Slíbila jsem Ti Jakube, že se vyjádřím s posledním "dílem", takže tady je vše, co jsem vyčetla, cítila a obdivovala.
Je to už hodně dávno, měla jsem ve škole referát na téma umění - už si ho celý nepamatuji, ale vím, že jsem tam někde uvedla, že básníci a malíři k sobě mají hodně blízko. Obdivovala jsem vždycky výtvarná vyjádření - asi proto, že sama nevládnu barvami. Mám jen barevné vidění toho, co někdo napsal či řekl, ale i své psaní mám v barvách. Stejně tak v barvách vnímám hudbu a nálady lidí kolem sebe. Miluju barvy a k těm, co je umějí použít mám obrovskou úctu.
S velkou chutí jsem četla Tvůj cyklus o Vincentu van Goghovi. Neznám všechny jeho obrazy, ale reprodukce, které jsem viděla si pamatuji. "Váza s 15 slunečnicemi" je silně profláklá", tento obraz si snad pamatuje každý, protože reprodukce snad visela ve všech školách v republice, ale "14 slunečnic ve váze" je neméně krásný obraz,"Kosatce" taktéž, ovšem jeho krajiny jsou božské ( Kukuřičné pole,Pokojný život, Venkov, Doba žní, Řeka či Fazenda nebo Dům hrůzy) - Hvězdné noci - ať už nad Rhonou nebo nad poli a lukami - to je dokonalé výtvarné vyjádření. Pamatuji si "Kostel v Auvers - když jsem obraz viděla prvně, nějak mi připomínal perníkovou chaloupku - ale to mi bylo asi 10 let, ale vím, jak mne fascinovala modrá obloha a tráva - ostatně tato dokonalost je vlastní mnoha jeho obrazům.
Proč o tom píši....když jsem si četla Tvou poezii, tak jsem ty obrazy viděla a také film, který natočili kdysi v USA s K.Douglasem v hlavní roli - jmenoval se"Žízeň po životě" - moc se mi Tvůj cyklus 12 básní líbil. Líbila se mi stavba, forma a určitá laskavost, která Tvým dílem procházela, cítila jsem z něj úctu k Vincentovu umění a i pochopení jeho slabostí. Možná jsem tam viděla víc, protože jsem to vidět chtěla. Tento cyklus byl moc dobrý počin pro Postřeh, samozřejmě pro čtenáře a asi i pro Tebe. Za sebe mohu říci, že se k němu budu ráda vracet.

Jakube, díky za celou sérii o Vincentovi, nejsem příznivcem van Gogha jako malíře, ale spíše jako člověka, protože básníci a malíři toho mají opravdu hodně společného... pro mě je poutavé, co je abstraktní

já jsem přistoupil na něco podobného jako Harr, o Goghovi jsem toho moc nevěděl, znal jsem od něj dva obrazy a řekl jsem, že nebudu o něm zjištovat nic víc než z tvých básní a pak teprve zašátrám do encyklopedií
nechtěl jsem se tím nechat ovlivnit a hledat mezi poezií fakta - to se toli k nesluší a navíc jsi pěkně dovysvětlil když mi to nebylo jasné

konec série jsi pojal trochu jinak zapojil jsi tam aktivněji "sledovače" jeho obrazů což na té jeho smrti něco změnilo, dalo jí to uvozovky, důstojný onec této série.
chtěl jsem tě poprosit Jakube, už mě to lákalo mnohokrát ale pokaždé jsem se zapomněl včas zeptat... kdyby se naskytlo autorské čtení, myslíš, že bych mohl zkusit číct tvého Vincenta? celá série se mi dobře četla a i nahlas :o)

ahoj. Děkuji Vám za poslední vyjádření k mému cyklu. Je pravdou, že por mne hodně znamenalo jeho naspání, ale uvědomil jsem si to asi až v průběhu uveřejňování na postřehu.
Harr, tvůj komentář je tak upřímnýa "barvitý", že Ti také něco upřímného prozradím, i když nevím jestli smím. Vincenta jsem psal jako jakési varovaní, varování, a proč to neříct) sobě samému... Proto všechny ty zápory.. nemaluj, nezpívej, neptej se... Varování před tím, abych tu žízeň po životě neuhasil zalknutím. Možná mi rozumíš. Vincent a jeho život je pak takovým nástrojem toho varovaní. Docela přemýšlím, jestli tohle mám odklepnout anebo příslušným tlačítkem vymazat... Budiž! Má intimita na odiv!
Pavle, můžem si plácnout. Takového čtení bych se rád účastnil. Slyšel -li bych ty verše z úst někoho cizího, asi bych zpychnul ja pýchavka. ale domluvíme se zcela určitě.Díky ahoj

Jakube, moc děkuji za odpověď i za to, že ses nebál jít se svou kůží na trh. Osvětlil jsi mi použité zápory, pořád jsem si lámala hlavu pro koho ta "NE" jsou - teď už vím a ostatní se mnou. Věřím a doufám, že se s Tebou na stránkách Postřehu ještě potkám, byla by škoda, kdybys nebyl. A co se týče autorského čtení, Pavla vřele doporučuji a pokud bych u toho mohla být, bylo by to moc fajn.

a rozumíš, co jsem tím myslel?

Odpovím jako básník - taktéž s trochou varování -CARPE DIEM, CARPE NOCTEM QUAM MINIMUM CREDULS POSTERO!
(Poznáš, zda jsem pochopila - UŽÍVEJ DNE, UŽÍVEJ NOCI A NEDŮVĚŘUJ LEHKOMYSLNĚ ZÍTŘKU!)
Neboj se žít, neboj se nadechnout, pokud sám nebudeš chtít, život Tě nezaskočí.