ach básně o času... téma vyrývané takřka po věky :) a po originálnosti mnohdy veta, u tebe ne
už od první sloky jsem se těšil až konkrétně využiješ loutky a je dobře že jsem se dočkal až ve 4. sloce, mezi tím je trocha čekání a napínání na další vývoj situací,
rytmus je plynulý a dynamika neschází - střídáš intonační prvky...

trochu jinak slepý
počítám schody
snad jen jako jeden příklad ze všech: začátek verše je v krátkých slabikách a na konci prodloužilas a zdůraznilas intonací nahoru potom, aby to neztratilo na gradaci, pokračuješ v dalším verší opět dlouhými slabikami a stroze utrheneš schody, protože potom následuje zase kontrastně dlouhý verš...

část číst z očí je pro mě spornou, je hodně užívaná (tedy v poezii začátečníků jako pomyslný únik, když už neví kam dál s básní) ale ty jsi v originálním spojení a navíc to pořád funguje, čtenář či posluchač ty uši opravdu nastraží

snad jediné, co mě na básni zarazilo je, proč mužský rod, ale nejspíš to bude subjektivní důvod
díky za tvou Poezii