tento díl je přímý a jasný, nehraješ zde na metafory zářného charakteru, ale na slovo jako takové, přesto pár výhrad mám, ale drobných..

první sloka je kakofiní už předimenzovaná, s jedním prvkem se nemůže stavět část básně, je to stejné jako kdybys měl čtyři kola a chtěl jezdit jako v autě...

v třetí části poslední verš mi nejde do rytmu, slabiky nevychází
co třeba "budem vždy sami"

ostatní jest v pořádku a nevidím nic, co vytýkat, pro vytvoření kritiky doufám, že mi bude někdo oponovat

No, já Ti moc oponovat nebudu, mně ještě vadí v prvé sloce opakování slov - příjezd - příjezdy..navíc těch slov od př...je tam docela dost na dva verše.
Adjektivum "pevný" jsem pochopila jako důraz,
závěr se mi líbí.

ok,souhlasím s připomínkovým řízením... :)
Ta slova počínající na př jsou záměř. Měla by třinknout do nosu. Díky, ahoj

To ukousnuté ucho je zvláštní...

Ahoj, no asi ano.. to ukousnouté ucho má být hodně zvláštní. Bylo snadné napsat "s uříznutým uchem" jak ho každý zná, ale myslím, že Vincent byl v tu chvíli ve stavu, kdy snad - s nadsázkou - byl schopen i větších "dovedností s uchem i následně bez něj". Chtěl jsem, aby na tom konci, každého tahle zvláštnost zamrazila a aby ho vytrhla s obvyklého konzumování básně.

Tak vidíš - a minimálně u mne se ti to přesně povedlo. Na uřezaném uchu by nebyl ten jedinečný otisk...