Hanko, nezlobte se, ale mám pocit, že Vám ve větách chybí interpunkční znaménka. Předposlední věta by možná snesla uvozovky, jiné věty čárky. Překlep asi vznikl nepozorností. V úvodní části mi nesedí ta velká písmena, když dále pokračujete ve všech větách malými písmeny. Možná jsou přebytečné i ty políbené nohy nocí někomu, komu vlastně vyčítá svou oddanost. A abych pravdu řekla, ještě jsem neslyšela o manželce, která by žehlila kalhotky milenek :). Ty by nejspíš házela do popelnice. Jinak se mi líbí myšlenka, kdy tzv. SMS koresponduje s obsahem celého sdělení, tak trochu o údělu žen. Možná to tak je napsáno úmyslně a špatně si to vykládám?

:o) a já už chtěl pět na neotřelost této poezie, rozeberu více... ještě mi zbývá tuto báseň přečíst 97x :O)

nemáte pocit, že tam chybí, ony tam nejsou - myslela jsem, že tak budou mít věty jinou rychlost, když je čtete (já si pod tím představuju neutříděné myšlenky, které se valí a na čárky nemají čas) - :) a ty velké začátky na začátku jsem dala kvůli oddělení "veřejné" a "neveřejné" části... ale chápu, možná jsem to měla udělat jinak.
Vám nikdy nepřipadá, že se za Vámi noc táhne jako něco nesnesitelně blízkého a nechce se pustit?
Vy jste nikdy neslyšela o příbězích žen, které si nalhávají skutečnost tak, aby ji dokázaly přežít, a pak dělají nesmyslné věci?
:)
Nevím, je to poezie, moc Vám děkuji za názor - je velmi vhodný.

Děkuji za vysvětlení, Hanko. Chtěla jsem napsat, že Vám budu oponovat s těmi čárkami, ale Lenka a Harr to již napsaly. Právě proto jsem včera úmyslně napsala "věty" a ne verše. Prostě se mi nelíbily ty dlouhé řádky. Na druhou stranu obehranost mi nevadí, ona už se těžko hledají spojení, která ještě nikdo nepoužil. Pak dost často jen "šokují", nebo občas působí nesrozumitelně pro běžného čtenáře.
A k těm Vašim otázkám: v mém věku si už spíš přeji, aby bylo ráno, protože noci bývají k nepřežití. Sama jsem udělala tolik nepochopitelných věcí a asi si něco nalhávám i teď :-)
Slyším a čtu tolik příběhů žen, ale i mužů, že by to bylo na romány. Pak z toho všeho potřebuji ventil, jenomže při mojí povaze většinou není kam uniknout. Právě proto, že moje názory dost často tak moc vhodné nejsou.

mohu se zeptat (snad ne moc drze) čím se živíte?

Drze Vám odpovídám, že se živím převážně potravou :)
Napsala jsem Vám to v emailu, tak doufám, že jsem ho poslala Vám.

Veršovaná část mi připomíná milostná zaříkávadla, která jsme kdysi vymýšlely s holkami, když jsme si hrávaly na "bílé čarodějky". Zrcadlo hraje v magii důležitou roli, umožňuje člověku nahlížet z více stran i úhlů a taky odráží zpět - tím pádem mohou kouzla působit oboustranně, odlesky mohou mást, proto se mi líbí obrat „oděná v odlesku zrcadel“ – jako bys byla zakletá sama v sobě, v ženě, kterou někdo postavil mimo vlastní rám…

„píšu si třešní po zápěstí“ – je velmi pěkný obrat, naproti tomu „zrcadla střep, co nosí štěstí“ – už je trochu opotřebované spojení, …

Část v závorkách je oproti veršované dost kontrastní – jak formou, tak i použitím slov a také je více expresivní. Osobně bych zkrátila ty dlouhé řádky, kvůli přehlednosti a taky tomu, aby se neztrácely samy v sobě…

Interpunkci bych buď zavedla v celém textu, nebo vůbec …

Je to zajímavá báseň. Jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst, i když mě od ní zprvu odrazovala grafika…

Tou grafikou myslíš obrázek autozrcátka vedle názvu? Proč tě odrazoval? :D

možná je to moc futuristické :)

Ne, obrázek ne, myslela jsem celkovou grafickou koncepci básně - dlouhé/krátké řádky, závorky, dvojité závorky, velká písmena, ...
Obrázek se mi líbí, připomněl mi fotku kamarádky : http://www.photoserver.eu/zobrazeni_fotky.php?cisl o_fotky=1095&fotky_autora=249

Nečetla jsem stokrát, ale také dostkrát....báseň není špatná, některé obraty jsou velmi dobré, jak už zmiňovala Lenka,
co se interpunkce týče - 1/ ať je tam, kde má být
nebo: 2/ ať není vůbec

Stejně tak je to s malými a velkými písmeny na začátku veršů - je to věc každého autora, jen by měl vzít v úvahu určitá gramatická pravidla -
to není Hanko, reakce na Tebe, to je myšleno jako mé všeobecné vyjádření...

Abych řekla pravdu i mě odrazovala trochu grafika básně, asi bych hodně pokrátila dlouhé verše, možná použitím alternativnmích slov... "kalhotky milenek" mne sice trochu zaskočily, ale řekla jsem si - může se stát - někdy jsou stejné ...

a jinak myslím, že se těch "zrcadel" sešlo v několika dnech povícero- že Pájo...

tak konečně jsem se k tomu dostal naplno...
toto je tvoje první báseň, které nemůžu vytknout její "roztěkanost" protože zde máš ty vjemy (inspirace) uspořádané do jednoho celistvého obrazu a pro mě (jako mi lovníka krátké linky) jsou přitažlivé i delší verše... je sice pravda, že když už básník začne používat čárky ve verších a mezi nimi, měl by je zachovat po celý text, s tím naprosto souhlasím, ale tady je to přece jen něco jiného
(nerozumím jen tomu, proč se neobjevily v druhé části)

můžeme uplně v klidu rozdělit báseň na fragmenty (ještě, že mi to Hanka ulehčila a rozdělila je po slokách)

1. je osobní osnova - zprvu jsem doufal, že se jí budeš držet a rozvíjet po slokách verš za veršem, ale pak jsem byl rád, že to bylo jen úvodem k podtextu básně.

2. to je perfektní poetický dialog, kde vítězí paradox (kdysi jsem psal dialogem dvou, kteří mluví o něčem jiném a přesto se v něčem jejich slova protínají - toto je lepší nápad)

3. tato část dobře navazuje na 2., ale dáváš tam prostor vlastní úvaze nad tím, co se stalo.

4. zde nějakým podivným způsobem vstupuje další osoba - sousedka, kterou posloucháš tajně, můžu se jen domnívat, kdo je to a jaký vztah k tobě má, pak se zase obracíš sama k sobě (to je ta část s interpunkcí - doufám :o) )

posledním se opět vracíš k části 1. a uzavření cyklu...