Po dlouhé době o sobě dávám vědět zde, na Postřehu, a sice v souvislosti s připravovanou sbírkou Eroze hran. Následující báseň je první z oddílu Podrost.

Všichni přede mnou žijí mezi mými kostmi

Atlas mizí v nedohlednu

když se díváš vzhůru

od křížové kosti

 

Tady dole jsem já

úplně zřetelná

 

Dál než k prababičce nedohlédnu

Tančí zavěšená na niti

tam kde smyčec zazní

o napnutý bok

 

Ale kdo byli ti z obou stran sevření

ti mezi žebry?