1524. tohoto data začal život na zemi. Amen

postup Dani, je mi líto, že jsi jej neudržela, protože jsem měl ze začátku naději:

1) sloka
- začínáš oblouhou a pomalu se sesouváš k zemi (realitě), což jsi udělala dobrými metaforami - kalendáře jsou čas v oblacích (snad snech, ale je to jen moje asociace a beztak jsem vedle jak ta jedle) a sklo na řasách (tady nechám čtenáře a nebudu jim nic podsouvat, protože je to natolik vydařená metafora, že si ji nechám jako tajemství pro sebe)

2) doufal jsem, že v druhé sloce to bude obdobně protože jsi opět začala "oblačným" obrazem a opravdu jsi klesala ke kolejím, ale vrátila ses opět do mraků a já nepochopil, proč... dobré by bylo od mraků upustit od mraků a zameřit se na větve jako prvek a ne na je rozvíjet dějem

v zakončení se mi zase líbíš Dani, z oblaků a povrchu země jsi se postupem dostala dovniř, zde na konci to opravdu žhne a to je dobře

díky Dani, vkládej dál a neboj se psát i názory k ostatním, pojď mezi nás...

no docela mě těší, že v tom hledáš nějaký vyšší smysl, ale takhle to vůbec není. (i když tajemství by mělo zůstat tajemstvím, takže pšš!)
ono je to všechno mezi nebem a zemí. houpačka.
šak já se nebojím, jen jsem možná už z těch všemožných serverů otupělá a... je málo lidí, jejichž názoru si vážím a podle nichž se měním. (jsou to asi tak tři lidi, mezi které patříš i ty, tak snad tě to potěší :)) jestli mě někdo rád čte, prosím. myslím, že servery jako je písmák, postřeh apod. jsou vytvořeny spíš pro lidi, co tu publikují. komentují jen proto, aby oni sami byli čteni. aspoň tak se mi to zdá a já nejsem výjimkou. když chci něco kvalitního, zajdu si do knihovny. divím se, že tě ještě baví takhle pomáhat...

Dani, mně už málo co udělá radost...
pomáhat mně baví - jestli se tomu tak dá říct.
inu kdo nepíš pouze šuplíkové básničky a ti se pak dělí do třech skupin:
1) ti co chtějí, aby jejich příběh četlo, co nejvíce lidí a litovali je, nebo se textu smáli, nebo jim radili, co si počít se životem
2) pak jsou tu ti, co chtějí aby se jejich báseň četla, ale už o nic jiného nestojí, neváží si ani pochopení, které pro ně komentující mají a nebo naopak napíšou koment někomu a přesně to čekají i od něj (běda jak se tak nestane - už mu nikdy nic nenapíšou)
3) skupina je ta, která se touží o poezii bavit a ne jen mlčky sedět nad tím co, kdo napsal za kritiku k jeho dílu a nesedí nad jednou kritikou, ale reagují a zase si jdou přečíst jinam a popovídat si o poezii jinam, tam pak upadá význam toho egoistického básníka "moje básnička" tady jde o tu poezii - a to je to co mě baví, nejen pomáhat mladým, ale mluvit o poezii, protože o ni jde především a ne o naše hloupé půtky, kdy tys mi napsal, že se ti to nelíbí, tak mně se to nebude líbit taky

do které skupiny chceš patřit ty Dani? do té co zhltne komentář a dívá se na množství přečtení u její básně, nebo chceš patřit do skupiny lidí, kteří berou poezii jako téma (jo, jasně poeziie je pořád postavená na pocitech a dějích z nich vyplývajících - ted jsem o tom mluvil jako o mechanismu, což je blbost), chceš-li číst kvalitní texty nemusíš chodit do knihovny (teda jasně, že musíš, na klasiky poetiky tam chodím taky) je tolik autorů, kteří v sobě mají talent a píší dobře. Znáš je? Víš kdo to je? pomož mi taky, dej mi na ně odkazy podívám se na jejich poezii, protože tady je tak mrtvo až je mi to líto Dani, opravdu....

fuj a tys tohle všchno musela přečíst, máš můj obdiv :o))

četl jsem to taky. A není to vůbec celé nějaké přeceněné? Neexistuje víc kategorií? Já patřím do 4 kategorie, protože mám rád pajzly. Pavle Pavle, rozhodl jsem se, že už nic nenapíšu, protože z toho nemám dobré pocity a ani netoužím aby to někdo četl, místo toho bych chtěl zde publikovat experimentální mikropovídky. A snad občas něco. Je to tím, že mne čím dál víc zajímá méně a méně. minimal t.

26. 2. 1985 - 12. 8. 2009

no já jsem mluvil, jen o těch internetových kategoriích, je mi jasný, že se poezie píše u chlastu a na účtenky, který jsou z druhý strany plotovaný.
je to tvoje rozhodnutí Ondro, pokud ti poezie nyní nesvědčí a nechceš publikovat nebudu nutit, mikropovídkám jsou dveře otevřeny dokořán - budu se na ně tešit
jen je mi líto, že nechceš publikovat, ale je dobré odejít témeř na vrcholu

Není to vrchol, jsem jen mladý člověk a nejsem moudrý a nemám odstup a nerozumím tomu. (i když je to puzení) prostě bych měl vytříbit své myšlenky. Stejně po nás nezůstane ani prach. Tedy... vše má smysl, tvořit, netvořit, nebo pít nebo nepít atd. Ony ty povídky budou mít stejně poetický charakter, protože psát přímočaře a dobře je moc těžké.

Ale tento prostor patří básni Danky. Takže tak.

pavlovi_mám ráda, když se z poezie strane tranz. sama o sobě jsem dost egocentrická, takže nějaké nedodělávky mě nebaví a v porovnávání názoru, které se vždy zvrtne v hnusnou soutěž kdo je chytřejší, nejsem dvakrát dobrá (protože jsem líná argumentovat, haha).
no, dala bych ti odkazy na někoho z písmáku, ale pořád je to stejné internetové publikování, jen pod hlavičkou něčeho jiného. tady je to víc strohé, tam si každý může dělat co chce. musíme si přiznat, že většině lidí jde o svoje ego, ne o poezii.
já jsem zatím ve fázi, kdy se nemůžu dostat přes bariéru ega. už se těším, až to bude ten pravý tranz, jestli víš co tím myslím. kdy budu poezii prožívat přímo a ne o ní jen psát.
čtu i delší a ošklivější věci. (novinky.cz)
// jináč, znáš cvetajevovou?

cvetajevovou neznám bohužel,
to ego tě bud přejde nebo se projeví ještě víc :o) mluvíš o diskuzi, kde si každej hraje na nejchytřejšího... jo to je pravda 95% diskuzí je takových, ale proč netvořit těch 5%, sama vidíš třeba ti něco v básni vyčtu a snažíš ze sebe dělat chytrou? ne jen to uvedeš na pravou míru já k tomu jen něco připlácnu, poradím a tím je poetická debata dořešena a pokud by došlo třeba mezi tebou a někým XXX k dokazování superega a přešlo by to do hranic sprostoty (což už tady taky bylo a mnoho lidí kvůli tomu odešlo) tak to utnu takovou hádku si rozdejte klidně po mailech
to jsme se rozkecali úplně o něčem jiném.že?

Cestou domů...
přes kilometry viné dráhy


Průsmykem mezi ploty,
to vítr s deštěm vál.
Do noty šeptal anekdoty
a já kráčel od Vás v dál.

Kráčel od slunce tvého kruhu,
od ohně zaslíbených rtů,
slabých pruhů po prstech v kštici...
Ano, já již nejsem tu.

Jak olejová skvrna plovu
po stepích pusté vesnice
Vracím se rozbouřen domů,
vrata však v područí petlice

Osaměl jsem s čáry alkoholů
- svatozář co ovládá
Klesá černý koráb, padá dolů,
snů břímě kladu na záda

a zdáš se ty,
kterás nezdatelná
to když se díváš
a nesmrtelná
slovem líbáš

A tak jako já čekáš
až vítr, co s děštěm vál
rozbijí srdce našich skal.

Danka Echt!