Vítej s prvním textem na Postřehu Hani.

tvá báseň mě zaujala sevřeností k tématům, které nabízí. Vše držíš v jedné rovině rozplývající se do pocitu a jakéhosi "vidění"

jak mě potěšily první dvě sloky na sebe navazující (myslím dobrým básnickým postupem od povrchu ke hloubce a niternosti) trochu mě zklamala závěrečná promluva k blízké osobě, přijde mi příliš strohá a tam, kde bych čekal gradaci, tam přichází útlum.

obrazy v básni jsou pro mě sourodé (což nemusí být pro ostatní), linie a myšlenka je dobře čitelná a nechává vždy nahlédnout do dalšího obrazu, lehce naznačí...
rytmus mi nikde nekolísá, je plynulý, při soukromé recitaci to bylo příjemné, opravdu
první báseň za 1,2 těším se na další

Ahoj, moc díky za komentář..!
Osobně jsem nevěděla, jak by to druzí mohli vnímat, a o to větší mám radost, že ji hodnotíš takto. Potřeba uzavřít poslední slokou celý obraz byla hlavně kvůli účelu, jenž - patrně bych asi neměla říkat - má přizvat k naději a budoucnosti.. Obyčejně se k takto "zvrhlým" poučením neschyluji, ale byla to báseň pro terstské publikum k tématu Poesía é Solidariéta, a tak jsem napsala cestu, jíž může poezie něco takto vyjádřit.
Proto mám takovou radost, že i bez kontextu jste ji zcela nezamítli.
S pozdravy
Ester

je důležité se o poezii bavit, příště tak brzy nevyzrazuj a nech potrápit čtenáře :o)

Je to velmi zajímavé a působivé. Musela jsem si ji přečíst nahlas, protože jinak to vážně nešlo uchopit. I když jsem k ní zpočátku měla spoustu výhrad, mažu to, nebudu frflat, když na to stejně ani nemám. Zkrátka, líbí se mi.

Jak jde o ryby, většinou si vzpomenu tak akorát na Vánoce a že nemám ráda kapra. Tady sice taky ... housle, šupiny, péct, milovat .... ale je to pro mě docela neobyčejná věc. Jako by mluvila o obyčejných věcech jinak a přece podobně. Přiblížená třetí slokou, jde až na dřeň kosti.