bral jsem tuto báseň raději s nadsázkou, jako kritika dění kolem politiky a neustálého provazování s uměním... umění a politka je něco tak bytostně jiného... nepíši-li fejeton, zamyšlení, nebo reportáž neměl bych do politiky zasahovat :)

stále častěji se na Postřehu objevuje opakování v básních, zda-li nový trend, nevím a zda-li nový, nevím již vůbec... není mi to nijak nesympatické
rytmus básně jsi udržel, tak jak má být
bohužel srdce mě zabolelo, když jsem četl
a mrzkými paznehty
se špínou za nehty
rozhodně část utopie a nelogismu do básně patří, ale toto je jako jejich obraz špatné, působí to velmi uměle a navíc jen těžko hledám rozdíly mezi nehty a paznehty než ty že jedny jsou lidské a druhé zvířecí, tím pádem nevím proč jsi to zkombinoval dohromady, pokud něco použiješ a je to tak nápadného měl by jsi vědět, co to znamená a jaký prostředek by to mělo plnit v básni a zda-li je to nezbytně nutné

OK, kritiku beru. Pazneht mám pocit, může být i ruka samotná, ne jen synonymum kopyta, ne? Tak jsem to myslel. Ale nepřu se!

v tomto spojení jsem to nikdy neslyšel, ale to záleží na kraji, ať to vezmeš jakkoli jiné význami a stejné kořeny slov... ale poněkud tímto uniká rozdíl, není to stejné jako použití slova "oko" (schválně něco primitivního, protože po ránu mě nic jiného nenapadá) máš mnoho způsobů jak si v kompozici s tím slovem pohrát a přesto ti zůstává neměnné, kdežto paznehty a nehty nikdy rozdílným způsobem nepoužiješ... pokud se tak už rozhodneš, vždy dál od sebe.

Nejprve k pár jazykovým nedostatkům:

správná diakritika: (lůza, luza), překlep: "dalajámy" - (dalajlámy)

v páté strofě je zeugma - ptáme se genitivem: do jater koho, čeho? Petra, Pavla, atd. (přívlastek neshodný)- potom mi tam tedy nesedí "mně" (tvar dativu) - obešla bych to "mých", protože tvar do jater „mě a mojí mámy" mi zde také stylisticky nepasuje…

(v tom by nám mohla poradit Harr, přeci jenom je mnohem zkušenější češtinářka než já) ;)

V již zmiňovaném rýmu paznehty/ nehty, bych polidštila pazneht velkým písmenem - pozmění se tak rovina významu slov ( mrzký Pazneht zůstane „v suchu“ a Kat Lůzokrat odvede veškerou špinavou práci za něj...)

Téma mi není příliš blízké, ale přesto velmi oceňuji tato vnitřní mementa, která svědčí o tom, že oči básníků zůstávají i nadále vůči dění ve společnosti otevřené. ;)

Celkový dojem: zůstává kladný ;)

Leni děkuju za doplnění, vidím že škola a zájem o čj dělá svoje :)
potvrzuje to u mě přesně dvě věci, že jsem to nezodpovědně pustil a to že mozek byl opět rychlejší - tomu stačí počáteční písmena, aby věděl, co je na mysli.

Doma to projdu a opravím

U mě to funguje podobně, proto radši přeposílám seminárky někomu na zkontrolování. ;) V počítači se chyby a překlepy lehce přehlédnou a to si teď nemůžu dovolit. Studovat češtinu je mnohem náročnější než jsem si myslela, ale zatím mě to pořád baví;):)

a věřím, že bavit nepřestane, je to přeci jen krásná řeč

ještě bych se přesto zastavil u té 5. sloky, přijde mi to zajímavé, protože přesně nevím jak to uspořádat, prve mi to ani nepřišlo a ani nyní to není jiné, je tam právě ta chyba, kterou Lenča zmínila a to ji tak nějak koření...

Bojím se
kopí do jater zde je možnst "v játrech"
Petra i Pavla
Václava Havla pokud by zde byla čárka či tečka
mně a mojí mámy muselo by tu být "sebe"
Bin Ládina
i dalajlámy[/b]

matoucí je v básni to, že myšlenkové party nejsou odděleny čárkou, tím by se opravdu změnil význam sloky, jak už Kuba mínil v komentáři.

záleží na tom, jak si danou sloku člověk vyloží - buď jako výčet věcí, ze kterých má člověk strach nebo jako výčet těch, do kterých se zabodne kopí, popřípadě kombinace těchto dvou možností...

Severko, díky...zvedám tu loptičku ze své strany dvorce - a odpovídám - jazykové nedostatky apřejklepy jsi zmínila, já mám připomínku k dativu zájmena "já" - nespjovala jsem si jej s kopím do jater," ale se slovy "bojím se" která jsou spojena od začátku s genitivem - v každém případě pouze "mě" je správně, pokud se tam nedá dát gramaticky správné "sebe"....co se genitivu týče, jinak o paznehtech a nehtech už tu hovořeno bylo, sice beru Kubovo vyjádření, že paznecht se dá použít i v jiném sslova myslu, ale Pavlova výtka je správná.
I přes vše, co tu bylo "řečenoů i na mne působí báseň velmi kladně...

děkuji za podnětný komentář ohledně mých češtinářských hrubic a pornografií. Omlouvám se pokorně, ale jsem jenom básník...
Co mohu, sám v básni opravím.
Fakt jsem si myslel, že lůza je lúza.
To s tím mých,mně a podobně, by mi hodně rozrušilo dojem a báseň samotnou. To určitě opravovat nebudu, stejně jako "můj" paznecht. Snad to gramatici přežijí bez infarktu.
Dík ahoj

Profesní deformace už se začíná projevovat :-)

Mimochodem, kde je můj komentář? Neuložila jsem ho, nebo jste ho smazali? No nic, stejně už všechno bylo řečeno.

pokud jsi neužila sprostá slova, která jsou ti, jak víme, vlstní :o))) tak jsi ho rozhodně jen neuložila

Já ty češtinářský podněty samozřejmě beru, jen mi trochu mrzí, že se ty komentáře zcela minimálně týkají obsahu básně. Ten je pro mne vždy nejdůležitější.

Kubo, obsah básně je to, o čem si netroufám s autorem polemizovat. Je to jeho "dítě" a nechci ho nijak ovlivňovat...
Hodnocení obsahu se dá shrnout na jednoduché - oslovilo/neoslovilo ... ale budiž
tato báseň je pro mě surovým (v dobrém slova smyslu) vyjádřením toho neznámého, co se děje kolem a básník na to musí reagovat svým osobitým způsobem - mnoho lidí ani jeden z těch motivů nepociťuje, o to více je to intenzivní pro básníka a čtenáře... to celé není v tendenčních metaforách, které se musí zalíbit, ale báseň si hledá cestu postupně, pokaždé, když otevřu stránky Postřehu, k básni se vrátím a nabídne mi další možnost, děj, skutečnost... není sakramentsky jasná a to je to, co mě na ní baví - představy a hledání