působí to tak realisticky, upřímně a nepřeplácaně
osobně se mi líbí, jak je "náboženství" přirozené a moderní, myslím tím, že ať už se na to dívá kdo chce jak, tak každý "v něco" věří, a tady je to hezky připomenuté...

Začátek a konec je trochu parafráze Skácela, zdá se mi...?

Máš bod.
Celé Modlitby jsou tak trochu skácelovské.

no hlavně mi přijde, že je to takové hezky lidskopřírodní ..;)

Víš, ono je to asi takovou nezastřenou upřímností. To nejtěžší na literatuře a o co se vždycky snažím je, aby mi vůbec mohlo být rozumět. Není to tak samozřejmé a prosté, jak se zdá. Připadá mi hrozně jednoduché halit se do nesrozumitelných metafor, takových těch básnických klišé, co dobře zní a úžasně dobře vypadají, ale to je tak, když forma zdolá obsah, případně obsah je záměrně utajen, protože vlastně chybí.
Ale co je potom tím odkazem, tím poselstvím? dobře vypadající změť obratů?
A o tom je trochu i tahle básnička nad mým komentářem. Prosba o to slovo, o to Slovo, jako o hodnotu, která dokáže vyjádřit obsah. V té přehršli informací, rekalmních letáků, registrací a mediálních žvástů už hodnotu slova přestáváme vnímat a tahle básnička je prosbou, aby se skrze slovo opravdu zjevil obsah, pravá podstata věcí, pravá podstata... třeba poezie.

Vše důležité už bylo vysloveno - tentokrát jdu opravdu s křížkem po funuse - velmi pěkná báseň, promyšlená, propracovaná s velikou myšlenkou.