mám pro básně s jemným filozofováním rád, nepoužil jsi žádná zbytečná slova a vše má v básni svůj řád, obzvláště to je důležité, když si vybereš takovéto téma, rozsah básně je též odpovídající, jistě by se to dalo popsat i více slokami, ale k čemu to... má to přímost a jasně servírované obrazy
jen doufám, že to najde i pochopení u čtenářů, protože co si budeme nalhávat, toto téma je už poněkud opotřebované, říkám záměrně téma, protože jeho vyjádření je lepší
hodnotím 1,3

Tak předně. Pokud je pro Tebe poezie něčím víc než občasným veršováním, doporučuji vynechat pro příště dovysvětlující dojemné sdělení v závorkách.
K básni: Myšlenka první strofy je hodně silná, líbí se mi. Jak příznačné a pravdivé v dnešní superrychlé době. Proč to tedy kazíš hned v další strofě fatalní gramatickou chybou? (Pátí přes devátí???) V prvním verši nemůže být poslední slovo v nominativu, nýbrž v akuzativu! Vždyť to vyznívá i vypadá hrozně! Navíc ten verš není dvakrát povedený. Úplně bych ho vyškrtl.
Jinak se mi tato lehce těžká existenciální miniatura velmi líbí, neboť mi připomíná mé milované nedostižné mistry Mikuláška a Skácela. Kdybych mohl hodnotit, báseň bych z důvodu gramatického kolapsu nevydal, či spíše doporučil k opravení. MB

Nominativ = první pád
Akusativ = čtvrtý pád

Basen se mi libi svoji srozumitelnosti, jasne vyjadrenym zamerem a predevsim zvolenym tematem. I pres anotaci "jednou se mi stalo" nevnimam ji coby malicherne osobni sdeleni, nybrz jako dilo, napsane jakymsi nezaujatym pozorovatelem, jemuz nechybi nadhled.

K druhe sloce: "Pate pres devate" - je tam opravdu hrubka.
Celou strofu by stalo za to vypilovat, nebot je svym zpusobem nosnou konstrukci dila, dulezitym meznikem i spojkou mezi prvni a zcela totoznou posledni slokou. Vynechat ji by patrne neslo - zustal by nam jediny ctyrvers, ktery by sam o sobe tolik "nezaznel", zustal by oklesteny...
Bodovani nepouzivam.
-)

málokdo udělá dva překlepy ve stejných pímenech a ještě k tomu jen v koncovkách, neberu to jako gramatickou chybu, ale jako úmysl

to snad nemyslíš vážně? :)

myslím Milane, je možné, že je to pokus o novotvar, třebas ne tolik povedený, ale i pokus se cení
taky to mohlo být myšleno takto: "Pátí přes (ně) devátí"
"ně" je tedy vynecháno úmyslně, protože zájmenům se v poezii snažíme vyhnout

Jako gramatickou chybu to nevnímáme a přijde nám to logické. Jací ?- Pátí přes devátí -(staneme se) čím (z toho vyplývá) - vnitřním bláznem. Jednoduché. Nicméně báseň průměrná a hlavně frázi "smrt ctí řemeslo" - četl jste někdy kniu Smrt je mým řemeslem, Petře ? Podle nás ano. Konec básně je, jak pravdivě píše Milan, evokující Mikuláška, Skácela.

Jinak je v tomto textu mnoho "nezručných" obratů, kupříkladu "někdy usne", které kazí báseň. Slova musí plynout lehce a jemně - zde jsou v toku kameny a splavy.

MněSto

Nakonec soulasíme s Milanem, že ve zminovaném verši chyba opravdu je.

opakované čtyřverší na mě působí zvláštním klidem, snad má akcent zvláštního nadvědomí. střed básně mě ovšem vrhá zpátky, zmateně a lacině (smrt ctí řemeslo). sdělení této části mi není jasné... závěr je opět klidná a vyrovnaná depeše, odkrytí, které ve mě vyvolává pocit jistoty stoicismu. střízlivě využívá příhodných slov, zatímco střední část tvé básně mi naopak připadá postavená dosti nešikovně. ono opakované čtyřverší je mi ale zážitkem.

Jojo, hned jak najdu trochu času, ozvu se. Zatím dík. Petr

Pošlu jeden nedávný záznam ze svého deníku vedeního na adrese [odkaz]miklas.bigbloger.lidovky.cz[/odkaz]




jak se to otvíráme? (Po 24.09.2007)


k dešifrování neočekávaného slova

Marťani z Měsíce

čtou v naší historii

nulajedničkové ovce?

… desítkové krávy?



srdcem v srdce

z mého srdce

kapou kousky

převracenin

hluboko do tvého srdce

kousinínky

nechápanin

Tak jsem zareagoval a... Zdá se mi, že srozumitelnosti nepřibylo. Četl jsem i rumraj v interní poště. Připomněl mi rumraj kolem téhle mé básničky. Jako bychom přicházeli z jiných světů, každý ze svého. Jaké podivuhodné médium je internet! Jak propojuje nepropojitelné. Jaké podivuhodné médium je poezie. Sám nebo nesám? Jaké podivuhodné médium je komunikace! Zariskuju a i o ní, o komunikaci ve slovech, v gestech i v jiných symbolech, si troufnu říct totéž.
V průmětech, v puntíkách, pouze ve šťastných singularitách, v bodech času, v bodech blízkosti i nepochopení, v bodech pocitu nebo žaludečního dávení, právě jen v jednotlivých stopnících kontaktu se protnou naše různědimenzionální prostory. A když ke mně tím bodem projde něco nového, něco z Tebe, z Tebe naprosto nečekaného, rozsvítí se něco v mé jeskyni uvnitř, slunce nebo bludička, osvítí stěny mých zkušeností a zavede mě k tobě nebo od tebe, ode mne pryč nebo zpátky.
Našel jsem si ve Vašich, často marťanských komentářích, několik takových bodů dotyku. Děkuji vám za ně.

Petře,
pochválím myšlenku, obsah první sloky, kterému jsi však zůstal vlastně všechno dlužen. Druhá sloka je opravdu gramaticky nesourodá, jak již tady poznamenal Milan, a také obsahově docela samostatná a nijak nerozvíjí sloku první, tedy její myšlenku. přitom v poslední sloce opakováním tu úvodní myšlenku podtrhuješ. Také bych chtěl ještě poznamenat, že nápad, obsah první sloky, jakkoliv skvělý, svým vyjádřením, zejména v prvních dvou řádcích je spíše filosofickým projevem než básnickým, je to řečeno hodně natvrdo. Nicméně, pokud jsi schopen přicházet na takovéto nápady, pak, pokud se ti to podaří i náležitě vyjádřit, lze se nadít lepších básní než u těch, kteří jsou sice žongléry slova, ale s poloprázdným obsahem.