Krátké zamyšlení nad tím, proč tady vůbec jsme. V této době mám občas i já pocit, že bych občas své myšlenky mohl sepsat, než se rozpustí s příštím ránem.
Z dalekých hlubin Tichého oceánu s sebou třetí vlna poválečné japonské literatury přináší zdánlivě nenápadného Šúsaku Endóa, který zůstává, alespoň u nás, ve stínu jiných moderních velikánů – např. Óka Šóheie, Masudži Ibuseho, či o něco mladšího nositele Nobelovy ceny Oé Kenzaburóa. Endóova novela však nemá ambice vylíčit obecné válečné hrůzy. Příběh se odehrává na osamocené nemocnici, asi dva kilometry od města, a samotné otřesnosti války spíš jen občas mimochodem probleskují do vyprávění, stejně jako americké bomby ničí uprostřed noci nedaleké město F.
