Tahle básnička mi přirostla k srdci na první přečtení ;) To, jaký má naivní ráz, ta souhra formy a obsahu, moment překvapení po první sloce. Přišlo mi to i originální, a vůbec nevadí, že ten rým není "neohmataný" - prostě působí to přirozeně, něžně a upřímně. Jen bych si odpustila to rozplývání na konci - ale to je jen můj názor - prostě začít přímo a skončit přímo, tak, jak je to v životě. Je pryč.
Zvláštní, jak to působí... v obyčejnovsti je krása!

I mně Tvá báseň Jakube, utkvěla hned po prvním přečtení, takže jsem si ji četla několikrát, až ji umím zpaměti. Je jednoduchá ve slovních spojeních, takže se dobře pamatuje. To je taky kus kumštu, protože ty své si nepamatuji vůbec - pouze názvy a vím zhruba, oč běží. Ani už mi to nevadí jako zpočátku. Neustále dokazuješ, jak málo někdy stačí k tomu, aby se vyloupla úchvatná věc. Ráda Tě čtu a vždycky se na Tvou poezii těším.

..to je hezky řečeno!..

Myslím, že ta báseň měla být taková až naturálně přírodní, čistá a co nejjednodušší, plná toho elektrizujícího napětí při pohledu do očí, ať už do jakýchkoli...
Nedostaky toho prvního rýmu si uvědomuji,ale zdá se mi, že právě do té formy o jakou jsem se snažil, přesně zní.Tak obyčejně.
Já nevím přesně, co myslíš tím rozplýváním, jestli ty tři tečky, tak asi to mělo být takové prodloužení toho zvukového zmizíš... íš... jako když mamba mizí ve vysoké trávě a ty ještě slyšíš šelestit, ještě slyšíš to tělo (a jestli skutečně předtím útočila na horní polovinu tvého..je to pravděpodobně poslední, co slyšíš..)
Celá ta báseň je jakýmsi pokusem o kompozici metafory ze setkání s něčím vzácným a krásným a zároveň bolestným a smrtelným..
Ale podle Vašich reakcí myslím, že jste to právě pochopily a děkuju za to. Děkuju, že mne čtete!

Proč ne? Vždyť se čteš dobře.
Ty tři tečky tam nech, když něco potichu zmizí, jednoduše se ucho snaží zachytit ještě nějaký pozůstatek zvuku, oko zbytky pohybu a obrysu a hmat poslední dotyk. Líbí se mi to.

děkujeme, že můžeme číst!
na mě ten konec působil najednou strašně neobratně k tomu, jak "naturálně" ta báseň je- ale rozhodně neříkám, že bys kvůli tomu měl na básni něco měnit. jen si tak představuju zamyšleného muže, jak se dívá na mambu u svých nohou a najednou je pryč ;)
moc se těším, co dál napíšeš. mamba má šmrnc právě proto, že její první verše jsou "nedokonalé" - vždyť "dokonalost" a "krása" nejsou totéž!
těším se
Hanka

Ten muž je myslím spíš okouzlený, než zamyšlený. Nenapsal jsem tu báseň v téhle době, ale již více než před rokem v Africe.