s ní spojit
Nepotřebné nechat splynout větrem a deštěm
Stala bych se zemí
živým, hřejivým a dýchajícím kamenem
ze zkamenělých nervů a cév a srdce
Podobna zvláštní soše
miriádě tenkých větviček
Slyšela bych v sobě
jak stromy teppou v zimě
Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]
Upozornit emailem Vytisknout článek
Komentáře na Facebooku:
Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 14.02.2008 19:59:32 Reagovat Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek:
Vítej tu Míšo
první sloka mě potěšila byt má horší rytmus a slova neplanou tak jak by měla, ale je v ní plno ucelených obrazů které nejsou tolik složité na chápání a nejsou jednoduchostí uhození - snad jen tu mohutnost jsi nemusel rozvíjet - to právě kvůli tomu rytmu
oj ale ta druhá bardovská "co by kdyby" nikdy mě tento styl poezie nebral ale vím že existuje, když už tak poupravit přesahy at při čtení vystačí dech na verš větrem a deštěm mohl být už verš další,
třetí sloka a její druhý verš ... moc rozvíjené, kdyby ti nedošle papír rozvíjela bys dál... decentnosti trochu, pozitivně jsme bral cévy a obdobu cévice v první sloce ale tady je to už rušivý element
dvojverší je příjemné a čekané zakončení, takové nadnesený návrat zpět, čekla jsem že tam to završíš něčím živějším - nedočkal jsem se
celkově je na čem pracovat, tuto báseň jsem vydal jako třvou první ukázku toho co umíš, doufám že se to na Postřehu spraví
3,1
|
Komentář ze dne: 15.02.2008 16:32:57 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes [admin] (@)
Titulek:
Ahoj,
Tvá poezie je srozumitelná, takové zrcadlo ve správnou dobu na správné místě.. jen nemá ta černá a odloupaná místa. Možná mám raději, pokud je už trochu oprýskáné :).
Vítám Tě na Postřehu.
|
Zdravím a vítám:)
Je mi velice sympatická tahle "eko" tématika. Měli bychom dbát blaha naší matičky Země a jejích darů. Jsou jedinečné a nenahraditelné.
Báseň: líbí se mi, že nacházíš teplo a život tam, kde podle mnohých není ... v kameni např. a samotné připodobnění stromu k živému tvoru se srdcem, nervy, cévami. Forma, ona ta rozvláčnost má své kouzlo .... co mi vadí je budoucí čas ... ubírá mi na autentičnosti, upřímnosti sdělení a zároveň mi červeně bliká v kontrastu s "pomalu teppe". Proč jednou tak a podruhé onak? Jednota ... S přítomným časem souvisí i další poznámka, říkám si, jestli by namísto "Z"průsvitní nebylo lepší "stromy podzimem průsvitní" ... Taktéž cév a spájení v celek je tam na můj vkus až příliš bez potřebného dechu obměny ... Každopádně je jemná a sympatická, s notnou dávkou upřímnosti a radosti z přírody.
|
tato báseň je mi velmi blízká, tématem i výrazovými prostředky, asi nejblíže ze všech, které jsem tu četl (ještě rád vzpomínám na báseň Harr o podzimu a ptačím peří). nicméně myslím, že jsi použila příliš slov, opakování této básni moc neprospívá. na to, jak je téma jasné (ne plytké) by mělo být vyjádřeno kratší fyrmou, zdá se mi, že se tato báseň tak nejak rozplizle sune do konce, že je spíš jako žabinec, než jako ztepilý strom
ale celkově hodnotím kladně
|
|
|