opět jedna zvláštní báseň co do myšlenky, dýchá z ní pravá opotřebovanost a navozuje pocit nekonečného koloběhu skutečností, které začínají přesně tam, kde končí, myšlenky jsou plynulé a navazující, udržela sis pevnou linii obrazů, ale co se mi nelíbí je kolísavý rytmus a to díky hůře zvoleným přesahům, prostě jsi to napsala, jak ti velel instikt (myslím především první a poslední sloku, v kratších slokách to trochu zaniklo, v básni mi též chybí nějaký výraznější zvuk, zrnění by se dalo vyjádřit zvukomalebně slovy, ale předpokládám, že jsi tuto báseň nechtěla přikrášlovat, ale chtěla jsi, aby byla prostou a výmluvnou
pro tentokrát 2,1

Nevím přesně, čím to, ale tvé dílo, resp. hlavní myšlenka mě něčím fascinuje. Jak často celkem rozumím té strnulosti, "zaprděnosti", otupělosti, kterou popisuješ. Není možné se z toho dostat, prostě jsme si už zvykli. A není mi to příjemné. Ale což, s lidským mozkem je to někdy pěkně blbý.

Mám k Tvým básním zvláštní vztah, dokážeš psát "velmi citově", ale také se od citu dokážeš oprostit, přesně jak velí myšlenka....tady toho citu věru moc není....ve zvyku obyčejně nebývá....někdy je náš postoj k životu a jeho hodnotám kolísavý a určitě více než rytmus Tvého dílka.

Tato basen je pro me symbolem toho, proc se basne pisi. Je to myslenka, kterou chapu, ale nedokazu ji vyslovit a ani jinak popsat. Z tohoto pohledu vytecne.
Mam rad primocare basne a prvni a posledni sloka...to je presne muj styl:)

První strofa až neskutečně silně impresionistická, přímo jsem cítil tu rozkoš, když si v sedm ráno celý zmrzlý vytahuji ze školního automatu horkou čokoládu v kelímku. A k tomu ještě němý film, s tím se samozřejmě váže předtsvaa černobílého filmu se škrábanci a spáleninami... Ale po prvním odstavci začínají jakési pokusy o poselství, obrazy se vracejí do nudných slov a ke konci mi to přijde jako báseň, která prostě zapadne. První odstavec jsem pochválil, dalších několik zhanil, takže to vyprůměrujem a máme z toho čistou 2, což je vzhledem k tomu, jak nemám rád poezii ode mě hodně vysoké ocenění :)

Velmi zajímavý text.Vypovídá o stereotypu lidského bytí.Na první pohled se zdá jakoby název a obsah textu byly dvě naprosto odlišné roviny.Ovšem není tomu tak.Chce to jen hlouběji se ponořit do daného díla.Ano někde jinde leží podstata věci a my lidé nejsme schopni se odpoutat od onoho němého filmu,který máme stale před očima.Od němého filmu všedního života.Kdybych mohl hodnotit.Hodnotil bych za 1.Naprosto však nechápu jak může hodnotit poezii Jakub Raida,který se ve svém komentáři ještě drze přizná,že ji nemá rád!Takový člověk,který poezii nečte a nevytváří přece nemůže psát věrohodné komentáře k básním? David Bátor.

"Naprosto však nechápu jak může" být součástí komentáře k dílu odstavec, který nehodnotí předmětné dílo, ale osobu jiného komentujícího. Máme zde snad stanovený institut "diplomovaných kritiků", nebo může každý svobodně vyjevit svůj názor, který se vztahuje čistě k předmětnému předloženému dílu a nebere v potaz ani osobu autora ani žádnou jinou skutečnost, s dílem nesouvisející.

I poezii čtu, některé básně mne osloví, vyvolají představy či úsměv, ozimí mne nebo potěší, jiné ale nic a třeba je ani nedočtu. Na téhle něco je, přinejmenším mi připomněla dobu, kdy jsem měl častěji příležitost i čas se podobně na svět dívat.
Přesto bych se rozmýšlel komentovat, nejsem si totiž jistý, zda zrovna já, přízemní pidivajzník, musím.
Ale musím.
Pokládám vnímání básní za proces čistě subjektivní a individuální, proto tedy polemiku s názorem opačným za nemístnou. Tím myslím komentování Jakubova komentáře, který jen vyjádřil svůj pohled na dílo a postoj k poezii vůbec, čímž zdůvodnil své hodnocení.

díky za část komentáře, která se týká mého textu. stejně tak děkuji Jakubovi, jehož komentář je velmi hodnotný a článku se týká celý, což mne, přinejmenším, těší. zmínku o tom, že si snad, drzoun, dovoluje nemít rád poezii, považuji za vtip. konstruktivní kritika od člověka, který sice básně nemiluje, zato se nad nimi dokáže zamyslet, může stejně přínosná, jako kritika zapáleného přívržence poezie. tímto bych diskuzi ráda uzavřela, další rozebírání této otázky mi připadá krajně nechutné a tuto skutečnost komentuji jen z důvodu, že se k tomu jako autor textu cítím povinna. doufám, že to naposledy, co na mne v e-mailové schránce čeká časovaná bomba rozhádaných komentářů.

HARRY MÁ PRAVDU.TEN ODSTAVEC,KTERÝ SE TÝKÁ JAKUBA RAIDY JSEM DO SVÉHO KOMENTÁŘE DÁVAT NEMĚL.MÁM PROTI NĚMU URČITOU AVERZI.ALE TO JE POUZE MŮJ OSOBNÍ PROBLÉM,KTERÝ DO KOMENTÁŘE NEPATŘÍ.OMLOUVÁM SE.DAVID BÁTOR.

Ano, pěkně, bez ladu a skladu, velkým písmem, agresivně a frázovitě se navážet do jiných komentátorů, přesně jako v diskuzích na Novinky.cz.

No a co? Jak se všichni povozili na dejme tomu Zbyňkově hyperbolické akční povídce, když přitom daný žánr jednak nemají rádi a jednak o něm nic neví.

Já jsem navíc přiznal, že přesto, že většinu poezie rád nemám, tento kousek se mi líbí. A vůbec, proč to řeším, já si přeci můžu říkat co chci a jestli máš vůči mě averzi, tak nejsi ani první ani poslední a můžeš si být jistý, že o moc těžší spaní kvůli tomu mít nebudu.

Neměl bych rozmnožovat počet komentářů jen proto, abych poděkoval výše zmíněnému za uznání své chyby. A tak se vyjádřím k předloženému dílu.
Jako básnický barbar do toho nevidím, zda je to dobré nebo ne. Oceňuju vytvoření jisté nálady vedoucí k zamyšlení nad původně zcela banální situací. Zda je stupňování veršů účelné, či samoúčelné, to nevím, ale hned mi to přpomnělo asociaci:
"
________________ lez!
______________ vy
____________ ne
__________ ru
________ ho
______ tu
___ na
ten
" ... '_' zastupuje mezery, které editor komentářů vynechává ...
(Vl. Majakovskij - konec jedné revoluční alegorie)

... protože se spoléháme, že vše jednou vyšumí ...

Člověk bývá obvykle někde jinde, když si něco šlehne
a inhalovat můžeš i nad okvětními lístky trávy a nepo-
třebuješ čichat koks či jiné halucinogeny.

ne, to nepotřebuju:) pěkné asociace, díky.