Nejnáročnější na čas a finance s nejmenším ohodnocením s porovnáním s ostatními disciplínami je dovezený výrobek. Dvacet bodů z celkových 120 je důležitých k dobrému umístění, nezbývá tedy, než na něčem pořádně zapracovat a poté představit svůj výtvor mnohdy převyšující úroveň firemních produktů vyráběných sériově.

Do bývalé jídelny každý donesl své dílo a položil s dokumentací na stůl k ohodnocení porotě, které probíhalo mezi dalšími disciplínami. Prezentace výrobků je pouze vizuální, neverbální. Autor zapojení vše potřebné uvede v dokumentaci. Podle mého názoru by stálo za to svůj stroj si představit sám, s možností okamžité reakce na dotazy poroty či soutěžících. Ostatně, když se u některých výrobků slezla spousta obdivovatelů, hlídač a autor zároveň pochopitelně odvětil, ano je to moje a pokračoval v popisování vší práce, která za tím stála.

Objevily se práce poctivé i narychlo spíchnuté. Výrobky odpovídaly zaměření autorů, není se tedy co divit, že soutěžící, který tolik prahnul k elektronkám se nezaměřil na dálkové ovládání pomocí mobilu. Letos bylo co k vidění a taky k focení.

Nejvíce byla zastoupena kategorie "co svítí, to funguje aneb bez ledek ani ránu", pak následuje nízkofrekvenční technika (zařízení pro úpravu a zesílení audio signálu) a dostalo se i na pár historismů - elektronkový radiopřijímač a osciloskop. Mimo uvedené globální skupiny se zde našla zapojení novodobější a v běžném amatérském životě elektrotechnika (1. pád elektrotechnik) příliš nevídaná, využívající mikrokontroléry PIC či Atmel. (O Motorole asi ani nemá smysl mluvit. Její výsadní postavení v Česku už je dávno tatam spolu s MDA2020, takže její technologie, byť s logičtějším binárním zápisem, se vyskytují jen zřídka.)

Toto je pohled na stůl kategorie M - do devatenácti let.

Asi nejzajímavější výrobek - robot, který jezdil po černé čáře.

Elektronkový osciloskop

Elektronkové rádio, které neodpovídalo bezpečnostním normám - byla stržena spousta bodů

Inu, se štěstím se do republiky dostane i takový zesilovač :).

Další pohled na robota. Vepředu vidíte snímače odrazu složené z modrých LED diod a dalšího prvku reagujícího na světlo (už si nevzpomínám jaké čidlo použil) Na černé barvě byl odraz minimální - toho využíval mikrokontroler k vyhodnocení směru jízdy.

Jen tvorba programu pro mikrokontrolér prý trvala tři měsíce, dokud se autor nezbavil všech nedostatků. Jde poznat, že se zapojují i děti z Robozoru. Viz www.robozor.cz.  

Na fotce vidíte konstruktéra.

Po pěkné přehlídce toho autíčka už jsme se většinou vypravili spát. A co dělali vedoucí a pořadatelé je velikým tajemstvím. Než jsem šel spát já, vyfotil jsem si sponzorské dary společnosti Tipa. 
Sem si říkal: "Tak, tolik materiálu tu žádná jiná firma nedarovala.. no byť to byly součástky, které se špatně prodávají, alespoň něco, ne?" 
(Aby bylo jasno, jsem vlastenec. Jako Čech i zaměstnanec. Haha.) 

Zítra se dočtete o stavbě výrobků na místě. Součástí článku bude rozhovor jak v textové, tak i audio podobě.