nevím čím to je ale podzim láká básníky daleko víc, když jsem probíral básně pro sborník bylo období podzimu nejvítanějším motivem.

zdá se mi že jsi zvolil jakousi formu, kterou sis pro svou potřebu vysnil, právě v tom je volnost veršů, ale přesto by bylo dobré kdyby ses držel pevněji zvoleného. => v první sloce našel k druhému verši rým tak jako je tomu v druhé sloce kde napojuješ na verš třetí a to velmi příjemně pro mé uši:) jen přijmu bych dal na samostatný řádek a trochu odsadil

ve třetí sloce je spíše kakofonie nežádoucí je příliš nahuštěná,
ve 4. sloce chválím obraznost, teplo podzimu, něco skutečně podzimně pozitivního

závěrečné dvojverší je dobré, jen kdyby ti tu vycházela slabika pro verš

trošku se obávám, že se báseň stane jednou z mnoha ale to není tak podstatné, přitáhne koho přitáhne a koho nezasáhne přečte jinou. mě zaujala svou otevřeností vůči prostoru a tématu

1,4

Pájo, to bude tím, že podzim je skutečně nejnádhernější roční období. Nevím jak ostatní, ale já vždycky cítím naprostou odevzdanost, smíření, uklidnění, víc než kdy jindy přemýšlím, víc než kdy jindy potřebuju ticho, podzim je prostě jiný.

A k básni. Příliš nenadchla, rýmy na mě moc křičí a navíc se domnívám, že jiný název by posloužil více. To už raději žádný než Podzim.

To je fakt, no (povaha podzimu)... ale mým odvěkým konkurentem podzimu jakožto nejkrásnějšího období je jaro... začíná konečně odcházet depresivní zima, venku se vše nádherně probouzí, stejně tak i náš organismus a jeho síly.
Podzimu však také nelze upřít jeho kouzlo.

Ahoj. Děkuji za uveřejnění i za komentář, Pavle. Souhlasím, že se ta báseň stane "jen" jednou z mnoha a jsem rád, že sis toho všiml. Volnost veršů v básni je záměrná, a když jsem ji teď četl znovu na obrazovce uznávam určitou neuspořádanost slabik. I což.
I markétě děkuju, byť se její komentář týkal více podzimu a báseň ji nenadchla.

Podzim je i pro mě nejkrásnějším obdobím...:)
ale mám ho raději na těch lukách, než u ústředního topení...;)

báseň se sice i pro mě může stát jen jednou z mnoha, ale pro tento okamžik mě zaujala svou přirozeností a srozumitelností...*

báseň mne nezaujala, nepřinesla mi nic nového. docela se mi líbila zmínka o ústředním topení na začátku, to znělo celkem zajímavě, ale loukama na konci jsi báseň zabil. formou mi také blízká není. a co se názvu týče, souhlasím s markétou.

Kdyby aspoň ty touhle roční dobou zasažené básně infikovány velmi lehce dešifrovatelným názvem. To už pak kolikrát vyvolává nechuť rozkliknout (začít číst), protože sám neinvenční název nám slibuje neménně neivnenční obsah (žejo, proč by se autor páral s textem jako takovým, když už odflákl jeho titulek - vizitku, tahač čtenářských očí).

Prakticky se text neodpoutává od zažité symboliky podzimu (vyjma ústředního topení a ostnů do slabin, jež jsou vítaným osvěžením) - ale jeřabiny, studené ruce, vonící vzduch (který je mimochodem tak krásně univerzální - jen proměnit za ním měsíc v roce), louky a celkové ladění.

Buď jak buď, tohle je asi to kouzlo básně - naprostá přímost, nepřehranost, neafektovanost a jednoduchost - přečteme, pousmějeme se, pokýváme hlavou a je nám dobře na duši.