první dva verše mi navozuje cosi svátečního ale naruby, spojení baňky a písku v převráceném významu aktu je zajímavý obrat, dále je zde patrná stopa toho něco říct a touha po tom,
v dalších verších už směřuješ přímo k zakončení a tlačíš na to, je to docela rychlé
"černá se" ne že by se mi to vyloženě nelíbilo, ale opravdu se mi to tam nějak nehodí (byť to černá má být) , zde bych volil jednoduchost, "když větrem... // zvoní" co takto? navodí to představu šíření toho zvonění (ale jen rada)
celkově je zřetelný smutek z básně, je vypovídající, má střed, ze kterého se vyvíjí, šikovně zvolená slova
1,4

Železnou kmitající baňku vnímám jako kyvadlo času, zvon, který odbíjí každou hodinu našeho života. Ve spojení s čaropisem je to povedeně rozvinuto, neboť mnohdy dny mizí jako mávnutím kouzelného proutku a my jen stěží stačíme dechem, zatímco v kalendáři škrtáme 30.1, 31.1., 1.2. ..... "Vyfoukává bezdechou krajinou" ... všichni se za něčím honíme ... Jen, asi bych spíš uvítala kratší, údernější "vyfoukává bezdechu" jako pěkný oxymoron ... vždyť světu dech dojít může a jednou na to vymřeme, ale času nikdy, ten je tu pořád ... Druhá část je pro mě vyjádřením marnosti okamžiku, jeho pomíjivosti. Velice zajímavé spojení je "v pravdách nesečených" ... navozuje dojem, že s časem pravda roste jako tráva, až nás přerůstá a my bloudíme a vidíme jen tu svou, protože přerostla perspektivu (myšleno jako pohled do budoucna) lidského pohledu. Vždyť často práce slavných revolucionářů, umělců, vynálezců byla uznána až dlouho po jejich smrti ... za svého života v lepším případě žili v chudobě, v tom horším v neustálém strachu z pronásledování za své názory ... ZVONĚNÍ chápu jak v negativním, tak v pozitivním smyslu .... ale jedno je jisté, přijde.

Dobře napsané, snažil ses vyhnout obecné používaným metaforám, krátká linka, která to celé podtrhuje. Krom vyjádření" když větrem černá se"...se mi báseň líbí.

Tak nějak jsem na to narazil až dnes ... najednou mi zrak klopýtl o zajímavý název. "Rozkýváno" ... a první verš mne hned zasnil - Foucaltovo kyvadlo ... které nám ukazuje, že je vše v pohybu, ač se zdá nehybné (Knihu tohoto jména jsem žel nečetl, ale určitě je dobrá a podnětná, když ji napsal Umberto Eco..).
A dál - sice tomu nerozumím, ale atmosféra těžkého rána tu je, i když bez anotace bych ji možná nepoznal, a zvonění - může být jásavé a potěšít duši, nebo i zlověstné a způsobit opak ... a vyberte si.

Jak už jsem psal Ondrovi mailem, moc hezká variace na Skácelovu "Krajinu s kyvadly" ze sbírky Smuténka. Na jejím pozadí budete Ondrovu báseň možná číst trochu jinak.

KRAJINA S KYVADLY

Kyvadla zavěšená mimo vítr.
Píšťaly bez dechu.
A trávy stranou času.

Stmívání vyhloubená v kameni.
Nikdo ti v dlani vodu nepodá.
Zčernala po zvonech a nesmíš