Nevím, čím to, ale cirkusácká atmosféra jmenovitě mi nikdy moc neučarovala. Nicméně, jsou lidé, kteří na ní nedají dopustit. Cirkus je pro ně směšnou karikaturou světa kolem a groteskní surrealitou. Je pro ně symbolem pomíjivosti, ale také hloubky, divokosti, pravosti atd. Celý svět, divně přetvořený a zmáčknutý do jediného stanu, do pár maringotek, do krátkého času, než klauni zestárnou a rozmažou se jim líčidla a než kůže tanečnic věkem zvarhaní a hrdlo kouřem seschne. Kočovníci divoce žijí, nic nemají a přece prožívají na plno. Tedy veselá bída. Co dodat k samotné básni? Archa je pro mě symbolem smrštění světa do malého prostoru (jako tam Noe narval všechna ta zvířata), pláč v kontrastu se smíchem hovoří o té plnosti prožívání. Cizopasí záře je pro mě narážka na kočovný styl života a na to, co kočovníci přináší i odnáší. Kolébka z trosek = chudoba, v ústech dar = chudáci mají abnormální talent. Žíznicí hřídel = smutek vyjádřen opět groteskně a komicky = doména klaunů. Vida = nejistota, neprvoplánovitost, upřímnost (vyjde to, nevyjde, napětí, dobrodružství, žádná hra na jistotu). Vychrtlá herka = pod pozlátkem jsou staří unavení cirkusáci, kteří by už možná taky rádi vydechli. Království chudých opět naráží na ro samé, co verše výše, stejně tak požehnaný hlad. Zaslíbení bych možná vynechal, to jediné slovo mi nesedlo. Smích pod maskou, možná by mi spíš sedlo něco na styl "smutek pod maskou smíchu", ale je možné, že jsi měla v plánu jiné poselství, než jaké si představuji. No a dryačník je takové pěkné staročeské slovo, které nám ty furianty krásně dokresluje. Jak jsem řekl - mě cirkus nebere, ale koho bere, ten v této básni najde všechno. Vytkl bych jen absenci mezer v anotaci (v první verzi, teď už to je opravené) a občasnou tendenci psát některá zbytečná kýčovitá slova navíc, což shazuje celé dílo. Hodnotím jedna mínus.

Jen malé vysvětlení:
Nejde o cirkus...jde o kočovnou hereckou společnost.....a zaslíbený hlad vynechat nelze.....herci byli Bohu zaslíbení,ale hladoví....na mnoha místech se jim dostalo pojmenování "Hladi".....odtud tedy mé použití,jestli jsi někdy četl Olbrachtova "Bratra Žaka" nebo viděl Vávrův film "Komedianti",dokreslilo by to atmosféru.

No jo, takhle to působilo na mě. Tys to myslela jinak. A to nás dělí sotva pár let. Jak teprve potom můžeme vědět, co chtěl dílem říct třeba autor z patnáctého století, že?

Taky pravda.....

Milá Harr,

čtu s odstupem času poněkolikáté, popřemýšlel bych u druhé sloky nad slovem - básníka. Osobně bych ho vypustil. Jednak kvůli rytmu, ale také a zejména, že ho více než hezky zastupuje slovo pohádkáře, přičemž pro rytmus bych v předešlém řádku přidal spojku "a". Možná bych na tvém místě popřemýšlel, zda je nutné užívat znamének, jako jsou čárky a tečky za větami. Třeba tato báseň, její zalamování i výraz jsou naprosto čitelné i bez nich. Toto však žádná výtka není, jen námět k úvaze i odaze.

Ve vlasech
cizopasí záře,
kolébka z trosek
a v ústech dar
pohádkáře.

Ve třetí sloce bych vypustl slůvko -vida. Je jen okatým rýmem v jinak volném verši poslední sloky.

A nyní už budu jen chválit. Jde o tzv. verše smíšené, osobně toto členění vnímám jako zbytečné, ale zde si občas na to někdo potrpí. Zmiňuji se o tom proto, že jsi předvedla, jak se vázaný verš s volným hezky a nenásilně snoubí, když má člověk cit pro rytmus a nenásilnou obraznost. A právě v obraznosti jsi na jinak stokrát zpracovaném tématu a také spolehlivě účinném (toť nepatrná výtka), předvedla několik opravdu hezkých nápadů, např.:

Pláč i smích vykukují z děr

Ve vlasech
cizopasí záře

Žíznící hřídel skřípe

lidský smích pod maskou
dryáčníka.

Všímám si ještě jednoho úkazu u tvých básní. Vnitřní, nejspíše osobní laskavosti, která se projevuje i ve tvých kritikách a reakcích na ně. Je to něco, co tvé verše i přes některá formální zadrhnutí činí přitažlivými.

Četl jsem samozřejmě i tvou předposlední báseň zde, reakci na otištěnou povídku. Ta právě vypovídá o oné zmíněné vlastnosti, ale současně tím, že de facto popisuješ něco již popsaného a ne osobně zažitého, a navíc jsi závislá na kvalitě cizího textu, mne tolik nepřesvědčila.

Rohozi,
už jsem si myslela,že ses někam ztratil,chyběly mi Tvé komentáře,nejen u mých pokusů,ale i u ostatních děl,děkuji za rozbor,tak ráda bych se vyhnula všem negativům u sebe,ale občas to prostě neumím.někdy na něco přijdu po strašně dlouhé době,je to jako by mě osvítilo nějaké poznání nebo pochopení sebe sama.Ale už nezasahuji.

já si myslím že bychom měli spíše vyzvednout myšlenku, i když mě forma básně nijak nelákala, došel jsem k tomu že myšlenka je přesto originální, často vídávám zpracování tohoto tématu právě v rozmazaných klaunech, pierotech, atp. ale tady je to naprosto něco jiného a to je pro mě plus
2,3

Pájo,
děkuji,jak bych si někdy přála být opravdu originální,ale vím,že všechno už někdy někdo popsal...a lépe než já.

První tvá báseň, kterou chválím. škoda jen toho verše..

Děkuji.

První tvá báseň, kterou chválím. škoda jen toho verše..

Libi se mi jen:
"Ve vlasech
cizopasí... "
Da uz je to jedno... Zare. Smutek...

Jinak fadni.

Díky Tani,
njn..není vždycky posvícení...

Moc pěkná Harr! Ale tyhle na téma tolik nezasahují, přestože slovně i myšlenkou mi přijde nádherná.