Plechová dámo s kytarou,
královno střelnice,
zraní tvé rezivé srdce
čím? třeskem ručnice.

Kolotoč, zdivočelý květ
příměr zvěrokruhu
hmm - vůně mých deseti let
u schůdků pak kráska
držící od zvonce stuhu,
v zvoucím ornamentu
trhnutím pohřbívá i svět.

(Země se vyšinula)

Kolotoč, zářivý nezmar
věčně omračuje,
bývá almanachem dětí
v kmitočtu zim a jar
vždy třinácté znamení je.

(Opilců prokletí)

Ahasver na provaze zas
mávnutím své tyče
oblohu změnil v ohňostroj.
Ani čas nezmělnil
ten v dětské mysli vleklý boj:
"Nespadne, viď tati!"

Plechová dámo s kytarou
jen vysvětlete mi
věčnou krásu panoptika
tu báji záhadnou,
jež v srdci loutek a hraček
vzlyká...