Utrpení, které prožívám na tomto obyčejném šedivém světě

Vylétnout k nebi jako pták
a usmívat se jenom tak.
Zapomenout na starosti dne,
mít tak hlas, co skálou hne.


Kéž bych tak mohla žít,
svobodu plnými doušky pít.
Rozezpívat šerý svět,
být královnou všech vět.

Vědět tak jasně, co jen tuším,
být konečně šťastná, prosím.
Nač tu plakat dál,
když mi celý svět lhal.

Umět tak létat jako pták,
výšek nemuset se bát.
Dotknout se sněhobílých mraků,
vyhnout se lidským zrakům.