vítej s prvním dílem na Postřehu, po lapáliích s přihlášením, to je skoro na oslavu:)
ze šuplíku se nám linou vázané verše, budiš... je vidět, že sis dala práci s časoměrností veršů a slabiky ti vychází

v první části bych upravil přesahy, stejně při recitaci nebo i jen tichém čtení musíme za čárkou posečkat, než pokračujeme, navíc to dodá na napětí... tedy:
"Já došla už,
jsem na konci.
Vidím jen to,
co slepec vidí
a vlastním,
co nikdo nezávidí..."

záveru bych dodal více tepma, které je zdrojem naléhavosti... jak bych viděl závěr:

"...čekat, čekat tu na poslední
tak, jako na chyby
Možná se ani nerozední
přece jen, co kdyby....

a proč takto? tím, že vkládáš hodně repetice, stává se báseň unylou a stejnou, neočekává se od ní nic jiného, než to opakování, chce to překvapit a užít jiná slova a repetice použít, jen ve stěžejním momentu a rozvádět již jen slovy novými - to platí pro celý ráz básně, nejen pro závěr...

celkově, když už jsem se tak rozpovídal, na básni oceňuji, že si nechce na nic hrát, vidí realitu a nesnaží se ji překroutit do přenádherných obrazů, které oslňují, na straně druhé bych jí vytkunul nepotřebu se k ní vrátit, přečetl jsem jednou a nechtělo se mi vracet a pročítat, možná je to tím, že je jasně předložená a já mám raději tu složitost a představy, výše jsem zmiňoval to opakování, které na opravdovosti básni napřidalo a působilo, jako umělé nastavení délky básně...

každopádně díky za vložení básně, přeště třeba šuplík nabídne, jiný a povedenější kousek

Fí ha... to je dlouhé :-) ale přečetla jsem... a budu o tom přemýšlet. I když "úprava" první a poslední sloky mi spolu nekoresponduje. Tak, jak je nastíněno mi připadá, že každá sloka patří jiné básni. Ovšem, kolikrát něco napíšeme... zdá se nám to úžasné... a po čase se vrátíme a napadnou nás jiná spojení slov, jiná "utřídění" veršů... a najednou vyvstane to, cos původně chtěl vlastně říci. Ano, nechám si ji v oddělení "vrať se a přemýšlej" :-) Děkuju.

je to přesně tak, jak říkáš, báseň je spíše prvek okamžiku a nemá dlouhého trvání, pokud nejsi klasik :o)
potom se vrátíš a zjistíš, že je docela prázdná a najednou říká o mnoho méně, než v době jejího vzniku, ale to už tak bývá...

jen malá operativa, nezapomínej na anotaci :) měla by v článku být a já ji u nevlasních (nechtěl jsem říct cizích) děl nerad vymýšlím

I já Tě vítám na Postřehu, Tvé básně jsem si všimla už v zásobníku. Přečetla jsem a pouvažovala, protože jsem kdysi zadávala někam básenku se stejným názvem, (byla jsem samozřejmě zvědavá)....v podstatě souhlasím s Pavlem - já bych možná "pokrátila" ještě trošku - při recitaci některá místečka maličko "drhnou", ale ani já si nemyslím, že jde o špatnou báseň. Jsi tu poprvé, ať se Ti u nás líbí a ty lepší a hodně dobré básenky určitě přijdou.,

Ahoj na Postřehu.
Jako nenáročná čtenářka si dovolím nesouhlasit s Pavlem :-) . Báseň mi vůbec nepřipadá zbytečně natahovaná, naopak. Osekat ji by byla škoda. Že je jednoduchá? Tím líp.
Líbí se mi, že zvládáš rytmus, to je u vázaných veršů základ (aspoň podle mého názoru).
Celkový dojem velké plus.

ahoj:)
Vesměs souhlasím s Lídou. Verše bych nečlenila do více řádků, narušil by se sylabický prozodický systém, který tak pěkně dodržuješ. Po grafické stránce se mi zdá Tvá verze přehlednější, na koncích veršů jsou pěkně vytažená „íčka“ a mezislovní pauza funguje tak či tak…

Zadrhla jsem se až ve zmíněné repetici druhé strofy – mým uším neladí zdvojené „té“, ale to už je jen můj subjektivní čtenářský problém…;)

I když to není zrovna šálek mého čaje, ráda jsem si Tě přečetla, mé pocity jsou kladné:)

Jakub Raida bude zcela určitě nadšen :-). Rýmy.

Já co by Richard, který se poezii občas dotkne, ale nikdy nepochopí, Tě taky vítám na Postřehu :-).

Dík tobě, i těm před tebou za přivítání na Postřehu :-) Jsem ráda, že vám moje práce stála za přečtení. Děkuju.