...a spadne do očí těch ,kteří hledají
neváhej básníku vzít opět za kliku jejich snů....

Těžko hodnotit báseň, která se týká trochu mne, ale přesto se k ní vyjádřím. Nebudu však hovořit o obsahu ani o formě, i když by zde bylo o čem mluvit. Zkusím zapátrat v paměti a vzít v úvahu konotát. Slíva je z básně sakramensky znát, zejména ve větší expresivitě některých veršů.
Budu konkrétní:
verše /světlo líže/, /vyvržený ze snů/.
Slíva je kakraholtsky znát také z několika užitých aliterací, jež jsou mu tak vlastní.
Jako příklad budiž uvedeny verše: h h ve /vyhrkne a drhne/, či k k v /zaskřípe spodek/, nebo krásný verš /vrch vyvržený ze snů/.
Další užité tropy a figury jsou již rafinovanější. Například v prvním verši básně je užito amfibolie. Jako celek na mne Absolutní báseň působí sevřeným dojmem. Slíva je vzorem, jen co se týče hrdého přiznání k tvrdé práci na každém slově, již můžeme přirovnat k tesařské či kamenické práci. Tady se tesá poezie, v níž není jediné slovo čistě náhodné,nebo plácnuté do počtu.
Přihlédnu - li k tomu, že se jedná opravdu o momentku, o zachycení krátkého okamžiku v životě lidském, můžu podotknout, že z ní David Bátor vytěžil opravdu mnoho.
Pokud by někoho z mladých básnických učnů zajímalo co to vlastně je absolutní báseň? Větší poetický slovník vám spolu se mnou odpoví: Absolutní báseň: "báseň, jejíž řeč je nezávislá na pojmové a významové hodnotě slova, pomíjí jakýkoliv daný jazyk a vytváří si jazyk zcela nový. "
Můžete sami posoudit, do jaké míry se básník držel šablony, kterou hlásá literární teorie... :). MB

Text tohoto komentáře byl vymazán, jelikož porušoval publikační pravidla našeho časopisu! Redakce

Text tohoto komentáře byl vymazán, jelikož porušoval publikační pravidla našeho časopisu! Redakce

Text tohoto komentáře byl vymazán, jelikož porušoval publikační pravidla našeho časopisu! Redakce

tak to vidíte pánové, pravidla jsou pravidla a urážet se nebude(tečka)

tak jak předznamenal Milan, z posledních Boudních básní je cítit Vít Slíva a i z této je, když jsem byl na křtu Davidovi sbírky slyšel jsem výborný přednes Víta Slívy a právě v přednesu se projevovaly pozitivní aliterace v textu, čteno potich si jich člověk ani neváží ale až nahlas dokáží udělat z básně zvukovou slast pro uši... nikdy bych neřekl, že styl jednoho básníka na Moravě dokáže ovlivnit psaní - ted vidím že to jde

nejsou zde nadbytečná slova a čtenář si z básně odnáší to co je pro něj důležité a ne přehršel otázek na které nedostal odpovědi a nejen že nedostal (což je u básní s filozofickou podstatou běžné) ale je mu i odepřena možnost hledání

Text tohoto komentáře byl vymazán, protože se nijak nedotýkal hodnocení a objektivní kritiky výše uvedeného díla. Pavel Kotrba

Text tohoto komentáře byl vymazán, protože se nijak nedotýkal hodnocení a objektivní kritiky výše uvedeného díla. Pavel Kotrba

Text tohoto komentáře byl vymazán, protože se nijak nedotýkal hodnocení a objektivní kritiky výše uvedeného díla. Pavel Kotrba

Text tohoto komentáře byl vymazán, protože se nijak nedotýkal hodnocení a objektivní kritiky výše uvedeného díla. Pavel Kotrba

Milý Davide,
četl jsem tu báseň 5krát a nejspíš mi to ještě jednou nedá. Tohle není báseň, která by mě vytrhla ze všedního dne nebo inspirovala do dalšího. Neoslovuje mě svou náladou ani svým sdělením, což je jen otázka vkusu a žánru, čímžto mi nepřísluší ji kritizovat.
Nemůžu si ovšem nevšimnout volených výrazových prostředků. Každé slovo padne a podtrhuje náladu celku. Forma zdá se mi být na hodně vysoké úrovni. A to říkám jako člověk, kterému je jedno jestli píšeš do Nových Břehů nebo do Středozemě.
Za vážný nedostatek básně ovšem považuju její název. Jeden způsob jak ho chápat je ten, který nastínil Milan po vzoru výkladového slovníku, většina čtenářů se ale přikloní k tomu druhému ( jelikož poetové a milovníci poezie naslouchají slovům, nikoliv jejich definicím), který působí ( řekněme) velmi neskromně.
Tož tak je to ode mě.
S pozdravem WhiteShadow

Máš pravdu, přesně! Konečně někdo, kdo nad básní i názvem přemýšlí, proč to tak je, proč to není nazváno jinak. Tos mi udělal radost!

někdy jsi už Milane zmiňoval to, že mnohdy podle názvu básně či celé sbírky vybíráš to, co budeš číst. Vždycky jsem se snažil těmto tendencím vyvarovat, protože mnohdy sebelepší název nespraví obsah a stejně tak to platí naopak. U davidovy básně jsem nechal název na pozadí a jako vždy se více těšil z jejího obsahu

Ale jistě Pájo. Máš pravdu. Já to nechci absolutizovat. Jen mne potěšilo, že někdo reagoval na mou hozenou rukavici, co se týče názvu básně, jestli dotyčné osobě přijde adekvátní obsahu - či nikoliv. To mne potěšilo natolik, že jsem se nechal strhnout a také jsem to dal v komentáři najevo. Samozřejmě, že název ze stylistického hlediska by měl alespoň trochu (záleží do jaké míry to autor myslí s básní vážně!) korespondovat s obsahem. Pokud se tak neděje, beru to jako velkou chybku. A na tuto chybku jsem nevinně upozornil i u básně Davidovy, leč nikdo se jí nechytil. Jen úhoř White, který je všemi mastmi mazaný. A přestože mu chybí erudice a ve většině soudech o poezii jdou jeho názory trochu mimo k subjektivnímu líbí - nelíbí - to je ono - to není ono, tady se mu jako jedinému povedlo přijít na to, že ten název je poněkud zvláštní?

Inu Milane, ať už v poezii či próze, nečiním si nárok na objektivní erudované ( populární slovo poslední dobou) hodnnocení. I když otázkou zůstává které hodnocení se dá chápat jako objektivní. Dle mého názoru o hodnotě literárního umění vždy nakonec rozhodnou čtenáři, ne vydavatel, ne redaktor a také ne uznávaný básník. Každý názor ať už více či méně musí být do určité míry subjektivní a je to tak v pořádku, protože cílem umění je působit na lidského ducha. Ti kdož se honí pouze za formou, těm unikla podstata.
Přiznám se, poezie je pro mě jedna velká neznámá, obzvláště ta moderní. Pokud jde o prózu jsem podstatně náročnější.

Inu, Jene. Dovolím si s tebou nesouhlasit, co se týče objektivity hodnocení. Domnívám se, že když člověk věnuje čas a energii studiu dané problematiky, bavíme se o poezii, že?, tak dokáže reagovat a vnímat tuto docela a určitě objektivněji, než člověk, který na ni pohlédne z rychlíku a čeká, jestli ho to praští přes nos nebo ne. Objektivita v kritice je jedna z věcí, které jsou neustále propírány ale je třeba se o ni snažit, ne hodit ji za hlavu s tvrzením, že si nečiním nárok a navíc se ještě " blejsknu " že v próze jsem náročnější! V čem jsi náročnější? Když objektivní kritika neexistuje, k čemu svou náročnost tedy vztahuješ? A jaký je mezi tím rozdíl? Hodně otázek, že?...Netřeba odpovědí. Milan.

Třeba odpovědí, třeba, bo se mi tato diskuze zdá podnětná. Těžké otázky takhle po večeru. Zkusím férově odpovědět a zamyslet se. A taky mám ze pár otázek.
Ano, připouštím, že studium poezie, jejích podob, znalosti její historie, práce s jejími výrazov. prostředky, to vše do určité míry zdokonaluje znalosti v oboru, ale jestli to také přináší objektivitu do hodnocení? Je to odvážné, ale já si vážně myslím, že ne. Objektivita je pojem, který se opět k něčemu musí vztahovat, což ji činí subjektivní, alespoň pokud se jedná o kritiku umění.
Musí být učitel výtvarné výchovy objektivnějším kritikem než jeho talentovaná 14tiletá studentka, která dokázala namalovat takové věci, o kterých se mu ani nesnilo?
Jsou znalosti poezie jako vědy jedním z hlavních kritérií pro hodnocení?
Jsou vůbec nějaká kritéria hodnocení nastavená?
Není umění, ve všech svých podobách, uměním právě proto, že má univerzální výpovědní hodnotu a nespočet interpretací?
Není věda zabývající se poezií pouhým stínem a analýzou toho, co bylo napsáno a oslovilo masy?

Myslím, že významově prvotní je čtenářův zážitek, který plodí přirozeně subjektivní kritiky. O určité objektivitě, která je samozřejmě relativní a proto bych ji objektivitou ani nenazýval se dá mluvit pouze v druhořadých věcech jako je forma, rytmus, zvučnost, kompozice, apod...už proto, že poezie je nejsvobodnější literární útvar.
Do záležitostí jako je zvučnost, rytmus, apod. v poezii moc nevidím. Zatímco v próze určitý přehled mám, což jsem chtěl vyjádřit slovy, že v próze jsem náročnější.
Ale přesto Milane ani po přečtení 10 tisíců klasiků v próze bych si nečinil nárok na objektivní komentář. Jsou to čtenáři kdo nakonec rozhodne. Průřez celým spektrem názorů, počínaje těmy, které by mnozí nazvali patetickými či naivními, "erudovan." názory konče.
Ani tento svůj názor nepovažuju za objektivní, je zkrátka můj. Vychází z toho, co jsem přečetl, z mého vidění světa a umění, z toho s čímž jsem se dokázal zžít, přičemž přip

přičemž připouštím, že to s čím jsem se zžít nedokázal, neznamená, že se nejedná o umění.

Ještě podotknu, že souhlasím s nutností snahy o objektivitu.

Přečetl jsem si pozorně, Jene, Tvé myšlenky, a zapřemýšlel nad nimi. Víš jako kantor a to nehledě na to, že mi je nějakých sedumadvacet let, jsem zjistil, že Tvé romanticky chápané iluze o umění nefungují. Učitel výtvarné výchovy musí být objektivnějším rádcem a kritikem, jinak by daný proces postrádal smysl ed cetera...Giotto, z něhož vzešla renezance se také učil u Cimauba, Beethoven, který tolik změnil dějiny hudby se nekriticky vyjadřoval k Handlovi a učil se u Albrechtsbergera, Haydna a jednu lekci absolvoval i u Mozarta. Chápu co myslíš, ale nedá se to absolutizovat, vzejde z toho jen totální guláš. Tvé otázky jsou ovšem extrapolované mnohem zajímavěji, opravdu dobré otázky, odpověděl jsem zatím jen na jednu, ale dalších deset se mi lepí na paty... :)

Jsem rád za tento hovor Milane. Neabsolutizovat, vždyť to říkám. Rádců je potřeba. Některé komentáře mohou být dobrými rádci, přičemž každý je důležitý. Jako lektor byť 25letý..)) se snažím být dobrým rádcem. Radím svým studentům, aby si nenechali radit. Musím zhasnout svíčky. Ráno tady přicházejí nekompromisně.

ale i tak by ty odpovědi možná stály za přečtení stejně tak jako tvoje otázky Milane. Jakýkoli umělecký počin by měl byt rozdělen na dvě fáze hodnocení, na tu objektivní, kterou bych si nedovolil nikdy zpochybňovat, protože od objektivnosti zde máme právě literární a jiné kritiky, kteří lety praxe v oborech dokáží oddělit brak od kvality. a nakonec bychom si měli připomenou to naše lidské JÁ v díle, ne egoistické já, ale to co voní lidství a pravým důvodem, proč je nám například poezie tak blízká.
V tom co jsi napsal můžu souhlasit.

Milí pánové, souhlasím v mnoha ohledech. Jen v několika jsme zásadně mimo. A to zejména v tom, a Pavel mi dá jistě zapravdu, že poezie je nejsvobodnější literární útvar. Kdo poezii studuje a žije jí, ví, že to je nejtěžší útvar naopak! Jak z minima slov vytěžit maximum myšlenky! Probůh, to je přesně opačno představě o svobodě, to je přece tvrdá řehole! Každý básník, podotýkám básník ví, jak si vážit slova, aby neřkl něco nadarmo. Vyjádřím se ještě za chvíli k dalšímu...

v tomto jsem Milane mírně liberální. kdysi na mě Honza taky zkoušel větu, že poezie je nejsvobodnější literární útvar... tenkrát jsem mu odpověděl, že je natolik svobodná až básníka svazuje svobodou.... ted nemluvím o jejích pravidlech a teoriích, ted zrovna mluvím o tom co jsi řekl ty dobrý básník je k poezii zodpovědný a její svobody nezneužívá, ale, jak jsi řekl, zvažuje slova a nechce napsat něco stejně tak jak to před ním napsali jiní.

Zrovna včera, procházeje trubkou terminálu londýnského Gatwicku, jsem narazil na moc hezký slogan: "V rozdílnosti názorů nevidíme problém - jen možnosti."