tato báseň se liší o tvých předešlých především svou rozhádaností částí, i když ses snažila mít jednotlivé celky napojené ale ve finále se zdají daleko od sebe... vím že pro tebe jistě nejsou protože jsi je při psaní cítila

na verších se mi líbí jejich výpravnost a výpravností potlačená lyrika do pozadí, ale občas tam tak zpoza vyhlíží :o)

povedl se ti i závěr, je lehký a prosvětlil ji slovosled posledního verše

motivem je mi báseň blízká tak blízká jako stisk, nuže přátelé hledejte
pro mě 1,4

Je to docela zajímavé. Líbí se mi hned první verš, ale možná mi tak úplně nesedí rytmus. Má to pár dobrých chvil z kterých se dá těžit.

nechci nijak vrtat, ale myslím si že tato báseň by zasloužila více jak jedno zhodnocení. ty moje počáteční kritiky by měly rozvinout nějakou debatu... ale nějak se neděje... budu hleda chybu u sebe

Ahoj Alimro, tvé verše mne zaujaly, akorát od nebo začni tkát jsem nějak vyveden z původního rytmu či směřování a neumím se v tom dál najít...

Hoja hoja, nechtěla jsem psát ve spěchu, protože bych akorát splácala myšlenky, které mi kolem tohohle dílka víří. Asi nejpůsobivější je dle mého názoru druhá sloka. Má velmi intenzivní myšlenku a chuť. Jablko ve významu šťavnatosti,sladkosti, kyselosti, zkaženosti, zralosti atd. atd. Zároveň symbolika Adama a Evy jako by potvrzovala vyjímečný stav. Navíc mi připadne "a ono", asi bych to vypustila a začla velkým písmenem. Krásně a zajímavě by se tak podařilo rozšířit rovinu téhle sloky, otevřít ji. Sama o sobě by tato sloka byla dost podnětná miniatura, ale zaujaly mě i další celky myšlenek. První verš je něčím zvláštní. Má v sobě filozofii, atmosféru teplého léta, dojem, zachycený moment. Nemám moc ráda spojky "a nebo" atd. Bohužel myslím, že zrovna tady by se vypuštěním dost změnil smysl, ale je mi bližší rozdělit první sloku a uprostřed léta spojit s "dům" a jako nový verš vytvořit "stojící na půdě" Je to dobré slovní spojení. Dům na půdě má dvojí význam. Znovu krásně rozšíšení. Raději vnímám -domov-, než dům jako budovu. Půda má své tajemné kouzlo vzpomínek, pavučin, podkrovních okem ... V tomto ohledu cítím první dvě sloky jako okamžik, chvíli něčeho zvláštního, čím čas nehne a ono to ustrnulo před lidskou přítomností. Stejně bych mohla chválit závěrečné dva verše. Je to zaktivnění oné nehybnosti. Bohužel mě z příjemného rozjímání vytrhly střední dvě sloky, létat - tkát, no zvukově to jde, ale celé mi to nesedí naivitou. Růžový obrázek pocitů mě nenadchl, ale zbytek ano. Takže u mě dobré.